Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Dnes mýtus v politice, dříve politika v mýtech

V poslední recenzi (Čistota půl zdraví... špína celé) jsem psala, kterak nás svými pozoruhodnými omyly může překvapit věda. Teď jako bych si názor utvrdila. Nejsem si zcela jista, nakolik byl autor vědecky erudován, na historická bádání, možná celý problém spočívá v tom, že byl profesorem literatury. Knížku jsem si sehnala v Levných knihách na doporučení kamaráda. Měla jsem kliku – měli poslední kus, a neměla jsem kliku, protože knížka je uťatá v půli odstavce stranou 727, která je přilepená k tuhé obálce. Jeden arch zřejmě chybí.

Autor, Robert von Ranke Graves, byl (1895 – 1985) velmi plodným anglickým autorem všeho možného. Psal básně, beletrii i odborná díla. Měl bouřlivý život, především po citové a sexuální stránce, v čemž nám může připomenout o málo staršího Crowleyho. Z jeho díla je u nás zřejmě nejznámější román z roku 1934 Já, Claudius a pokračování (1935) Claudius Bůh a jeho žena Messalina. Občas možná narazíte na Krásku v nesnázích. Z knih o mytologii u nás vyšla (tuším) jen Bílá bohyně a Řecké mýty (poprvé Londýn 1955), s nimiž jsem měla tu čest.
Kniha není pěkně literárně zpracovaná. Různé varianty řeckých mýtů jsou uvedené sice velmi podrobně, ale bez vysvětlení a se spoustou odboček. Autor každý mýtus jen krátce převypráví, literárním zpracováním se neobtěžuje.
To by ještě tak nevadilo. Horší je výklad mýtů. Některé nápady jsou, pravda, zajímavé (úvaha o lunárních měsících na str. 11 – 12 nebo myšlenka, že mýty zobrazují politické a kulturní dějiny národů). Ale tvrzením, že mýty o stvoření světa Řekové jen přejali (od Babylónců, od Židů), se nic neřeší a mýtus tím není vysvětlen. Ale bude ještě hůř.
Dozvídáme se, že všechny mýty vlastně popisují, kterak matrilineární linie přešla v patrilineární. Kněžky, manželky králů a matky hrdinů jsou vyjádřením měsíční bohyně, králové a hrdinové nám oproti tomu mají popsat, jak muži bojovali o místo na Slunci v matriarchálním zřízení a pokoušeli se nové pořádky – bez obětování krále nebo zástupné oběti krále symbolizující – zřídit na nových územích. Příklad: Pokusil se Oidipus, podobně jako Sysifos, nahradit matrilineární zákony o nástupci zákony patrilineárními a jeho poddaní ho za to vyhnali? Zdá se to pravděpodobné. Athénského Thésea, dalšího z patriarchálních revolucionářů na Isthmu, který vyhubil dávný athénský klan Pallantovců, spojují athénští dramatici s Oidipovým pohřbem, a byl také obdobně na sklonku své vlády vyhnán.
Ve výkladu mýtů kniha omílá jen pár témat – kromě importu příběhu do Řecka (což je možné, protože když šel někdo někam kolem Středozemního moře, musel narazit na Řecko) bez dalšího vysvětlení a již výše zmíněného boje mezi matriarchální a patriarchální společností, se jedná o popisy krutých masových vražd v politickém zájmu, o příběhy bezskrupulózních a bezpáteřných vládců, kteří podvedli kohokoli kdykoli a nakonec je za to někdo zabil, a o zmatený výklad příbuzenských vztahů. Nic víc. Dokola omílaná témata jsou po pár stránkách ohraná, nepodnětná, bez fantazie a na čtenáře působí neinformovaně.
Vcelku se mi kniha nelíbila a k přečtení ji doporučuji jen zatvrzelým rozumářům bez špetky intuice a empatie anebo těm, kdož si rádi přečtou všechno, aby měli přehled a mohli si učiniti vlastní názor.

Robert Graves: Řecké mýty, Levné knihy, Praha 2004
 
10. května 2010

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz