Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Píšu si do šuplíku Dílka jsou řazena tak, že nejnovější jsou nahoře. Ne vždy to znamená, že čím novější, tím lepší. Většinu svých věcí jsem vyhodila nebo rozdala, proto se zde může objevit jen to, co se zachovalo. Není toho mnoho, ale sháním a hledám.

Oni

čtyři a půl minuty je to se mnou nahnutý. Pořád kolem sebe hledím ani chvilku neposedím. Copak to ten člověk říká? Určitě se mne to týká!

Pokračování >>>

Šamanská cesta

Průzor za ním obzor vzdálený mlha která se stáčí v prameny

Pokračování >>>

O upírech dneška

Téma upírů se dá i dnes, možná daleko víc než kdy dřív, pokládat za aktuální. Mnozí chápou důležitost tohoto tématu. Jiní mohou naopak vnímat upírství pověrečně, protože upírství samo bylo použito a vybydleno především americkou kinematografií, jako koneckonců mnohá jiná témata. (Má-li kdo ze čtenářů dojem, že americkou kinematografii haním při každé příležitosti, pak nechť ví, že to činím úmyslně. Americká kinematografie je skutečné zlo. Je to ovšem zlo hloupé jako středověký čert v podání katolického nadšence a proto je lze velmi snadno využít ve vlastní prospěch). Vážnost fenoménu mi dále nijak nebude bránit v tom, abych jej nepojednala jako školu hrou, neboť tak si snáze uvědomíme, oč tu vlastně běží a s jak obrovským nebezpečím se denně setkáváme. Následující stručné shrnutí si však neklade za úkol všeobecné pojednání tématu. Některé projevy upírství jsem pojednala jen náznakem (upír vázaný na místo skrze upíra lidského, zasílání zpráv SMS jako okrajový jev upírství), jiné jsem vynechala zcela, např. nepřímé upírství nebo velmi důležitou skutečnost, že k jevu sssání energie nedochází jen snahou upíra, ale i nepoučeností a donebevolající naivitou oběti. Vyhladovte upíry!

Pokračování >>>

Živý plot

Tuto krátkou báseň mi do šuplíku strčil někdo jiný, bohužel už nevím kdo. Ale je pěkná a je škoda ji nepustit dál. Proč živý plot tak stroze ostříhán pro půvab pravých úhlů ostrých hran? Symetrie zdá se něčím blízká kráse.

Pokračování >>>

Za zdí Automatická báseň III.

Přestálou nocí hledám dno jeskyně Nemalou mocí slovanské bohyně Rozkrývám plošinu sevřené tůně Nehybnou hladinu pižmové vůně

Pokračování >>>

Tíseň Automatická báseň II.

ponurá malá noc temná mladá blíží se, šíří se, krčí se, halí se nakolik dáš jí moc

Pokračování >>>

Mlha Automatická báseň I.

modrá lavina potěší sen tiše čeká za modrou horou aby mohla spatřit vše, co jí dá bílý kůň

Pokračování >>>

Velkej pes

Kdysi tě, velkej pse, donesli sem. Byls štěně neforemný, neohrabaný a k smíchu Vyrostl´s nejmíň metr nad zem Nechanej sám sobě v domovním tichu.

Pokračování >>>

Ty

Hledám tě Kudy chodím. Hledám tě v ulicích Hledám tě na louce v lesích v polích …..na horách u moře…. …...i doma Hledám tě už roky Úplně marně. Hledám tě ve tvé tváři A nikdy to nejsi ty.

Pokračování >>>

O rozbíjení nejnižšího světa

-Jak se jmenujete? řekl konečně Kolouch.... -To bych ráda sama věděla! pomyslila si ubohá Alenka. A odpověděla trochu smutně: -Teď právě nijak. -Přemýšlejte znovu, řekl Kolouch; -to nestačí. Chce uvést vše do pohybu (s tím, že se aspoň rozbije vše, co je navíc - vlastně to bylo násilí), a tak se to konečně povedlo. Všechno se rozlétlo na kousky - k čemu to, honem, přirovnat? Zase je to jako povodeň: Jako kdyby voda vzala dům a všechno, co v něm bylo. Má podobné pocity a souboj se sebou nabírá podobu boje mezi zcela emotivní reakcí toho, komu něco berou (Oni berou) a mírně posměšným nezúčastněným pohledem bláznivé druhé půlky, která si mne ruce nad tím, jak to všechno dobře pokračuje.

Pokračování >>>

Na co myslíš, Sebastiáne? (O podstatných událostech života našeho)

Když jsem přišel domů, bylo asi tři čtvrti na deset. Ráno sprchlo, teď ale dopolední slunce probleskovalo mezi stromy a skrz okno v kuchyni malovalo groteskní obrazce po zemi i po zdech. Dům byl prázdný, tak jako domy ve městech dopoledne bývají. Namazal jsem si sýr na chleba a potom pustil nějakou hudbu, kterou jsem ale po chvíli zase vypnul. Ticho domu, ruch ulice, křik ptáků a rachot jakéhosi stavebního stroje v pozadí mi připadly inspirativnější. Vlastně mne teď nečekala žádná práce - pochopitelně když pominu věci, které odkládám tak nějak z principu už dost dlouhou dobu. Mohl jsem se těšit na nedočtenou sci-fi a na klidný den či dva zcela bez lidí. Zasedl jsem ke stolu a spustil na chvíli notebook, jen abych si připomenul výsledky svého několikaletého úsilí, které právě v posledních dnech přineslo ovoce. Prošel jsem grafy a výpočty; hlavně ty výpočty jsem ještě jednou musel vidět, více pro radost než pro kontrolu. Počítač jsem poté spokojeně zaklapl. Vedle mne blikal záznamník. Obsahoval jen jednu zprávu. Byla od mého bývalého kolegy z institutu. -Davide, jestli můžeš, zavolej nebo přijeď. Myslím, že to mám, ne určitě, určitě to mám.... Přijeď rychle, je to neuvěřitelné, teď právě teď se mi to podařilo.... Ale budou s tím komplikace, je to jinak, než jsme si mysleli. Jestli můžeš, přijeď rychle, prosím přijeď rychle.....- drmolil vzrušeným hlasem záznamník. Pak mi nezúčastněným hlasem sdělil, že vzkaz přijal ve 4 hodiny a 37 minut AM. Nachystal jsem si jídlo do mikrovlnné trouby a spínač nastavil na třetí hodinu odpolední. Uvařil jsem si kávu a vytáhl knížku. Přečetl jsem pár kapitol, kávu vypil a pak jsem na sebe zase vzal sako a sešel k autu.

Pokračování >>>

Sado maso

Láska a bolest K sobě nepatří. Patří k sobě láska a smrt. Jenomže smrti se bojíme a tak jsme si vymysleli lásku a bolest jako ubohou náhražku smrti. A za svůj strach se mstíme na tom druhém. Jenom jako. Jak vypadáme silní!

Pokračování >>>

Krysa Šlechtična Povídka je opravdu pouze rekonstruovaná v původním duchu - její originální podobu si prostě nepamatuju. Psala jsem tehdy hodně takových.

Této povídky se chopil kamarád a pod svým jménem (já jsem pod svým nechtěla) ji přihlásil do soutěže, kterou vyhrál. „Ještě jedno!“ zavolal kdosi u stolu. Seděla s hlavou podepřenou oběma rukama, obličej napůl zakrytý dlouhými vlasy. „Život má vždycky nějakou cenu,“ pronesl vedle sedící člověk. „Nemá,“ pomyslela si, pak ale řekla: „Ale jak se dá zastavit?“ „Proč zastavit? Co chceš zastavovat? Tomu neunikneš … nikdo tomu neunikne. A koho by to taky na-padlo! Jde to dál, dál, a nic se neděje. Já nevím o co ti jde,“ pokračoval mladík. „Já taky ne,“ pomyslela si, „ale tobě to říkat nebudu.“ „Beru cokoliv – jen ne to, co říkáš,“ řekla nahlas.

Pokračování >>>

Cesta z měst

Mám náladu na milování... Stromy se sklánějí pod poryvy větru, Zpívají ptáci a předoucí kočka Vyloudila na tvé tváři pousmání. Jak ti mám říct, že nechci víc?

Pokračování >>>

Zamilování

Zamilování je mlsání Lidí kteří jsou sami. Když jeden druhého chce mít Ale každý má rád jenom sám sebe.

Pokračování >>>

Všude dobře, doma nejhůř Krátká reflexe jednoho odpozorovaného duševního stavu

Ve čtvrtek večer zasedla většina národa před televizní obrazovky státní televize. Už více než týden avizovaly noviny i rozhlasové a televizní zprávy velmi důležité prohlášení předsedy vlády a činily to s takovou naléhavostí, že i největší odpůrci politiky a fanoušci komerčních televizí si přepnuli právě na toto večerní vysílání. Předseda vlády se mírně uklonil, pousmál se a rozhlédl se přezíravě po reportérech, kteří se u něj tísnili.

Pokračování >>>

Vzdor

Zaslzeli ti, co jsou tu: musela jsem odejít. Chlad se rozlez do všech koutů. (Hm ... Potřebuji chvíli klid.)

Pokračování >>>

Potíže

Celý svět mne podvádí: Žaludek mi dovádí! Copak já s ním udělám? Na opravu si jej dám! Anebo si koupím nový žaludeček plastikový.

Pokračování >>>

Cesta tvá

Jediná je světa síla. V bohy nebo čerty víra, ať už peklo nebo nebe ... každý vidí jenom sebe. Proto člověk nepozná, že světlo = tma.

Pokračování >>>

Policejní

U hlavního nádraží kamery jsou na stráži. Ať tudy jdeš večer ráno sledování přichystáno. Paranoia má či cizí - člověk odsud raděj zmizí.

Pokračování >>>

Bez Zuzky

Všichni sedí unuděně. Co to s váma, lidi, je? Ovzduší je otrávené - Zuzka s náma nepije.

Pokračování >>>