Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Půl roku před koncem světa
Takové zamyšlení...


Slunovrat letos připadl na noc ze středy 20. na čtvrtek 21. června 9 minut po 1 hodině po půlnoci. Měla jsem pocit, že o tom nikdo neví; ti kdo svátek slaví, se chystali až na další večer, jako kdyby chtěli být poslušni oficiálně v televizi oznámeného data. Nesoustředěnost zcela příznačná pro tento rok! Každá síla, každý obláček energií a každé démonium si to valí úplně jinde, než kde chodí obvykle. Tvoří neorganizovaný chumel entit, co se letos nemohou dohodnout kdo kam patří a jakou má úlohu. Odvěké zákony přestaly platit a není nikoho, kdo by zavedl na tomto, onom i každém jiném světě pořádek.



První jasný slunovratový zážitek
Středa začala na mne neobvykle už v sedm ráno, kdy jinak bývám v limbu, nebo ještě přesněji: kdy mám půlnoc. Paní zubní doktorka se chystá na mateřskou a naznala, že ten zákrok musíme udělat. Na tento den vyšel termín, ve kterém mohla i paní chiruržka, jejíž spolupráce byla nutná. V mírně podmračené ráno, což nemá dlouho vydržet, mám první zubní kolečko, poslušně si nechám dát injekci (jinak si nenechám) a strpím bez potíží zákrok. Je pod mrakem, mohu doma zalézt do postele v pokoji jindy hodně vyhřátém, zvlášť je-li venku pětatřicet, a podřimovat. Před polednem kolečko provedu znovu. Víte, že se kořeny zubú a kosti řežou takovou malou flexou?
Cestou domů vydává slunko záření o síle menší atomové bomby. Trochu se ploužím.

Druhý jasný slunovratový zážitek
Začnu nanukovou léčbu rozřezaných dásní a občas taky přiložím na tvář namraženou láhev vody. Slunko pálí a netváří se, že by se zrovna dnes chtělo někam vracet. Sam hlásí, že prošel opravnou zkouškou a mručí něco o trojce. Začnu první fázi výměny plovky v předsíni - rozšroubovávám obložení, sundávám staré rozbité plovkové desky. I přes opakování doporučené zmrzlinové léčby (snědla jsem do večera tři nanukové dorty) mi tvář povážlivě otéká. Nechávám si vychladnout večeři a nakrájenou na kousíčky ji zastrkávám dozadu do pusy. Počítač pustím jen večer a na chvilku, protože topí.
Je horko, jenom chybí očekávání, tak časté v horkých dnech. A to jde bouřku cítit v luftě.

Skoro rituální temnota
Předchozí týden jsme se měli sejít v Lužánkách k nezávazné zábavě, ale nějak to nevyšlo - jako obvykle. Někdo nemohl a někdo další taky nemohl nebo pršelo nebo mne bolela hlava, už nevím, důvod se vždycky najde. Nebylo to ale špatně; slunovratová slavnost v Lužáneckém parku v horkém počasí by mohla být jednička špička. Nakonec je večer pobíhací. Nikdo neví, kdo přijde a kde se sejdem, voláme si a hledáme se. Než se sejdem, je atmosféra předbouřkově napnutá a potom, když už jsme sejítí, je to zase nějak neuvrtěné, chvíli jsme tu a pak zase tam, zábava se nemůže rozproudit. Před bouřkou uniknem do hospody, kde to řve, je vedro a moc se nedá mluvit, když se neslyšíme. A než stáhnou k ránu muziku a můžem se začít bavit, jde se domů. Nové zážitky, nápady ani vize nikde, jsem neuspokojená.
Nebo jsem notorický morous.

První letní dny
Projdou pracovně, což je vlastně svátek. Tak moc a tak dlouho a tak často se mi do ničeho nechce, že je třeba chválit, když se práce daří. A tak jsou mi první letní dny Svátkem práce.

 
24. 6. 2012, vloženo v září 2012

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz