Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Čistota půl zdraví... špína celé

Nad tématem, které kniha zpracovává, by mne nikdy nenapadlo přemýšlet - o to jsem raději, že ke mně dílko vcelku náhodně přišlo. Koho by taky napadlo zabývat se smradem?

Dílo má nepřesný podtitul Kulturní dějiny vůní a pachů. Dějiny nejsou kulturní, ale hodně široce podané a nejsou to dějiny, ale úsek dějin - od 18. do 19. století. Kniha budí dojem, že je vytržena z většího celku. Do tématu se dostáváme bez úvodu, jakoby zprostřed. Autor nevymezuje, čím se bude v knize zabývat a z jakého pohledu. Čtenáři tak nějakou dobu trvá, než pochopí, vprostřed jakého příběhu se to ocitl a zorientuje se v tématu. K pojmům chybí vysvětlivky, na několika místech jsem se proto musela dohadovat, jak je to či ono míněno.
Uvedené nedostatky mne na začátku knihy lehce znechutily, a tak jsem dílo málem zatratila. Text mi z uvedených důvodů připadl nepřehledný a rozplizlý. Jakmile jsem se ale chytila a domyslela si (možná neexistující) předchozí díly, začala se mi kniha líbit. Na téma pachů, smradů, výměšků a okrajově i vůní jsem doposud nejen nečetla, ale ani nepotkala žádnou studii a šíře tématu a souvislosti opravdu stojí za to, aby se s nimi člověk aspoň okrajově seznámil.
Koho by napadlo, že zápach byl v 17. a 18. století pokládán za zdroj nemoci? Tehdy ještě nebylo nic známo o bakteriální, natož virové nákaze, lidé ale už vypozorovali, že se mohou např. morem nakazit od nemocných. A protože nemocní vydávají specifický pach, byl tento určen jako původce nákazy. Toto období označuje autor za dobu před pasteurovskou revolucí. Pachy byly v uvedené době z tohoto pohledu i vědecky zkoumány. Existovala různé, z pohledu dnešní vědy zcestné, nauky o plynech. Vzduch způsoboval rovnováhu mezi vnějším a vnitřním tělesným tlakem. Porušená rovnováha tlaku byla pokládána za zkázonosnou. Měřily se plyny, které člověk vypustí říháním, větry i dýcháním, mnohdy velmi bizarním způsobem. Dočteme se o "vědecké" teorii flogistonu... vida, konečně zjišťujeme, že věda nebyla vždy nepochybnou vítězkou nad tmářstvím, ale sama hodně zmatků šířila. Rosa a vzdušná vlhkost způsobují ochablost tkání. Setrvávat v blízkosti nemocného je nebezpečné - pach, který nemocný vydává, se rozšiřuje do oděvu, do stěn místnosti. Vězeňská horečka (tyfus) byla pokládána za důsledek udušení vězňů, kterých příliš mnoho namačkáno na příliš malém prostoru. Kvůli vězeňské horečce se doporučovalo zbořit budovy vězení, aby se zdi zbavily nakažlivého miasmatu.
Překvapen je ale čtenář i při četbě kapitol, týkajících se 19. století. V tehdejší době se hygiena sestávala jen z povinnosti uklidit po sobě své výkaly. To se v nově vznikajících dělnických čtvrtích obvykle dělo tím, že výměšky byly vyhozeny na dvůr nebo na schodiště. Ve městech ale existovaly i společné latríny. Dlouhé spory se vedly o to, kam s lidským odpadem, zda jej někam vypustit nebo přečerpat, jak vyčistit řeky znečištěné (biologickými) odpadky z měst. Když doba pokročila, začalo se doporučovat občasné omytí obličeje. Kromě horníků a sloužících u buržoasie se chudí lidé nemyli a potřeba mytí těla nebyla pociťována. Bylo považováno za žádoucí, když byli chudí olepeni špínou - mj, proto, že tak byli odolnější. Určitou formu mytí těla provozovala toliko buržoasie.
Okrajově je pojednán i vývoj vůní. Je sledováno, kdy byly v oblibě vůně živočišné, kdy vůně rostlinné, co to znamenalo a proč. Dozvíme se, kdy se rozšířilo umisťování rostlin v příbytcích, kdy pěstování květin a jak se vyvíjelo či lišilo u chudých, bohatých, na venkově a ve městě.

Alain Corbin: Narcis a miasma, Argo, Praha 2004
 
6. května 2010

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz