Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Krysa Šlechtična
Povídka je opravdu pouze rekonstruovaná v původním duchu - její originální podobu si prostě nepamatuju. Psala jsem tehdy hodně takových.

Této povídky se chopil kamarád a pod svým jménem (já jsem pod svým nechtěla) ji přihlásil do soutěže, kterou vyhrál.



„Ještě jedno!“ zavolal kdosi u stolu. Seděla s hlavou podepřenou oběma rukama, obličej napůl zakrytý dlouhými vlasy.
„Život má vždycky nějakou cenu,“ pronesl vedle sedící člověk.
„Nemá,“ pomyslela si, pak ale řekla: „Ale jak se dá zastavit?“
„Proč zastavit? Co chceš zastavovat? Tomu neunikneš … nikdo tomu neunikne. A koho by to taky na-padlo! Jde to dál, dál, a nic se neděje. Já nevím o co ti jde,“ pokračoval mladík.
„Já taky ne,“ pomyslela si, „ale tobě to říkat nebudu.“
„Beru cokoliv – jen ne to, co říkáš,“ řekla nahlas.

„Hledáš něco co není. Nakonec tě toto všechno přejde a bude to dobrý. Budeš chodit do práce, budeš mít rodinu, budeš to dobře. Všechny to vždycky přešlo. Jsi mladá a chceš všechno změnit. To chtěl každý a nikdo nic nezměnil. Zvykneš si, bude to s tebou taky tak. Tak o co ti jde?“ zopakoval.
„Nebude,“ pomyslela si. Mlčela.
„Nebuď hloupá,“ pokračoval muž. „Copak si myslíš, že jsi něco víc? Že kvůli tobě bude svět jinačí? No kdo si myslíš že jsi?“
K východu se prodírala skupinka pár lidí.
„Počkejte na mě!“ zahalekala. „Už půjdu – nevadí?“ otočila se ke svému staršímu spolustolovníkovi omluvně, sáhla po kabátě a hodila na stůl pětikorunu za svá dvě piva aniž by počkala na odpověď.
Venku byla zima, mlha a pršelo. V kaluži ležela mrtvá krysa. Měla otevřené oči, jako by chtěla pozdravit svou smrt. Prošli okolo. Ostatní si krysy skoro nevšimli.
Sevřela v kapse šedivého kožichu tubičku tablet, ze kterých vyráběla omamný roztok. Ta krysa …
„Bojíte se?“ zeptala se.
„A co chceš vlastně udělat?“ zeptala se blondýna.
„Nevím. Ale když nic neuděláte, nemáte šanci odejít nebo zastavit.“
Stáli u nádraží a opírali se o zábradlí. Pořád drobně protivně pršelo. V kalužích se odrážely výbojkové lampy.
„Nemůžu, promiň,“ řekl vysoký mladík s dlouhými vlnitými vlasy. Otočil se k ní. Dál nezúčastněně pozo-rovala ohradu staveniště z vlnitého plechu na protější straně. Okolo projela tramvaj a rozstříkla kalnou vodu z kaluže mezi kolejemi.
„Kdybych to udělal, přišel bych o všechno. A co by bylo dál?“ pokračoval naléhavě mladík. Neřekla nic.
„Opravdu ses rozhodla?“ zeptal se druhý hoch, který prokřehle přešlapoval na kraji silnice.
Lidé spěchali z práce domů. Obcházeli staveniště, přebíhali zablácené koleje a kličkovali mezi tramva-jemi držíce nad sebou deštníky nebo choulíce se do límců zimníků.
„Pojďme raděj zase do hospody,“ zaprosila druhá, drobná dívka.
Zapálila si startku, vyfoukla kouř. Dali se do pohybu. V kaluži ležela mrtvá krysa. Okolo ní se zrcadlil odraz lampy, celý roztřesený z drobných kapek deště. Zastavila se a dívala se na ni. Zastavili se s ní. Byla to krysa šlechtična.
„Půjdu,“ řekla a pohodila hlavou.
„Teď?“ zeptal se vlasatý mladík. Podívala se na mrtvou krysu.
Odešla středem ulice, mezi lidmi, tramvajemi a auty. Přitáhla si rozepnutý kožíšek a podívala se do podívala se dopředu do mlhy, která se válela okolo starých domů. Mezi dešťovými kapkami začal pole-tovat sníh.
V kaluži zůstala, s očima otevřenýma jako by chtěla pozdravit svoji smrt, Krysa Šlechtična.
 
Listopad 1980

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz