Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Ples olympioniků 2004
Něco skoro-drbů z velké společnosti

Ples olympioniků je oficiální název pro vrchol plesové sezóny. Ples pořádá každoročně jedna brněnská mediální agentura a probíhá v hotelu International, což samo je důvod k tomu, abyste akci pokládali za podezřelou. Hotel International prostě nemá dobrou pověst. Akce je určena pro sportovce bývalé i současné, pochopitelně pokud možno slavné. Mám podezření, že tam bylo sportovců málo, ale mohu se mýlit. Slavné osobnosti nižádného druhu neznám a také jsem si myslela, že sportovci, zvlášť ti vrcholoví, nekouří - a tam kouřili snad všichni přítomní.
Potom jsem se na to ptala pořadatele. Tak prý tam byli skoro samí sportovci, obvykle s manžely a manželkami, a většina z nich opravdu kouří. Dokonce jsem se doslechla i ta slavná jména. Ale já se o sport opravu nezajímám a hned mi to uteklo druhým uchem ven.

International je myslím jeden z nejprosulejších a zároveň nejdražších podniků v Brně. V šedesátých letech, kdy byl postaven, to byla jistě skvostná budova, jenomže od té doby se tam nic nezměnilo. A čas šel dál. Objevily se i další extrapodniky. Minulý i tento režim nechaly vzniknout mnoha sídlům. Ale místa ve městě už byla zastavěná a do podniků mimo město se tolik nechodí. International je také velký a má několik sálů prů různé účely. To jej předurčuje ke konání různých nóbl akcí, obvykle ale vyznívajících trošku falešně.

Není divu. Celý kdysi vznosný, prohnilý kapitalismus napodobující podnik, ukazující slávu budování lepších zítřků v lepším světle, značně pozbyl lesku. Ryzí šedesátá léta juknou z lustru nad schodištěm, nová sedačka v hale se vysmívá křesílkům v salonku, který určitě pamatuje začátek sedmdesátých a výstavka českého skla pamatuje ještě lhostejné pohledy arabských studentů, kterým šlo o něco zcela jiného. Dalo by se říci, že už v dobách své největší slávy byl ten podnik maličko srandovní právě tím, jak si na něco hrál a ještě víc tím, jak to ostatní s chutí žrali (vzpomeňte na film Bony a klid....!) Teď je na tom bohužel ještě mnohem hůře. Prostředí je tak sugestivní, že návštěvník hledá Seana Conneryho v roli Jamese Bonda, kterak uniká před padouchem v černé šolně...

Na plese jsme byli pracovně já, Hanka a Roman. Byli jsme objednáni a zaplaceni jako věštci-baviči. Ty povrchně věštecké krátké rozhovory s lidmi se dají dobře dělat dvě hodinky, třetí hodinu začíná být člověk unavený a později se plete jazyk. Všem, kdož jsou tak či onak z oboru a podobnou prací pohrdají, ji doporučuji. Je to vynikající cvičení pohotovosti myšlení, vcítění, kombinačních schopností, jazykové obratnosti a po těch pár hodinách i vůle. Jestli si vzpomínám dobře, čekaly nás podle smlouvy asi tři hodiny práce, ale nakonec jsme vydrželi se zájemci asi o půl hodinky déle.

Ne že by nebyl zájem... naopak! Před našimi třemi stanovišti se frontil jeden sportovec s doprovodem i bez za druhým. Ženy si občas chtěly povídat, muži už sem tam byli rozjaření a dělali si legraci z toho, co jsme jim říkali. Někteří byli zvědavi i na to, jak se takové věštění dělá. Osudy se nám míhaly před očima jako obrázky z rychle jednoucího vlaku. I když jsme - zvlášť u těch hooodně vážných dotazů - připomínali, že je to zábavný výklad, někteří se nad vyřčenými slovy zamýšleli a slibovali, že se staví na něco delšího.

Pak jsme mohli sledovat cvrkot, což se do té doby dalo jen málo, protože jsme zůstali pouze u dvou krátkých přestávek. Stoly byly plné vynikajících obložených mís, dalo se najít i nějaké to vínko. Vše bylo v ceně vstupenky, pro nás jako součást odměny. Jenom kávu neměli - když už jsem sotva pletla jazykem, zmořená ze všech lidiček a jejich otázek, sháněla jsem se po životabudiči... a prý si mám jít koupit kamsi ke vchodu pro personál. Za kávu jsem dala snad 40,- Kč a horší jsem už dlouho nepila - i na nádraží v bufíku by mi naservírovali lepší břečku.

Z programu jsem viděli kousek striptýzu, kdy mne Roman držel na ramenou, abych přes lidi něco viděla i při svém průměrném vzrůstu. Je to zvláštní, kolik lidí ještě bere striptýz. Na hlavním pódiu mne překvapil Josef Laufer. Zase šedesátá léta! Pepa Laufer vypadá jako.. myslím jako mafián. V puse má válec čili cigáro - takové to tlusté, hrbý zvučný hlas a vzezření kmotra Kanóniho. Po něm nastoupili jacísi transvestité, o nichž nedokážu napsat, jestli byli dobří nebo ne. Mně se to moc nelíbilo, ale byli úplně nadšení.

Na plese jsem nikdy nebyla, není to pro mne ten pravý způsob zábavy. Jestli si mne nikdo neobjedná, ani na žáný další ples nepůjdu. Nechci nikoho hanit, ale připadlo mi to takové smutné, jak se všichni opíjí na povel. Zdálo se mi, že všichni jsou nespontánní, mnohdy až strojení a že jsou to vlastně velmi smutní lidé.

Výsledkem plesového jásání bylo i něco málo škod. Půjčili jsme různé maličkosti ze soukromého majetku i z obchodu a dost se nám jich vrátilo nekompletních. V balíčku chyběla jedna karta, runové kameny někdo si někdo vzal domů na památku, od křišťálové koule chyběla krabice a s nejdražší knížkou někdo utekl těsně před koncem akce. Naštěstí pro nás byl pořadatel tak solidní, že vše zaplatil.

Pořádající agnmetura se nám moc líbila. Nikdy jsem tomu nevěřila, že i v reklamě mohou být poctiví a slušní lidé. I když po Brně známá, přesto to není přehnaně velká firma. Váženě vypadající, ale nikoliv odtažitý nebo dokonce nepřístupný ředitel i jeho sympatické asistentky v nás nechaly samé dobré dojmy.

Takže ples nám nečekaně přinesl nové, zcela pozitivní poznatky o lidech. Bohužel nemám žádný klípek o sportovcích - nepoznám ani jedinou tvář, a Hanka s Romanem jsou na tom hodně podobně.
 
Duben 2004

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz