Po dlouhé době jsem si troufnul zase vytvořit nějakou tu fotku. Pevně věřím, že to nebylo naposledy... :-)
Původní myšlenka vznikla zcela náhodou v době, kdy jsem čekal na Nu před vojenskou nemocnicí ... a protože čekat mě příliš nebaví, začal jsem prolézat přilehlé staré fabriky a pavlačové domky a jejich malebné, civilizací neposkvrněné dvory.
A tyhle náhodně objevené prostory mě inspirovaly - vznikla vize... :-))
Kde dnes hledat romantiku? Jak pojmout a vyjádřit čas? Kde nalézt odpovědi na několik prostých odpovědí na pár základních otázek lidské existence...?
Ne, fotografie není jen prostředkem k zachycení okamžiku. Lze jí použít i jako odraz vnitřního rozpoložení...

Děkuji především Cyrilovi, který si dokázal zachovat vážnou tvář a na všech fotkách je přesně takový, jakého jsem si ho představoval. :-))
Druhé poděkování patří Nu a Romaně za jejich ochotu a trpělivost, se kterou na tuto nevšední myšlenku přistoupily a ochotně si připíjely na prostěradle uprostřed "smetiště". Nicméně, vybrat fotku, na které by se alespoň jedna nekřenila jako o život byl trochu problém. :-D

	Prostor a čas, co dodat...? Zastavit se v prostoru a na krátkou chvíli vnímat dobu, která prošla kolem. Dnešek může trvat věčnost. Je je třeba si to uvědomit!
A tak se snadno člověku přihodí, že ona křehká realita, která každého z nás obklopuje se na malinkou chvilku prolomí v jinou realitu. Která je však ta pravá?
		... opravdové je však stejně jen to, co právě prožíváme. Každý zvlášť, každý sám za sebe. Bohužel to však v běžném denním ruchu zaniká...

A na závěr pár fotek o tom, jak to všechno vzniklo. :-) A pár fotek jen tak mimochodem...