Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Do kina s deštníkem

Právě teď láme rekordy rozmach 3d filmové projekce. Kina se předhánějí, jak kvalitní a jak pokrokovou technologii nabídnou, aby si koupila dost diváků, a víc a ještě víc. Už i voda bude na diváky crčet a vítr na ně bude foukat. Do roka se dočkáme i toho, že na ně bude smrdět hnůj. A tož proti gustu...
Reklama na umělé ráje v kině je účelově opřená o Cameronův film Avatar. Až to leckdy budí dojem, že se Cameron smluvil s vývojáři 3d projekcí a za podíl na zisku podporují oni jeho film a on jejich vynálezy. Odměněni budou tučným ziskem, a lid se bude těšit z iluze pokroku. Budiž jim přáno: jsou to chytří lidé, znalí dějin, zvláště římských. Neboť už tehdy kdosi přišel s myšlenkou, že lid chce nejen jíst, ale také se bavit.



Filmové šílenstvé mne shodou okolností míjí, Avatara jsem neviděla podobně jako sta jiných filmových hitů posledních 40 let. Nemám ráda kino a televizi, nechce se mi prožívat cizí příběhy, a ještě ke všemu podle gusta režiséra, který mi vnutí, jak mám kterou postavu vidět. Dost na tom, že v knížkách se musím podrobovat gustu spisovatele, když já bych tomu hrdinovi napovídala, co má dělat, přece daleko líp... Teď - ale i jindy - mám díky tomu výhodu: mohu pěkně zpovzdálí pozorovat křepčení kolem vizuálních produktů století, na které se za rok dva zapomene.
Cameronův letošní hit bych přes vzájemné hraní si do chtivě nastavených dlaní oddělila od technologie, která se nám jeho pomocí prezentuje. Za komerčně úspěšným filmem stojí příběh, který je dobře vystavený, má logiku a hlavně umí zahrát na city všeho druhu, zároveň ale musí jít o příběh nenáročný, aby jej pochopil i prostinký americký divák - protože ten utratí na pokladnách kin nejvíc zlaťáků.
Další otázkou je trochu výbušné téma vynálezů vizuálního útoku na smysly. Odpoveď není a nikdy nebude jednoznačná. Jednak je to v aktuální době opravdu příliš žhavé téma, než aby bylo hodnoceno střízlivě; především se názory budou štěpit do frakcí zastánců i odpůrců technického pokroku obecně, pokroku technologií zábavy, pokruku technologií umění a umění obecně..., pokroku lidstva a já nevím čeho ještě. Domnívám se, že vizuální technologie spadají do stejného šuplíku jako ostatní virtuální reality - čili do košíku umělých rájů. Virtuální realita je vždycky představou někoho jiného a mně je nabízena jako něco, co mám zástupně prožít - a vida, už jsem u toho, proč odjakživa nerada chodím do kina a proč nekoukám na televizi: nechce se mi prožívat představy někoho jiného. Zarputile věřím, že ty moje jsou přece lepší, i když si je budu snovat - třeba za trest - podle stejného zadání.
Prvním, kdo otázku virtuálních relait pojednal, byl polský spisovatel sci-fi Stanislav Lem. Jeho kniha vyšla v roce 1964 a s velkým předstihem předjímala mnohé technické vynálezy. Jmenovala se Summa Technologiae a byť vystihla jen některé aspekty umělých realit, doporučuji ji k přečtení.
Když chtěl být člověk v minulosti vojákem, šel na vojenskou školu, dal se k cizinecké legii nebo si našel někoho, komu může velet. Když chce být současník vojákem, koupí si počítačovou hru, u níž neproduktivně tráví desítky hodin, popřípadě jde - nebo brzy bude moci jít - na film, kde na něj bude útočit kohorta emzáků, ba dokonce jej možná neškodně skropí i nějaká ta gumová kulka, zatímco on bude... pasivně sedět a konzumovat, v bezpečí a měkkosti svého sedadla. A až příběh skončí, zvedne se a půjde na pizzu nebo rovnou pojede domů. Basta, hotovo.
Proč ne, řekl by někdo. Proč ne, řeknu si já. Asi mi ještě není tak vlastní oblíbená sci-fi myšlenka, že lidstvo se v blízké době rozdělí na dvě nestejně velké části, z nichž ta menší navěky a nezvratně předstihne tu druhou. A vývoj určitě nespočívá v konzumu.

 
28. února 2010

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz