Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Studené překvapení - Psychóza ve 4.48
Tři herečky hrají jednu ženskou roli, dvě z nich souběžně i roli jejího psychiatra. Dialog přebíhá od jedná herečky k druhé, často v půli věty přebírá monolog jiná z žen. Všechny jsou jedna a přece je každá jiná, jako kdyby jiná postava měla značit jiný aspekt rozvracející se osobnosti hlavní hrdinky.
Ve 4.48, kritickém čase nad ránem, kdy přichází příčetnost a zároveň je to pomezí života a prázdna. Inscence HaDivadla se odehrává v temné atmosféře jakoby v čase 4.50, tedy těsně po.

O postavu hlavní hrdinky a dalších dvou vnitřních hlasů se podělí trojice hereček Simona Peková, Petra Bučková a Sára Venclovská, jejichž výkon na jevišti i okolo něj byl uchvacující. už dlouho jsem neviděla nic tak dobře zahraného, tak skutečně prožitého. Kvůli této hře se mžná stanu fandou posmoderních divadelních forem.
Jednoaktová hra nemá příběh v pravém slova smyslu. Předvádí prožitky patologického duševního stavu, je kolotočem vzpomínek a zoufalství duševně nemocné, depresivní mladé ženy. Barvité klubko jejích myšlenek, kde se střídají názory, nálady a chuti vyústí v sebevraždu hrdinky.
Hra je určena otevřenému diváku, který je ochoten přijmout zobrazení zoufalství a hrůzy na jevišti i plynoucí, jakoby nestálou a tekutou formu vyprávění. To je zkomplikované ještě svou bez-příběhovostí. Divák je bez vysvětlení vržen do strohých obrazů, do černobílé reality hry. Nic se nepojmenovává, není žádné konkrétno, jehož bychom se při sledování hry mohli zachytit. Věty rozsekané do tří hlasů hlavní postavy nás činí pozorovateli, na nějž útočí slova, emoce a nereálné pohyby představitelek. Je-li divák dostatečně otevřen, aby krátké představení přijal, je efekt dokonalý - a vize depresivního, rozbitého světa velmi silná.
Inscenaci nastudovalo kromě HaDivadla i Národní divadlo, kde byla provedena jinak, s více herci i mužskými. K této inscenaci se mi nepodařilo zjistit víc, než že měla premiéru v únoru 2003, hadivadelní premiéra byla v květnu 2010.

Psychóza ve 4.48 je bilanční hra. Podle Čermáka (2003) se Sarah Kane prostřednictvím hlasů tvořících hlavní postavu rozhoduje, balancuje na hraně mezi snově hypnotickým světem a realitou, svádí sama se sebou těžký boj. Je zděšena stavem, ve kterém se ocitla, z textu se ozývá její zoufalství, prosba o pomoc plná nejhlubší úzkosti. Pomoc ale nepřišla a tak jediným smysluplným krokem z bludného kruhu pro ni byla smrt.
Podobně dokládá bilanční charakter textu Zábrodská (2006). V závěrečné části hry se ozývají hlasy Já, které odcházejí a zároveň ty, které se obracejí zpět a vyzývají k oslovení. Je zřejmé, že až do poslední chvíle subjekt osciluje mezi touhou odejít a touhou zůstat, k čemuž by byl ale nutný právě pohled druhých, jejich znovu-vyvolání subjektu a potvrzení jeho významu, jeho pravdivosti. Interpelace druhých však nepřichází, subjekt zůstává nepotvrzen a proto nevyhnutelně zaniká.
Bilanční moment „posledního zastavení“ zmiňuje také Chrz (2006). Subjekt je zde odhalen jako prázdnota potvrzovaná zvnějšku. Přes opakované naléhavé vyslovení potřeby vnějšího potvrzení se ho subjekt nedočká. Subjekt je tedy prázdnotou a jeho nitro je stejnou pastí jakou je i jeho vnějšek. Nelze utéct z vnějšku do nitra, ale ani naopak. Situace je v tomto smyslu bezvýchodná, subjekt tak nemá jinou možnost než „zmizet.“
(Podle mgr. Kateřina Sučkové: Psychosémantická analýza divadelní hry - Možnosti čtení hry Sarah Kane „Psychóza ve 4.48“, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, Psychologický ústav, studijní rok 2007/2008).

O autorce:
Sarah Kane se narodila 3. února 1971, vyrůstala v Kelvedon Hatch v hrabství Essex. Od mladého běku byla psychicky labilní, depresivní a v průběhu života se několikrát léčila. Na střední škole psala krátké povídky a básně. Vyzkoušela herectví, režii a psaní a poté, co absolvovala kurzy tvůrčího psaní u Davida Edgara na Birminghamské Univerzitě, napsala tři dvacetiminutové monology – Comic Monologue (Komický monolog), Starved (Vyhladovělí) a What She Said (Co řekla). Její roztříštěné, otevřené, na vnitřní svět útočící a vnitřní svět popisující nezvyklé pojaté divadelní hry Blasted, Phaedra´s Love, Cleansed a nakonec i Psychosis 4.48 se v divadelním světě staly rychle známými.
Poté, co dopsala poslední hru Psychóza ve 4.48, spolykala autorka antidepresiva. Její přítel ji odvezl do King´s College Hospital, kde se ji lékařům podařilo zachránit. O dva dny později byla ponechána hodinu a půl bez dozoru. Našli ji na toaletě, kde se oběsila na tkaničkách od bot. Zemřela 20. února 1999 a začalo se o ni psát jako o autorce beckettovského formátu a shakespearovské krutosti. Je řazena do stylu coolness, což je označení pro zobrazování násilí, sexu a vůbec poetiku šoku, jež chce postihnout hnus světa.
 
29. 3. 2012

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz