Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?



Starší články:

22.  Jupiter ... zářivá předehra k 2003
23.  Co mně chodí poštou
24.  O čarování, magii a čarodějnicích





Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!







Nesouvisle o sobě

Jenom některé kousky mají formu vyprávění. Zbylé jsou spíše úvahami, ale to kolikrát nevím, jestli je to o mně... nebo spíš o světě? nebo o magii? O Thelémě?

Taková jsu, má panenko...







Půl roku před koncem světa
Takové zamyšlení...


Slunovrat letos připadl na noc ze středy 20. na čtvrtek 21. června 9 minut po 1 hodině po půlnoci. Měla jsem pocit, že o tom nikdo neví; ti kdo svátek slaví, se chystali až na další večer, jako kdyby chtěli být poslušni oficiálně v televizi oznámeného data. Nesoustředěnost zcela příznačná pro tento rok! Každá síla, každý obláček energií a každé démonium si to valí úplně jinde, než kde chodí obvykle. Tvoří neorganizovaný chumel entit, co se letos nemohou dohodnout kdo kam patří a jakou má úlohu. Odvěké zákony přestaly platit a není nikoho, kdo by zavedl na tomto, onom i každém jiném světě pořádek.

Pokračování >>>

 
Můj první rituál
Záhady mého života II.

K sepsání dnešního příběhu mne inspiroval jiný příběh - ten, který poslala Viki. Tyto sny nebo polospánkové stavy sbírám a porovnávám je od doby, kde mne postihl podobný zážitek.
Je to už hromada let. Magii jsem tenkrát vůbec nerozuměla, psychologický um mi byl nejmíň z 95% taky ještě cizí. Nejmíň rok jsem bydlela ve vyhlášeném brněnském kéru, teď by se řeklo sqatt, s několika dalšími přáteli; lidí všude plno, veselo a živo od rána do rána. A zjara nás nenadále vyhodili. Neměli jsme kam jít.

Pokračování >>>

 
Můj první okultní zážitek
Záhady mého života I.

Měla bych spíše mluvit o prvním zážitku, o němž jsem si uvědomila, že je okultní; že je zvláštní a že stojí mimo hranice obvyklé lidské zkušenosti. Různých pocitů a vnuknutí jsem mívala dosti už v dřívější době, protože jsem byla snivé děcko, věřící v cosi vyššího a v dramatických okamžicích puberty přísahající na dodržování idealistických předsevzetí, které, mimochodem, dodnes opravdu dodržuji. Nikdy dřív mě ale nenapadlo, že se děje něco zvláštního.

Pokračování >>>

 
Mrňavá cizinka v Rumunsku
Moje dětství II.

Když mi bylo necelých 6 let, odjela jsem s maminkou do Rumunska. Historie této cesty je složitá a nebudu ji vysvětlovat víc, než že napíši, že maminka dostala nabídku pro práci au pair v rodině s pěti dětmi. O pár let později emigrovala tato rodina z Rumunska do Izraele a pak se jednotliví členové rozprchli po světě. Velmi dobře si pamatuji svůj první den v bukurešťském bytě. Vybalit věci - a pak jsem byla vstrčena k dětem mého a mladšího věku, kterým jsem nerozuměla ani slovo. Vůbec jsem nechápala, jaktože mi nerozumí a jak to na sebe mluví. Překvapení cítím dodnes jako živé. Už nevím, jak jsem si ten první den poradila, ale tuším, že dobře.

Pokračování >>>

 
Moje dětství I.

Mezi své první vzpomínky počítám tu, kterak jedu s babičkou v kočárku a pořád ji zlobím. Mám nízký sporťák, jsem přivázaná dětskými kšandami a chvíli chci být na kolenou a koukat dopředu, chvíli na zadku a koukat na babičku. Je teplo, babička má barevné letní šaty. Jedeme po Holasecké ulici, svítí slunko.


Ve druhé vzpomínce mi někdo zavazuje boty. Sedím na stoličce před dveřmi do kuchyně, půjdu si hrát na dvůr. Mám na sobě dětské tepláčky - jich se právě vzpomínka týká. Vidím svoje nožky, oblečené do tmavěmodrých tepláčků s bílými tečkami. Tepláčky mají lacl a dole jsou do gumičky. Nedávno jsem našla fotku, kde je mám na sobě, jsou mi tam maximálně dva roky. Vzpomínám, že jsem měla dvoje tyto tepláčky - modré a temně červené.
Pokračování >>>

 
Sny I.


Pohřebiště soch (asi 1982)
Dopolední slunce příjemně září na venkovskou krajinu po dešti. Na vozové cestě je ještě vidět lijákem vymletá korýtka, tráva se svěže zelená. Vycházíme z nižšího domku a nasedáme do auta; nepoznávám ani jednu osobu, ale jsme všichni v dobré náladě, jako po vydařené oslavě.

Pokračování >>>

 
Vzpomínky obráceně a Setovy tunely
Dopisy o prvních krocích v magii

Nechce se mně poslední dobou vůbec do ničeho, jsem doma zasyslovaná a začínám být protivná sama sobě. Nemáš někdy pocit, že nenávidíš celý svět? Já ano.
Začala jsem psát tuto věc - je to už pár týdnů. Jenže teď mi činí potíže i odchod do samoobsluhy na nákup, natož něco psát. Ale …mám jet s H. zase na Tři studny a nechci, aby to dopadlo jako minule: Měla jsem nachystáno takové povídání a říkala si, že je napíši, jen co se vrátím. Jenomže potom už bylo vše jinak. Hanka ležela ve špitále, já jsem ztratila orientaci v prostorech a … víš. Tak snad to teď dám dohromady. Možná pošlu hned, možná pošlu až potom, nevím.
Pokračování >>>

 
Malá politická reminiscence

Tyto střípky jsem dala dohromady z rohovorů a prastarých mailů z dob, kdy jsem se zabývala politikou. Měla bych dodat, že jsem také kandidovala (Za Českomoravskou unii středu) a svoje politické postoje jsem se snažila popularizovat. To, co budete dále číst, pochází z rozhovorů s potenciálními voliči.
Pokračování >>>

 
Vstup do Zóny lila

Je to už starší experiment.
Nevím, kterak se mi podařilo dosáhnout výsledku, proto nemohu pokus zopakovat a ověřit platnost zjištění. Pracovala jsem tehdy vyloženě nesystematicky. Teď je to o málo lepší. Jsem uranský člověk, systémy a struktury ráda vyučuji, ale nepříliš si jich vážím.
Přípravou mi byla cvičení podobná meditaci, při nichž jsem odstraňovala bloky z mysli. Cvičení mělo podobu myšlení nahlas – jako bych myslela nahlas, říci hlasitě každou myšlenku, a to kdykoliv. Možná nevysvětluji zcela přesně: Základem je představa, že všechny myšlenky jsou zesíleny a vyslány hlasitě ven. Cílem cvičení je odstranit cenzuru mysli a tím zesílit vliv osobní energie či záměru na vnější svět. Ta cvičení jsem prováděla denně asi dva roky.

Pokračování >>>

 
Všechny krásné hvězdičky...

Všechny krásné hvězdičky ze tmy jsou se rozsypaly
proč vy moje mladé dni ve tmách jste se zasypaly?…
F.L.Čelakovský – Toman a Lesní panna



Myslím, že jsem prve nevysvětlila srozumitelně to, co jsem měla na srdci. Z pohledu neznalce jsou to krásně paranoidní myšlenky.

Pokračování >>>

 
Zaplavení

24. 24. 6. se mně zdálo o povodni. Voda se valila naší ulicí a kutálela s sebou auta. Ta se legračně zasekávala o zdi a stromy. Dívala jsem se na to z okna a lákala Romana od TV, ať se jde podívat. Nešel. Snů o vodě bylo víc, kde nebyla voda, tam aspoň pršelo nebo bylo po dešti. Byly vlhké. Nejzajímavější sen byl o kruhovém jezeru, které bylo nejvyšším a nejhlubším místem na světě, proto jsme jeho hloubku měřili v Himalájích. Bylo nekonečně hluboké a mělo tvar kužele. Stěny toho kužele byly tvořeny nad sebou stojícími patry arkád, z nichž se rozbíhaly temné chodby - kamsi.

Pokračování >>>

 
Dopisy o začátcích v magii - úryvek

Jediné dva dopisy, které jsem našla v nepoškozeném, čitelném a celkově zachovalém stavu. Ostatní pozoruhodná korespondence bohužel nepřežila datové katastrofy, teré se prohnaly mými počítači s účinností 95%.

Pokračování >>>

 
Elektřina náš je síly zdroj

Tentokrát je to zase jinak: Mám už několikátou verzi dopisu. Vždy, když jsem napsala kousek, jsem si utřídila touto činností myšlenky a vše bylo zase jinak. Původně jsem totiž trošku nadskočila, protože ačkoliv se jedná o záležitosti velmi staré, žijí si kdesi hluboko celkem plným životem – a to bez mého vědomí, prosím pěkně – a jakmile se do nich šťouchne, vyvolávají všelijaké nepříjemné úkazy.
Nošení devítivoltových článků po kapsách bylo jednu dobu mým koníčkem. Původně jsem měla za to, že k překonání stavu únavy je potřeba mít baterii v ruce. Není to pravda: Přenos funguje velmi dobře i na dálku – mám potvrzených 5 až 10 metrů. Zajímavé je, že to lze i opačně, tzn., že přebytečná energie se dá akumulovat v bateriích. Experiment s napojením se na elektrorozvodnou síť skončil vypálenými pojistkami. Pokusů bylo víc, už si je ale všechny nepamatuji. Měla jsem o nich vedené stohy protokolů, ale jednou v jakémsi podivném rozpoložení jsem vše vyhodila. Ani toho nelituju, bylo tam tak trošku páté přes deváté: Data a záznamy o podmínkách se mísily s postřehy o lidech okolo a s úvahami co jak proč odkud probíhá, hledání vztahů mezi událostmi bylo osázeno naprostými úlety. Chyběly mně tehdy jakékoliv teoretické znalosti a nevím který čert mně co nakukal, že jsem sama sebe uměla přesvědčit o vlastním duševním zdraví. Že jsem se patřičný teoretický podklad dozvěděla s dvanáctiletým zpožděním mě upřímně štve.

Pokračování >>>

 
Jak to dopadlo s Luciferem III.
aneb Pokus o porovnání Bylo a Bude

Co se stalo za čtyři roky, co jsem nepsala a mlčela? Jak to jenom zformulovat do slov... Pluto dokončil svůj-můj sluneční tranzit. Mnohé počínání dopadlo na pevnou zem. Koupila jsem s partnerem statek a takřka výhradně společnými silami jsme opravili jeho významnou část. Lidé se změnili tam a zpět, někteří se změnili jenom tam a jiní jenom zpět. Syn přesídlil ze základní na střední školu. Po 20 letech soužití jsem se vdala. Máme o psa víc. Přibylo starostí a nějak jsem zestárla. Změnil se můj poměr k řádu a pořádku. Významně se posílily vztahy v Opatství a někdy i mimo ně.

Pokračování >>>

 
Jak to dopadlo s Luciferem II.
aneb O bráně a obraně

Dvojicí mrtvých psích novorozenců jsem před necelými třemi roky svoje veřejné zápisky končila, protože těch pár maličkostí, které jsem sepsala mezi květnem 2007 a letošním podzimem (2009) nelze započítat jinak, než jako omluvu špatnému svědomí.
Mrtví pejsci byli předznačením nastávající doby. Potom bylo ještě několik mrtvých a zraněných psů, i když ti už byli jenom ve snu. Sice je zveřejňování snů v kursu čili in, ale zatím se nepřidám. Sen je osobní poselství. Nejdřív mu musím porozumět a musím jej sama nebo s nejbližšími spřízněnými dušemi dožít, pak jej mohu veřejně interpretovat nebo jen dát k dispozici. Jiné je to se sny, u nichž předpokládám obecné sdělení, tedy sdělení ne-jen-pro-mne. Ty by se měly zveřejnit co nejrychleji. Není dobré učinit svým majetkem zvěst, jíž jsem pouze prostředníkem. Ale to jsem utekla od původního tématu.
Pes je hlídač. Je blízký člověku, proto souvisí s jedinečným lidským vědomím – či spíše sebeuvědoměním – i s potřebou blízkosti. Mrtvý nebo nemocný pes značí troskotající vědomí, vzdávající se já a bezmocného hlídače, který už necení zuby ani neštěká na bránu. A do ní zatím proudí cizí vlivy, síly Plutónovy, síly pekelné...

Pokračování >>>

 
Jak to dopadlo s Luciferem I.

Asi bych měla začít tím, jak to dopadlo s Plutonem – Luciferem. Ale odkud? Třeba takhle: Všechno spolu souvisí. Temný Hádés, zkoumání starověkého pohledu na podsvětí, mrtví psi, moje odmlčení i práce na stavbě.
Začnu prací na stavbě. Nabytí a opečovávání majetku nepatřilo nikdy mezi moje koníčky, tak nevím, jak mne napadlo kupovat si dům, přesněji: kupovat tradiční zemědělskou usedlost s obrovskou zahradou. Když už mne to napadlo, rozumný důvod se vždycky najde. Primární je vždy nápad, důvod se dá vymyslet vždycky a já to nejsem, kdo důvody potřebuje. Kdysi chtěli důvody slyšet rodiče. Kupodivu nebyli jediní, komu thelemické myšlení není souzeno. No já jsem potkala už tolik podobně švihlých lidí....! Mimochodem: poznáte je odzdaleka. Pořád se ptají proč a neustále kolem sebe mlátí argumenty.Asi bych měla začít tím, jak to dopadlo s Plutonem – Luciferem. Ale odkud? Třeba takhle: Všechno spolu souvisí. Temný Hádés, zkoumání starověkého pohledu na podsvětí, mrtví psi, moje odmlčení i práce na stavbě.
Začnu prací na stavbě. Nabytí a opečovávání majetku nepatřilo nikdy mezi moje koníčky, tak nevím, jak mne napadlo kupovat si dům, přesněji: kupovat tradiční zemědělskou usedlost s obrovskou zahradou. Když už mne to napadlo, rozumný důvod se vždycky najde. Primární je vždy nápad, důvod se dá vymyslet vždycky a já to nejsem, kdo důvody potřebuje. Kdysi chtěli důvody slyšet rodiče. Kupodivu nebyli jediní, komu thelemické myšlení není souzeno. No já jsem potkala už tolik podobně švihlých lidí....! Mimochodem: poznáte je odzdaleka. Pořád se ptají proč a neustále kolem sebe mlátí argumenty.

Pokračování >>>

 
Nahoru dolů
Sestup do Hádovy říše II.

Mám kamarádku, taky je magička. Chodíme spolu občas do hospody, máme společné známé, ale nepovídáme si o magii - skoro vůbec ne. Párkrát jsme na toto téma zabrousily. Můj dojem byl, že mluvíme každá jinou řečí a neumíme si sdělit ani zkušenost, ani názor. Lidé si nemusí vždy rozumět, byť by měli podobné zájmy.
Ale záhadné věci se dějí - jakpak by se neděly, když jde o magii, že? Skoro se mi chce napsat, že to bylo náhodně, když jsem zašla na její stránky a našla tam článek... o kom jiném než o Plutonovi. A tak mne to trklo, že obě propíráme podobnou problematiku, vídáme se a ani si to neřekneme. A co víc - každá to děláme úplně jinak.
Že bych si ve svém když ne chaotickém, tak aspoň hodně intuitivním, přístupu udělala trošku pořádek, když už se mi nabídl takový pěkný synchron?

Pokračování >>>

 
Čekání na Lucifera
Sestup do Hádovy říše I.

S Luciferem je to dlouhá a klikatá historie. Její začátek... inu, ten leží kdesi hluboko a čert mi našeptává, že bych jej zatím měla zamlčet. Koneckonců ani nevím, jestli to není úplně jiná historie nebo aspoň jiná historka. Jejím důsledkem každopádně je, že mám k čertům vcelku pozitivní vztah a k Luciferovi zvlášť, protože co Lucifer neřekne, to čert nechce. A co čert nechce, toho je málo. Do pekla se vždycky chodilo pro bohatství, zvlášť pro to zlaté bohatství, jehož je Lucifer nejsvrchovanějším vlastníkem.
Aby bylo tajemství pokladů dostatečně rozuměno i (do tajemství magicko-mýtických kliček a podfuků) nezasvěceným čtenářem, musím začít stručným vysvětlením.

Pokračování >>>

 
...kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém
Život v jiném stavu vědomí IV.

Už velice dlouho se mi málo zdají sny. Myslím, že mám na snění málo času, protože si málo času nechám. Jakmile nějaký sen přijde, zvykla jsem si hanebně jej rozcupovat na prvočinitele, takže se na mne teď Morfeus zlobí a nic mi neposílá. Ale před Lažánkami jsem měla po dlouhé době hromadu snů. Byly o smrti, o pohřebních průvodech a podivných úkazech. S Hankou jsme spáchaly sebevraždu strychninem a potom jsme se bály umřít, protože jsme věděly, že to bude bolet (strychnin je skutečně jeden z nejprotivnějších jedů). Potkala jsem pohřeb a toulala se po astrálním světě. A zabila jsem jednu známou, kterou nemám v denní realitě moc ráda.

Letní úlet vrcholil, vedro bylo - a sucho - a podzim se moc neblížil. Marně jsem si lámala hlavu, kde potkám ty mágy, co opravdu umějí čarovat. Víra v tajné vědění ukryté v ještě tajnějších řádech a chytrých magických společnostech doznala újmu. Smířit se s tím, že všichni jsme lidmi, co se motají na místě jako Bulhar v kukuřici, se mi tehdy ještě nepodařilo. Není autorit, není vědoucích, není cesta - zbyla jenom Hvězda.
Kdo - když ne já, kdy - když ne teď?

Pokračování >>>

 
Příběh černého světla
Život v jiném stavu vědomí III.

Nevím jestli už jsem zmínila, že jednou z úhelných jimramovských prací bylo zamyšlení nad útlým Steinerovým spiskem. Je to staré vydání přednášky s nepřitažlivým názvem Co činí anděl v našem těle astrálním?, původně proslovené v roce 1918. Pojednává se zde o vývoji vědomé duše člověka. Ta buď do roku 2000 nabyde jisté úrovně, nebo zmešká svůj úděl a bude jej muset nahánět dosti obtížnou cestou. Oba stavy - čili nabytí úrovně i zmeškání - jsou popsány jasnými znaky a konfrontací se skutečností roku 2003 je jasné, že to s lidstvem dobře nedopadlo. Z toho vyplynuly další souvislosti. Mimo jiné i tato zjištění mne zavedla k dosti neočekávanému poznání na ose pravda/iluze. Nechci se na tomto místě zabývat dosti odbornou problematikou základních idejí Thelemy, věřím že jinde a jindy pro to bude ještě dosti prostoru.

Pokračování >>>

 
Vědomí 2003
Život v jiném stavu vědomí II.

Rok nezačíná 1.1., ačkoliv jsme zvyklí nový rok v tu dobu slavit. Tradiční začátek roku je 21. března. To máte tak: Život začíná zrozením a končí smrtí - a tak rok začíná jarem a končí zimou. Když se na to zkusíte soustředit, asi přijdete na to, že se za začátek roku dá považovat vlastně celá zima - ten předchozí rok dojíždí a ten nový se tak pomalu, pozvolna chystá, a zatím se mu moc nechce. A tak zimu od ledna do března většinou prožívám jako takové nevybarvené, nijaké období a využívám je k tomu, abych se náležitě nachystala na magické záměry a skutky celého budoucího roku.
Pokračování >>>

 

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz