Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Jak jste na tom, magici?

Knihy Josefa Veselého čtu ráda a z jeho magických pojednání jsem četla skoro všechny. O každé z knížek se dá říci, že je čtivá a většinou také, že se v ní dozvídám něco nového. Někdy je to úryvek z jiného díla, které by jinak zůstalo na okraji mé pozornosti, jindy autorovy originální souvislosti nebo pozoruhodné konkrétní popisy. Nejvíc si z tohoto pohledu cením trilogie Magií a trilogie komentovaných výborů ze zahraniční literatury (Učení mistrů, Slavné grimoáry minulosti, Z čarodějovy knihovny). Ne úplně mne zajaly Techniky magie na pozadí alchymie nebo Zoofilie a zoolatrie.
Nejnovější knížka Daňová přiznání vybraných obyvatel planety Marsu má vést k zamyšlení magika, nebo případného magika, nad sebou. Jak autor říká, "v životě jsem už viděl řadu osob, které se vážně zajímaly o duchovno, ale z různých příčin ve své snaze o poznání ztroskotaly a setrvaly v pozicích profánních lidí nebo se na tyto pozice zase vrátily. Chtěl bych proto upozornit aspoň na ta nejčastější úskalí... a zároveň formou konfrontace různých stanovisek navrhnout určitá řešení některých dilemat..." Vždy dvě kapitoly za sebou naznačují protiklady těchto úskalí. Nechala jsem se tedy vést a čekala, co na mne z které kapitoly vyleze.

První dvojice kapitol, Pokušení agnosticismu a Gnosticko-ontologická odpověď, mne nepotěšila. Kdykoliv se pokusím zabývat filosofií, ztroskotám na prvním pojmu a mám pocit, jako kdyby byl celý text japonsky - prostě nerozumím ani slovo, protože slova se míchají do guláše konstrukcí, které vzdorují mému pochopení. Tak aspoň krátce - skutečnost pokládám za poznatelnou, poznávací metody jsou mi fuk a uznávám všechny, pokud z nich lze vytvořit celistvý koncept, který při bližším ohledání posluchačem jakž takž koresponduje s realitou.
Druhá dvojice kapitol, Pokušení marnosti a Jak filosofovat sekerou, už je mému smýšlení bližší. Pocit marnosti všeho poznání má jednou za čas asi každý, tak nějak patří k životu. Důležité je nekrmit jej, pěkně v klidku si sednout s detektivkou do křesla a počkat, až to přejde. Euforie z chyceného vraha tomu mnohdy napomůže. Mozek člověka je malý a celý bůh se tam nevejde, co naplat. Pokušení strategie utility ze druhé ze zmíněných kapitol jsem pravda, jeden čas podlehla, ale jako ukecanou babu mne to přestalo bavit. Taky sběrem informací občas trpím, ale jen v malé míře. Jakmile vidím pěkný text, hned si jej musím stáhnout! Je to forma ulpívání - převádění duchovních poznatků do viditelných souborů nebo zcela hmatatelných knih. Naštěstí si tento problém uvědomuji a občas něco daruji, vyhodím nebo prodám - a texty už moc nestahuji. Stejně se k nim nevrátím. Ale chtělo to nějaký ten rok, abych to zjistila. Pohrdání profánními lidmi mi neumožňuje moje profese. Magické a věštecké umění učím a používám je v poradně - a zjištění, že někomu nejsem schopna vyložit nějakou duchovní skutečnost spíše k pocitům marnosti vede, než že by před nimi bránilo.
Tématem kapitol Pokušení asketismu a Tantrická odpověď je především sex, byť by pojmu asketismus bylo lze užít v širším kontextu. V sexuální oblasti jsem nudný střed bez vyhraněných názorů a projevů. Je dobré vyzkoušet si, co v tělesné oblasti vyhovuje, ale svoji cestu ani v tělesných zážitcích ani v tantře nehledám. Dokonce se přiznám, že všechno to uvažování o sexu a dalších požitcích i o tělu samotném - ať už ve smyslu asketismu nebo hedonismu - mi přijde ujeté a zdržující.
S příklonem k Pokušení materialismu (kap. 7) mám mnoho zprostředkovaných zkušeností, především díky svým žákům. Mnoho nadějných adeptek (a méně adeptů, protože mužů je obecně v této oblasti méně) bylo odvedeno od okultních věd potřebou realizovat se v materiálním světě - práce, sociální postavení, touha po dětech, po vztazích. Někdy jsem si všimla zvláštní souhry náhod, kdy se usilující na určitém stupni poznání polekal sám sebe a materiální svět byl nejbližším náhradním cílem. Potřeba transcendence, což je i název další protikladné kapitoly, není obvykle dostatečnou motivací a nespokojený člověk, přesvědčený, že život nikam nevede, nejčastěji vidí východisko v tom, že se změní politické poměry. Sama jsem tuto oblast řešila jako jednu z prvních na své magické cestě. Hledala jsem si práci v oboru a začala jako jedna z prvních kartářek a čarodějnic, přidala prodej knih, učení okultismu pro pokročilejší a věštectví pro lidovější zájemce, psaní vlastních knih a nakonec i vydávání.
V náboženských názorech, jimiž se zabývají kapitoly Pokušení křesťanství a Křesťany lvům? jsem tolerantní, skoro by se dalo zase napsat nudný střed - jako v oblasti těla. Duch je jen jeden, a že jej každý vnímáme jinak... tak už to je. Setkala jsem se s křesťany, kteří mi rozmlouvali moje konání, ale racionalisté jsou v tomto ohledu úpornější. Jsem ráda, že u nás žádná církev nevládne a nenutí nám způsob poznání, ale víc se tím nezabývám.
Pokušení pokory (11. kapitola) občas podlehnu. Nemusím být u všeho, nemusím přijít na všechno - jako by mne něco zastavovalo. Ale spíše než za pokoru pokládám tento postoj za vytříbený cit pro čas; je zbytečné se pokoušet o něco, nač zatím nemám znalosti, schopnosti - a když, tak jenom tak jakoby, jdnom hrou, abych neseděla. Faustovsko-Prométeovský postoj (12. kapitola) je mi bližší. Jak to patří - jak je to ve skutečnosti - co to pozoruji - proč na to reaguji právě tak... musím to zjistit!!! Magii ztotožňuji s poznáním/sebepoznáním a to bez bojovnosti a potřeby najít, jak svět funguje, není možné. Pokora mi v moderní době připadá jako výmluva, proč je člověk líný.
Kapitolka o černé magii správně reflektuje (jestli jsem porozuměla) problém černé magie a démonů jako víceméně umělý. Zcela souhlasím. Nemám obavu z magie proto, abych něco nebo někoho neovlivnila, abych mu nedejčert neublížila - konečně nevhodným uzdravením mohu uzpůsobit nekonečně mnoho utrpení. Jak má osud plynout, ví jen bohové - a buď to risknu a semtam do něčeho zasáhnu, aniž znám následky svých činů třeba za 50 let. Anebo budu sedět jak knedla. Související kapitolka Umění rovnováhy vysvětluje postup magického zasvěcení, "v jehož důsledku by magik dokázal udržet rovnováhu mezi stezkou levé a pravé ruky," píše autor. Takový magický zdravý rozum. Z alternativ ulpění je mi víc vlastní cesta Šin. Jenom když vezmu, kolik učebních materiálů jsem vyprodukovala! A svoji praxi Qof bych mohla dovést k lepší koncepci, když si tak zrekapituluji. Formuli RC bych s ohledem na Thelému interpretovala jinak. Škoda, že výklad nepokračuje!
Problém megalomanie, popsaný v předposlední kapitole, bych neomezovala ani zdaleka jen na magii. Narcistních osobností svět poskytuje dosti i pro úplně obyčejná odvětví poznání, jako je např. fyzika, a občasný psychotický projev pozoruji i u naprostých ne-mágů. Jistěže mne občas napadne, že vnímám projevy kolektivní duše a stačí málo, abych je mohla ovlivnit, ba co víc, někdy je ovlivňuji!, ale proč bych se měla snažit, kdybych měla pocit, že moje konání zapadne a nenechá po sobě v astrále ani stopy? A poslední kapitola Thelémská odpověď mne v podobném názoru utvrzuje - nejenom proto, že Crowley se taky snažil. Prostě člověk má být sám sebou.
Některá naznačená úskalí mi nepřijdou důležitá - nevím, zda dnes někdo dbá např. o hříšnost dle učení církve. Proti Faustovsko-Prométeovskému postoji bych kladla spíš než pokoru obyčejnou pohodlnost. Různá psychologická úskalí, číhající na mágy, mi naopak chybí - mnozí lidé jsou prostě líní, svůj talent promrhají. Některým není dáno: když vyjmu ty, kdož nejsou schopni pochopit, pak jsou zde jiní, kteří pochopit nemohou. Jako kdyby naráželi na zeď. Lidé se lepí k některým stupňům poznání, ulpívají, ženy mají ve spektru svých negativ závislost na druhém pohlaví, "nechci být sama". Asi se pro popis těchto úskalí budu muset daňově přiznat sama.
Autorovi za knihu děkuji.

Josef Veselý: Daňová přiznání vybraných obyvatel planety Marsu, Vodnář, Praha 2012
 
Kunkovice, 13. 4. 2013

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz