Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






O čarování, magii a čarodějnicích

Tak nejdřív trošku k tomu čarování a k čarodějnicím, protože ráda začínám vyjasněním pojmů. Nepokládám se za čarodějnici, ale v češtině neexistuje slovo pro to, čím jsem. Anglicky by to šlo opsat slovy Magick woman, jako protiklad k čaroději (čarodějnici) = wizard, sorcerer nebo třeba warlock. Čarodějnice jsou takové ty ženy či dívky, které mají vztah k přírodě a k procesům v ní probíhajícím, znají byliny a léky, rozumějí lidem a rády jim pomáhají ... celkově lze říci, že jejich jednání souvisí se zemí a s děním na ní, srozumitelněji řečeno souvisí s naším světem.



Z tohoto hlediska čarodějnicí nejsem. Snažím se, a věřím že celkem úspěšně, jít dál a výš: Všechno pozemské je řízeno zákony, které stojí kdesi jinde. Znát tyto zákonitosti znamená pochopit zákony všeho stvořeného světa. Pro jednoduchost nazvu toto umění Vysokou magií. Nebudu se na toto téma - s dovolením - rozepisovat. Čím vzdálenější je poznání zemi, tím hůře sdělitelné je jakýmkoliv jazykem, proto, pokud je to důležité, se prosím zeptejte. Sama bych se asi do vysvětlování zapletla, vy lépe vystihnete, co je pro vás a váš pořad podstatné.



Jak jsem se k tomu dostala

aneb konečně jednou pár pravdivých slov na toto téma




Jak jsem k magii došla nerada vysvětluji, možná proto, že to sama ani nevím. Jsem z rodiny materiálně zaměřené, maminka byla celý život úřednicí a je velice praktická, k "duchovnu" odmítavá; tatínek je inženýr strojař, je fyzik a matematik a klasický rozumový přírodovědec, také se věnoval politice. Rodiče mne vedli v tomto duchu a dlužno poznamenat, že mi to nevyhovovalo, proto bylo moje pubertální vzbouření velmi halasné. S rodiči jsem byla ve velmi častých a nesmiřitelných sporech, zcela jsme se míjeli. Studovala jsem dvě střední školy a velice rychle je opustila, nezvládala jsem mezilidské vztahy, neuměla jsem si najít přátele. Rodiče mne nutili k psychiatrické léčbě, takže jsem od nich utekla a bydlela po přátelích a podnájmech. Z téhož důvodu jsem se naučila psychiatrii obecnou i speciální dle odborných učebnic a VŠ skript a pokusila jsem se porozumět i psychologii, což se mi moc nepodařilo: tehdy byl jen marxismus. Pracovala jsem jako dělnice, pak jsem dostala invalidní důchod jako sociálně nepřizpůsobivá. Veškeré moje duchovní poznání do té doby by se dalo shrnout do věty "zajímám se o záhady". Trošku více jsem se kvůli svému zájmu věnovala jen východním náboženstvím a fyzikálním teoriím vzniku světa, kvantové fyzice a astronomii, zůstala jsem ale jen na povrchu. O něco později (raná 80. léta) jsem, jak bylo v kruzích intelektuální mládeže tenkrát obvyklé, začala zkoušet tehdy dostupné psychedelické látky a psychofarmaka. Abych porozuměla jejich účinku, naučila jsem se neurologii, základy interního lékařství, farmakologii obecnou i speciální, toxikologii, prostudovala jsem dostupnou literaturu o výzkumech psychedelik a začala sledovat vztahy mezi chemickým vzorcem látky a jejím psychofarmakologickým účinkem. Nemohla jsem si nevšimnout, že při užití různých psychofarmak dochází ke změnám v pochodech v hlavě, mám-li to nazvat jednoduše (mám-li to nazvat složitě, pak dochází ke změnám v komunikaci vědomých a nevědomých struktur bytosti člověka). Toto téma jsem dál rozvíjela.



V oné době jsem se vlivem vlastních chyb (všude mne bylo vidět, byla jsem samý průser, pořád s někým v konfliktu; dělala jsem vše možné než rozumné věci, ať už jako rozum označím cokoliv) dostala do dost těžkých osobních problémů, do bezvýchodné situace, depresí. "Náhodou" jsem byla tehdy seznámena s pervitinem. Díky této látce jsem si urovnala problémy, nalezla jsem souvislosti svého života, uvědomila si velkou část svých chyb, pochopila chyby v postojích. Nechci propagovat drogy, ale je to tak. Během tohoto urovnávání si asociací a čištění mysli jsem začala pozorovat různé velice zvláštní jevy, které mne přinejmenším děsily. Okolo mne se pohybovaly předměty, znala jsem přesný průběh událostí dopředu, objevily se zajímavé energetická vztahy a mnoho jiného. Pod tíhou okolností jsem musela pro sebe připustit existenci zcela jiných zákonů světa, než jak jsou běžně lidem prezentovány. Dobře se to píše, ale bylo to velice nepříjemné. Na kohokoliv jsem se obrátila, každý na mne v lepším případě koukal jako na blázna, v horším případě mne tak označil veřejně a vůbec nejhorší bylo to, že jsem si tak připadala sama, ač jsem do té doby o svém zdravém rozumu přes všechny snahy odborníků nezapochybovala.



Po pěti letech (1988) tohoto zvláštního sebeobjevování ( v této době jsem krom uvedeného náhodou přišla i na skryté vztahy mezi vrstvami duše, náhodou jsem objevila zasvěcovací praktiky pro nižší stupně užívané západní magickou tradicí a taky jsem začala vykládat karty) jsem zjistila, že takhle to dál nejde, pokud se nechci zbláznit a pokud chci na něco kloudného přijít. Přestala jsem používat jakékoliv drogy či psychofarmaka, vytvořila jsem si sociální zázemí, přestavěla byt, našla jiné přátele a partnera, se kterým žiji už 12.rok. Nebo třináctý? Začala jsem chodit do práce, dostudovala jsem střední školu a přihlásila se na vysokou, kam mne 3x úspěšně nevzali. Jednou proto, že jsem nebyla dost dobrá, podruhé proto, že jsem sice byla skoro nejlepší, ale neměla jsem protekci a potřetí proto, že jsem jich měla plné zuby a chovala se silně nezdvořile. Ještě později, to už u nás vycházela literatura související s magií, jsem se seznámila s málo lidmi, kteří mi poskytli vedení. Takže jsem se naučila ještě základům hebrejštiny, nauce o symbolech, začala jsem se učit anglicky, abych mohla v této řeči číst, konečně jsem se dostala k vytoužené psychologii, konkrétně k psychologii hlubinné (tzv. jungiánské) a začala jsem studovat kabalu. Kabale se nelze naučit, tu člověk studuje celý život a stejně nakonec vždy zjistí, že je to ještě trochu jinak.



Po celou dobu mého magického úsilí (či studia? - já se snad nikdy nepřestanu učit...) jsem zastáncem Crowleyova thelemitského proudu. Aleister Crowley je velice známý, ale velmi málo pochopený. Jakožto velice originální a neskutečně výstřední člověk je totiž dobrým objektem pro klepy všeho druhu. Jeho učení mj. říká, že v současné době prochází svět duchovní změnou nepředstavitelných rozměrů a dosahu. Dojde a již dochází k velkému posunu lidstva, k rozvoji vědomí (vědomí: to je takový důležitý pojem v magii; dokonce by se dalo říci, že jeden z vůbec nejdůležitějších) ale vše chce své oběti. Každý člověk proto má hledat svou vnitřní podstatu. Ta není ani dobrá ani špatná, je obojí. Celý svět totiž existuje díky stálé souhře dvou protikladných sil. Právě toto tvrzení je základem jeho pojetí sexuální magie; je totiž známé, že Crowleyova magie je provoněná sexem, obvykle ale komentátoři opomínají podstatu sexuální magie a sexu vůbec. Moje magické "názory" jsou shodné, ještě bych doplnila tvrzení, že člověk magicky - či jak je módní říkat duchovně - ničeho nedosáhne dobrovolně, vždy jen pod tlakem okolností. Snad je toto vyjádření pro vás dostačující.



Kdybych měla říci, zda se na cestu magie může vydat každý člověk, musela bych se zamyslet ze dvou hledisek. Cestu přírodního - nemám lepší slovo - čarodějnictví, které jsem popsala shora, může nastoupit každý chytrý, hodný člověk se zájmem o druhé lidi a o dění na světě. Takový může být, při troše dobré vůle, úplně každý. Pokud ale některá vlastnost chybí, vnímám jej jako někoho, kdo je falešný, kdo si na něco hraje a kdo maskuje osobní nedostatečnost. Je to ale můj názor a vím o sobě, že soudím dost přísně. Cestu mého nazírání magie asi moc lidí vyzkoušet nemůže - logicky odvozuji z toho, že je jich málo. Mág se neztratí v davu a dva, kteří se nikdy neviděli, se poznají na první pohled.



Zvláštní znamení všichni čarodějové a čarodějnice, ať ti nebo ti, určitě mají, ale nejsou to znamení vnější. To je jen pěkná milá pověra. Ve skutečnosti jsou to znaky vnitřní - chytrost, upřímnost a sebekritičnost musejí mít všichni. Ti, které jsem označila za přírodní, musí být i vstřícní k druhým, všímaví. Ti, kdož hledí výše, musí mít vůli a hodného Anděla Strážného, jinak by nepřežili.



Nic víc mne nenapadá, co bych mohla napsat, kdyžtak se, prosím, zeptejte. Možná jsem některé z vámi navržených témat zapomněla, nestihla jsem si vše tak rychle poznačit. Omlouvám se, že posílám mail až tak pozdě, ale neumím o sobě hovořit a vždy jsem se tomu vyhýbala, ba se toho i bojím - a jelikož to pokládám za svoji velkou chybu, pokusila jsem se to při psaní tohoto sdělení naučit, ač jsem se tomu při všech rozhovorech pro média doposud víceméně úspěšně vyhýbala. Pořád je kam jít :-)

 
Psáno pro TV Prima, Brno, 12.12.2001

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz