Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Integrace, striptýz a pud smrti

Moje krátké přípodoteky knih Jana Sterna se staly už tradicí - a tak se čekalo jen na to, kdy knihu dočtu... a už je to tu a už valím, abych napsala pár postřehů k mému oblíbenému autoru. Apropos - proč vlastně oblíbenému? Mnoho společného nemáme. Ne že bych nerada psychoanalýzu, ale tu úplně ryzí nemusím. V každém svém komentáři ke Sternově knize zmiňuji, že klasická freudovština mi připadá osekaná, mechanistická a bez fantazie. Jan Stern nemá rád magii a tudíž zřejmě ani mágy, nedůvěřuje tarotu a jeho pohled na ženy odpovídá psychoanalytickému učení. To vše ale přehlížím, protože jeho povídání má náboj! Ne že by na mne hoch až tolik působil svou inteligencí, to asi spíše upřímností, opravdovostí... Protože jeho psychoanalytické záseky mi v každé knize víc a víc připadnou jako ryzí vyjádření sama sebe - žádná póza.

Pátá Sternova kniha je dobrým konkurentem knize předchozí, Mystice západu. První tři knihy byly rozjížděcí a spíše zábavné. Zarputilé držení se Freudových žebříčků působilo strnulým dojmem vnitřní nejistoty autorovy, a dokazovaly jistou prázdnotu Freudova redukcionismu, který ostatně byl v jeho době v módě. Pro mne krizovou byla četba Análních vesmírů, kdy už jsem si říkala, že jestli autor něco nevymyslí, přestanu jej číst. Nasazování konceptu psychoanalýzy pořád do-zblbajz už lezlo notně krkem: žádná nová myšlenka, jenom nafoukaná kritika všeho okolo a demonstrace autorovy dokonalosti. Poslední dvě dílka ale velmi, velmi příjemně překvapila. Aspoň mne.
Ke čtení Psychoanalýzy všednosti je třeba se důkladně čtenářsky vyzbrojit. Nepoškodí zevrubná znalost psychoanalýzy a jejích směrů, a to i těch obzvláště nesrozumitelných, například Lacana. Krátce byste měli cosi znát také o religionistice a sociologii, nepoškodilo by projít výcvikem sebezpytu. Pro lepší kritičnost lze doporučit nastudovat nějakou konkurenční teorii - například Junga. Ale i tak se bude čtenář obtížněji prodírat některými suchopárnějšími místy textu. Pro mne byla takovým místem IV. část knihy Všednost a obraz. Výklad pohádek mne neoslnil, ba dokonce se mi místy zdál být hodně přizpůsobený prezentované teorii. Celé ty tři kapitolky jmenované části byly jakési nabubřelé a moc teoretické. Záhada kukačky mi připadla odbytá, Včelka Mája byla těžkopádná (v dalším textu je vysvětleno, proč asi tomu tak je) a Cosi šedého bylo šedé až moc - a hlavně bylo přelacanováno a přeteoretizováno. Tím ale moje výhrady ke knize končí.
Knihou jsem byla hlavně potěšena. Konečně jsem se dočetla, jak je to s kastrací a závistí penisu (nejvíce k tomu v části III., kapitolka Proč jsou gayové pohlední). A nejenom jsem se dočetla, ale jsem i pochopila, co tím vlastně chtěl básník Freud říci. Ne že by mi to teď nepřipadlo jenom jako teorie, ale konečně vím, kudy do této myšlenky. Konflikt s realitou a vztahy v rodině jsou v případě kastrace Freudem uchopeny způsobem, který je víc než poplatný prudérní době, v níž tento psycholog tvořil, a kdy byl otec králem rodiny, syn korunním princem a matka i dcera měly nálepku druhořadé, protože potenciálně děsivé bytosti.
S tímto freudovským předsudkem se Stern aspoň částečně vyrovnává v poslední části knihy, Všední hereze. Tady konečně - zdá se - Stern integroval otce Freuda a vydal se svou cestou, přesně dle zákonitostí psychoanalytické teorie o překonání oidipovské úrovně vývoje. Freudovy myšlenky jsou revidovány, reformulovány, dopracovány, inovovány a výrazně dotaženy do jiných konců, než které taťka Freud kdy vysnil. Konec knihy je opravdu pokrokový. Mohl by být víc - ale tož je to první vlaštovka, nemůžeme chtít všechno hned...
Kniha má vynikající jazyk. Slova jenom hrají, občasné použití nářečního nebo nespisovného slůvka text zpříjemňuje a výsledkem je, že za psaným slovem je cítit člověka. Autor hojně používá příběhů z vlastního života, které analyzuje. Některé z příkladů mohou na méně zkušeného (rozuměj: magicky nezasvěceného) :-) čtenáře působit vulgárně nebo přinejmenším exhibicionisticky. Já ale za způsobem prezentace vlastní autorovy osoby spatřuji spíše vliv moderní kultury a dobré přizpůsobení se jejímu chodu. Lidé mají rádi příběhy, mají rádi duševní striptýz, a - co naplat - sebereflexe se lépe daří, když je možné vystavit ji na odiv. Možná tomu jindy bude jinak, ale současnost fandí striptýzům.

Jan Stern: Psychoanalýza všednosti, Malvern, Praha 2010
 
19. 10. 2010

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz