Malé opatství Thelémské
Průzkum vyšších světů
Osobní prožitky, vize; jejich zařazení do magického konceptu.
Damona: Nuit Převtěluji se postavy, která jde radostně k chrámu. Stmívá se. Jsem oblečená do lehkých dlouhých šatů. Vějící vánek mi pročesává vlasy. Chrám je kamenný a prostorný s temnými zákoutími, osvětlen je pouze oltář, a tato záře slabě dopadá až ke dveřím. Tím, jak postupuji k oltáři, světlo je stále zářivější, zbarvené do oranžova od svící.
Pokračování >>> 
Chiah: Set Přípravě jsem tentokrát nevěnovala mnoho pozornosti. Sveřepě směřuji k chrámu, okolo mne hučí a zmítá se čas. Jsem svou postavou a nejsem nikým, jen lehkým dotykem vzpomínám na předcházející vize, abych se do nich nezapletla. Rituál v chrámu procházím cílevědomě. Jdu hledat svého boha.
Odděluji si nejdřív Horní tvář, nepředstavitelnou, od Dolní tváře. Zaujímám své místo ve výchozím bodu v Malkuth, pak se vyhoupnu k Luně a ještě kousek nad ni.Pokračování >>>
Chiah: Tvoření světa - kouzelná Luna Začátek jsem prošla rychle. Postavu jsem se pokusila pominout, abych si nevracela včerejší nejasnou vizi. Přesto vidím sama sebe jako dítě. Když se na sebe chci pořádně podívat, mám staré, bosé nohy. Vidím je v měkkém prachu cesty, okolo mne šumí stromy. Jsem stařena, která vzpomíná na to, jak byla malá. Někdo mi zabil matku, vybavuje se mi scéna, kdy a jak se to stalo. Vlivem tohoto zážitku se stávám samotářkou. Dál moje vzpomínky jako staré ženy nepokračují, byl to jenom útržek.
Invokační rituál je méně živý než včera.Pokračování >>>
Chiah: Tvoření světa - první kroky Příprava
Po cestě se tentokrát jaksi vleču a moje vnitřní postava – projekce já – neví, odkud a kam jde. Netypicky se prochází a povaluje po rozkvetlé louce a tancuje si tam. Moje pozorující já, které sedí v sále, neví, co si o tom má myslet, na podobně optimistické obrazy si nepotrpím. Chrám je zabydlený, používaný; vracím se sem jakoby po dlouhé době na Svoje věčné místo.
Na invokačním rituálu si ale dávám záležet, nevynechám ani krok. Šustí mi při něm sukně a když po rituálu Otevření brány odcházím, odchází jen jedno alter-ego, druhé tu zůstává, aby se ponořilo do prostoru v prostoru. Moje pozorující já pro jistotu všechny já přepočítá a zkontroluje jejich stav. Asi jsem fakt hrozný hnidopich.Pokračování >>>
Sowulo: Hathor Snažím se navázat kontakt se svou bohyní Hathor. Do chrámu vcházím už za tmy. Mám veselou náladu. Klečím u oltáře, zůstávám celou dobu v chrámu.
Pokračování >>>
Sowulo: Tanec Cestu do chrámu nevnímám. Jsem v chrámu. Barevným, kruhovým oknem vysoko přede mnou, proudí do chrámu sluneční světlo. V chrámu zůstávám a snažím se získat co nejvíc informací o své bohyni Hathor. V kruhu světelných bytostí, na západní straně upoutává mou pozornost krásná egypťanka s korunou na hlavě, v podobě měsíce a slunce. Je oděna v dlouhé bílé roucho se širokým zlatým pásem. Klekám před ní, na zem pokládám i hlavu. Divím se sama sobě, jak jsem pokorná. Kladu otázky a dostávám odpovědi.
Pokračování >>>
Chiah: Abyss a šíření světla Příprava stejná jako minule. Zamotané příběhy okolo postavy - Vnitřní projekce já mi připadnou překombinované, tak je jen sleduji.
Na invokační rituál se hůř soustředím.Pokračování >>>
Chiah: Abyss a věčné zatracení Příprava: Koncentrační cvičení; otevírám vnitřní chrám. Vize jsou barvité, kolem mé postavy, tj. vnitřní projekce já, se vine síť příběhů, která by vydala na několik sezení regresní a jiné podobné terapie. Provádím velký invokační rituál; v souladu s barvitými vizemi jsem jej dnes obohatila o podrobnosti; vědomě konám snad každý krok.
Pak opět zaměřuji pozornost k oblastem věčného zatracení. Souběžně hledám souvislosti k Prastarým (v této době studuji Necronomicon).Pokračování >>>
Sowulo: Bůh Tentokrát jsem pozorovala Boha při tvoření světa. V chrámu tentokrát mezi mnou a světelnými bytostmi nebyl tak velký odstup. Byli mi blízcí, dokázala jsem s nimi navázat kontakt, bavit se s nimi.
Problém nastal, když jsem se měla dostat do blízkosti Boha. Nebylo kam, nebyl tam prostor pro mě. Všude byl jen Bůh. Tak jsem se stala jeho součástí.Pokračování >>>
Sowulo: Strom života Cestou do chrámu vnímám zpívající přírodu.
Ve vnitřním chrámu tentokrát jen stojím uprostřed a vnímám jemné chvění těla. Větší, středový prostor je prozářen bílým světlem, tma se krčí v koutech.
Božský svět ideí vnímám jako jemné vibrování, míhání všemožných myšlenek a jako široširý prostor bez konce a začátku. Nejsou tam první tři sefiroty.Pokračování >>>
Sowulo: Tvoření světa Tentokrát jsem košík s nákupem předala jiné ženě a jdu bez zátěže letní, rozehřátou loukou, bosa, v lehkém, světlém oblečení.
Vystupuji po kamenitých schodech ke vchodu do chrámu. Opírám se celou vahou těla o těžká, dřevěná vrata, abych je otevřela. V chrámu je šero, jdu ke kamennému oltáři, pokládám ruce a hlavu na oltář. Na oltáři je kamenný drak a orel s roztaženými křídly. Drak se mění v pohádkově zeleného, tříhlavého dráčka a ožívá.Pokračování >>>
Sowulo: Vesmírná vibrace Jsem žena, jdoucí z trhu do zámku. Splnila jsem svůj úkol a vracím se zpátky. Vůz s nákladem odjel. Je letní den, prohřátý sluncem. Jdu loukou, svěže zelená tráva se zachvívá pod mými kroky, ptáci zpívají, včely létají z květu na květ a bzučí. Mám pocit splynutí s okolní přírodou, slyším ji zpívat. Jsem veselá, je příjemně teplý den. Nádherné pocity jemného vibrování a prožívání jemnohmotných těl, která se chvějí jako by se chtěla odpoutat. že.
Pokračování >>>
Chiah: Setkáni s Hórem Příprava: Koncentrační cvičení; otevření vnitřního chrámu, velký invokační rituál. Zaměřuji pozornost na průzkum oblastí věčného zatracení.
Prostor se vzájemně propojenými body. Uvědomuji si jeho nezměrnou hloubku, ostatní rozměry si ale nedokáži vůbec představit. Nejsem hnidopich a spokojím se s tím, co mám, netlačím představu dál. V prostoru jsou všechny body vzájemně spojeny, tedy to vlastně není prostor, ale soustava rozměrů jiných kvalit, kde neexistuje vzdálenost. Hranice je jen z jedné strany, protože tento prostor vzniká v jednom bodě, který pro nedostatek pojmů vnímám jako obrovský vír při pohledu z jeho spodku nebo ještě níže.Pokračování >>>
Starší články: