Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Vědomí 2003
Život v jiném stavu vědomí II.

Rok nezačíná 1.1., ačkoliv jsme zvyklí nový rok v tu dobu slavit. Tradiční začátek roku je 21. března. To máte tak: Život začíná zrozením a končí smrtí - a tak rok začíná jarem a končí zimou. Když se na to zkusíte soustředit, asi přijdete na to, že se za začátek roku dá považovat vlastně celá zima - ten předchozí rok dojíždí a ten nový se tak pomalu, pozvolna chystá, a zatím se mu moc nechce. A tak zimu od ledna do března většinou prožívám jako takové nevybarvené, nijaké období a využívám je k tomu, abych se náležitě nachystala na magické záměry a skutky celého budoucího roku.

Tentokrát jsem si stanovila jako své cíle jednak urovnání minulosti, a jednak urovnání budoucnosti .... abych to měla symetrické. A když něco dělám, a ono se mi to daří, mám většinou dobrý pocit a jsem přesvědčena, že jsem úplně super člověk. Na takovém místě je zapotřebí, aby se objevila překážka, jinak by si člověk začal moc věřit a zblouděním by padl do bludů. Moje překážka měla podobu jednoho z členů rodiny - člověka věčně nabručeného a hledajícího viníka za svou nespokojenost a za svůj domněle zlý osud, osobu prchlivou, nepříliš zodpovědnou a pinožící se za iluzorním štěstím, které spatřuje v neomezené svobodě a v tom, že se nikdy nesmí nikomu za nic omluvit. V kontaktu s takovou osobou jsem o to lépe pochopila, že jsem spokojená a nic mi vlastně nechybí; že jsem poctěna přízní božstev, kteří mne předurčili k tomu, abych pochopila, že štěstí je emoce, trvající 5 minut; že jsem vlastně ten nejšťastnější člověk, anobrž nemám í-kvé tykve a nechytám včerejší den do síťky na motýly. Opravdu mi nic nechybí a zatím to nevypadá, že by mělo začít ... tudíž musím na tomto místě poděkovat především osobě, o níž jsem se teď tak hanlivě vyjádřila: Díky!

To co dál budu chtít popsat je těžko popsatelné, tak nevím, jestli se mi to podaří. V červenci, když jsme byly s
Hankou a s dětmi na Vysočině, jsem začala vidět něco jinak. Skutečnosti získaly nový rozměr, a to doslova. Najednou jsem viděla sama sebe jako v pimprlovém divadle v síti scénáře, který tam kdesi kdosi předčítá. Všechno se pak kdesi spojilo různoběžnými přímkami, které na pozadí událostí, myšlenek a dalších obsahů mysli začaly tvořit síť bez středu a bez pravidel i pravidelností. Toto potvrzení mi na jednu stranu způsobilo radost, ale zároveň přineslo záplavu negativních emocí.
Příklad: Dokud nevíte, jaký je muž xy, můžete si myslet, že je to hodný milý člověk, plný pozitivních postojů. Jakmile jej ale poznáte blíže, zjistíte, že je třeba slabý a nejistý nebo zabedněný a zahleděný do sebe. Moje světelná síť na pozadí událostí osvětlila jakýsi nový aspekt skutečností. Stalo se to nedávno a neumím prožité emoce dešifrovat ... taky je pravda, že se o to zase tak nesnažím. Každý, kdo sděluje druhým emotivně zabarvenou magickou realitu, nutně vypadá jako cvok - naše kultura nemá emoce ráda. A tak je lepší nechat příval pocitů odplout a myšlenky vystříbřit nebo aspoň vyjasnit. Je to, mimochodem, taky důvod, proč o svých prožitcích obvykle nemluvím, respektive proč občas nemluvím vůbec o ničem.
Někdy nemluvím ani sama před sebou. Když si občas všimnu, že se něco děje, jenom tak letmo to zaznamenám, vůbec si toho nevšímám a řeknu "čertíkům", aby to nechali dál zpracovat. Ani jim neříkám kde a jak - oni to vědí. Což je mimochodem recept, jak se nezbláznit, když má člověk něčeho už vážně dost.


PS: Čertíci - to už je zase jiná kapitola. Zmínku o nich najdete v Rozhovoru pro Regeneraci, tam je paní Hobstová nakonec myslím označila jako "skřítky"... ono je to jedno. Můžeme jim říkat i "andílci", na slově nezáleží.
PS2: Hvězdná obloha je také symbol změn psychického stavu. Když hvězdy padají, tak dřív nebo pozděj všechny zmizí a objeví se to, co je za jejich oponou.
Nespadnou hvězdy právě na zem? Podle tradičního výkladu každá padající hvězda zrodí něco nového, protože je poslem z nebes.

Komentovat
 
zapsáno v listopadu 2003

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz