Magický magazín thelemického zaměření.
Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.
Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.
Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.
Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova vše spalte!
Publikováno na Netu
Výčet zde uvedených maličkostí, které vyšly na různých serverech, jistě není úplný. Některé prostě nenajdu nebo si na ně nevzpomenu, jiné jsem psala nedávno a zatím mi připadá slušné, aby byl článek zveřejněn pouze tam.
Co čeká svět Starší roční předpovědi
Vydávala jsem je pravidelně od roku 2002. Vloni jsem neměla čas a letos nějak ne a ne se nad předpovědí zamyslet. Mám moc jiných starostí. Ale určitě se zase polepším.
Tak nám odebírají otisky prstů. A ještě nás u toho fotografují. Můžeme si prý být jisti, že naše podobenka bude zničena stejně jako obraz ukazující kapilární linie našich prstů. Moc bych tomu ničení nevěřila, ale to teď nechme být.
Kdybych byla oním arabským nepřítelem, kvůli kterému toto všechno - údajně - vzniklo, radostně bych teď střílela ze samopalu do vzduchu. Dostali jsme je na lopatky, volala bych patřičným arabským nářečím. Protože přesně to se stalo.
V zájmu bezpečnosti ustupují tzv. západní země do nejzazších koutů. Ne že bychom se uskrovnili, ne že bychom přijali stížené podmínky této podivné zákeřné války a vzdali se části svého pohodlí a zakořeněných zbohatlických zvyků - raději se navenek budeme tvářit, že se jako nic neděje a budeme obtěžovat podezíráním vlastní lidi. Ne přestat létat letadlem - ale všechny kontrolovat, kdo na letadlo nasednou. Důvodů je určitě mnoho.... nejdůvodovatějším důvodem je ale to, že my, vyspělí lidé, se přece bez létání neobejdeme.
Všimnete-li si, že se nějaký nějaký společenský, obvykle nepříznivý jev opakuje, věnujte trošku pozornosti spekulacím o souvislostech, které jsou by s pozorovanými jevy mohly souviset.
Na jaře jsme mohli být překvapeni vlnou sebevražd upálením. Nevzpomínám si na datum, kdy proběhla první ani poslední sebevražda, velmi dobře si ale pamatuji, že jejich průběh se přibližně časově kryl s válkou v Iráku. Náhoda? Možná, kdo ví. Zajímavou náhodou je už to, že tyto nepříjemné sebevraždy proběhly jedna za druhou - předtím nic a potom nic.
Horké léto přineslo další nával katastrof. Že to byly požáry, by se možná dalo přičítat horku. Možná by se dalo přičíst horku i to, že mnohé z těch požárů byly založeny úmyslně. Lidem asi šlo horko na mozek.
Když televize přinesla první snímky chyceného Saddáma Husseina, mnozí lidé nevěřili svým očím. Z nejednoho neinformovaného oka málem ukápla slza, jak to ten nebohý člověk vypadá a co po něm ještě chtějí. Zubožená tvář bývalého diktátora, schýlený postoj i apatický výraz působily skutečně politováníhodně. Ale abychom tu humánnost nepřeháněli, je dobré si uvědomit několik skutečností.
Především nevíme, kdy jsme viděli pravého Saddáma. Tento muž byl proslulý tím, kolik měl dvojníků. Kdo se dostane z přepychu, na nějž byl po léta zvyklý, do běžných životních podmínek nebo dokonce do bídy, nebude tuto změnu snadno akceptovat, zejména jedná-li se o staršího člověka. Vyhoštění z paláců vrásek neubere.
Bohyně, která se (prý) zbláznila Psáno pro Knihservis
Tma je. Ona nevzniká, prostě je. Tím, co musí vznikat je světlo. To se šíří z jednoho bodu - ze svého zdroje - a když někdo foukne, tak světlo zhasne. Temnota je přirozeným stavem a světlo do ní vstupuje jako další prvek, který ji přetváří do vyšší podoby. Sama o sobě je totiž temnota celkem k ničemu. Nic neroste, nic není vidět, nic vlastně neexistuje.... Příchod světla do tmy tudíž podmiňuje existenci.
Pro nás je nejpochopitelnější formou tmy noc, hodně temná bezměsíčná noc. A víte jak vznikne z noci den? No je to jednoduché, přece když vyjde sluníčko.
Jsme rukojmími touhy po krvi? Psáno pro Knihservis
Letošní podzim je obdbobím násilí a ztrát. Začalo to výbuchem bomby na Bali. Potom zprávy zahltil americký ostřelovač a ihned na to následovali nebozí Rusové v muzikálovém divadle, které bez větší pozornosti veřejnosti pozabíjela vlastní vláda v zájmu boje proti terorismu. Událost ani nedozněla a už Italové pohřbívali 26 mrtvých dětí ze školky zničené zemětřesením.
Předvánoční napětí se stupňuje dle exponenciální křivky. Z pohledu z dálky vypadá trošku jako let rakety, která pozvolná stoupá od země k nebi. Ve chvíli, kdy dosáhne kolmého směru, vybuchne. Zkusme se na průběh předvánočních příprav krátce mrknout v průřezu:
Asi před týdnem proběhla v médiích zpráva o anglické dívence, jíž dali rodiče voperovat pod kůži čip, aby ji mohli stále sledovat. Jejich motivace k tomuto činu je chvályhodná. Je reakcí na čin pedofila, který zabil dvě děti, Rodiče se o svoji dceru bojí a tak chtějí vědět, kde děvče je a zda je v pořádku. Kvůli bezpečí a pocitu jistoty zbavili svou dceru osobní svobody.
Není to zase tak vzácný čin, jak by se mohlo zdát - pouze se objevil v jiných souvislostech než těch všedních. Už i u nás existují mateřské i základní školy, v nichž jsou instalovány kamery. Rodiče si mohou kdykoliv zjistit, co jejich dítě dělá. Pro pocit vlastní jistoty učí své děti paranoidnímu vědomí stálé kontroly.
Zcela nepozorovaně pro vnější osoby proběhla na podzim mezi magickou veřejností velmi ostrá diskuse. Polemiku vyvolalo nejmenované dílo nejmenovaného autora, na něž další člověk napsal nepříliš lichotivou recenzi. Tu zveřejnil na svých stránkách a možná ještě v místních novinách. Aby jeho počin neunikl pozornosti autora kritizované knihy, zaslal mu ji. Mezi oběma pány se rozhořel vpravdě ohnivý korespondenční spor, div že papír nehořel. jeden urazila druhého --- a nakonec spisovatel kritika udal na policii, protože ten prokazatelně pěstoval nejméně jednu rostlinu marihuany.
O přelomu věků a lidské malichernosti Psáno pro server Ritual
Když jsme 22. prosince jeli na jmelí do Rouchovan, vypadala situace ještě celkem klidně. Továrna na mraky v Dukovanech dýmala, jako by jí to působilo obzvláštní radost, takže ji v některých okamžicích a z určitých úhlů nebylo vidět. A jinde než nad elektrárnou bylo takřka jasno. Jak jinak, že, továrna na mraky přece vyrábí mraky. A Rouchovany jsou magické místo. Ale to by byl jiný příběh.
V okamžicích, kdy jsme projížděli prázdnou mrazivou krajinou okolo chladících věží, právě zapadalo slunce. Na krvavě rudém západním nebi se temně červený sluneční kotouč halil do fialových pablesků, které se jako cáry rozsápané drapérie válely po celém jihozápadním obzoru, aby se pak mohly odrážet po zbytku oblohy do nepravidelných malebných obrazců.
To se vylévala fialová kala, barva sefiry Daath, a s ní na naši zem přicházel jed bytostí Odtamtud, z Cizího Světa. Jinak řečeno to bylo neklamné znamení toho, že se nejen bude něco dít, ale že to bude pořádná mela.