Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Zaplavení

24. 24. 6. se mně zdálo o povodni. Voda se valila naší ulicí a kutálela s sebou auta. Ta se legračně zasekávala o zdi a stromy. Dívala jsem se na to z okna a lákala Romana od TV, ať se jde podívat. Nešel. Snů o vodě bylo víc, kde nebyla voda, tam aspoň pršelo nebo bylo po dešti. Byly vlhké. Nejzajímavější sen byl o kruhovém jezeru, které bylo nejvyšším a nejhlubším místem na světě, proto jsme jeho hloubku měřili v Himalájích. Bylo nekonečně hluboké a mělo tvar kužele. Stěny toho kužele byly tvořeny nad sebou stojícími patry arkád, z nichž se rozbíhaly temné chodby - kamsi.



Někdy v květnu, možná i dřív, nevím, se začaly dít divné věci v kartách. Buďto vyšlo všem lidem to stejné, nebo mi karty stály v řadě jako vojáci, skládaly se do obrazců a ornamentů, hrály si se mnou na schovávanou anebo na hoňku. Přičítala jsem to homeopatikům, měla jsem za to, že se měním já a dělám kolem sebe vlny. Potom se mi to zdálo divné, kdekdo totiž měl nějaké divné pocity nebo nečekané problémy.
V Rusavě se nejdřív zbláznila H., asi tak 3. nebo 4. července, ale to je jiný problém. Ještě předtím jsme stihly dokončit AL II. kapitolu, což bylo důležité - jak se později ukázalo. Každý večer pršelo, ač jinak byla vedra. V pátek jsme byli ještě na koupališti, večer začalo pršet, v sobotu odpoledne jsme dokončily s H tu druhou kapitolu. Při začátku večerního cvičení mě napadlo, jak se pojí Hadit s Chaosem, takže ze cvičení už nic nebylo, jen jsem hýbala bezmyšlenkovitě tělem a srovnávala si nový poznatek. Předtím po obědě začalo pršet a už nepřestalo.
Večer jsme šli v dešti hledat s dětmi poklad od draků a skřítků, les byl promáčený a hladina té divné trávové bažiny byla z kopečka, protože tam bylo z kopečka vše. Ale zarazilo mě, že ta voda neteče. Ráno jsme vstali uprostřed mělké široké řeky, která se valila. Sklon okolních hor byl 15 až 50 procent. Naše chata stála na pilotech, tak jako ty ostatní, bosky jsme capali na snídani a halili se do celkem zbytečných pláštěnek - bylo to jako jít s mucholapkou na medvěda.
Do oběda jsme měli odjet, R. přijel asi v 11, H. už byla pryč. Vyjeli jsme brzy. Ihned po sjetí z prvního kopce jsem uviděla něco zcela jiného než doposud, co mě uvedlo do - vytržení. Fascinovaným zrakem jsem pohlížela na záplavy vody, na valící se řeky a strhané břehy. A pršelo a pršelo. Hasiči čerpali vodu z domů, ale bylo to zbytečné, voda se valila a nešla zastavit. Rodilo se něco velikého, ne vznikalo, ale rodilo se - byla to živá bytost, cákající a studená, takové mokré mimino. Nevím, co se s ním stalo dál, R. nechtěl počkat, takže jsem je ztratila z očí. Ale já jsem byla tady a teď, v okamžiku, kdy se to stalo a musela to být velká věc, když vylévala vodu shora dolů jako požehnání nebes. Škoda, že jsem tam nemohla posedět s počítačem - za dvě hodiny bych měla napsaný Hailleyovský román o povodni. To co se neslo vzduchem mělo neskutečnou sílu, byla to Změna.
Důležité bylo jenom to Mokré Mimino, nevím jak jinak mu mám říkat - to ostatní byl jenom průvodní jev. Nešlo o to, aby byla zaplavená Morava, ale o to, aby něco nového spatřilo tento svět. Potom šlo Mimino cákat někam jinam, nevím. Nemohla jsem tam počkat. R. za to jednou ubezduším.
Ptala jsem se /dnes, 29.7./ homeopata k němuž chodím, jestli je možné, že povodeň má souvislost s mojí osobou.To znamená, jestli existuje vztah mezi mým pobytem na tomto místě a vznikem povodně na tomtéž místě, čili kdybych tam nebyla, tak k žádné povodni nedošlo, protože ... atd. Řekl mně, že to pokládá za velmi pravděpodobné a kdyby to někdo nějak dokázal, tak by se tomu nedivil. Takže jestli jsem se zbláznila, tak v tom nejsem sama.
To mě povzbuzuje.
Kdysi mi bylo několika lidmi řečeno, že páchám jen zlo, protože kudy projdu, zůstane jenom spoušť a trosky. Prý ničím hodnoty, které lidi vystavěli a beru jim jejich představy o budoucnosti. A rozsévám tím zmar. Vzpomínám si na pár konkrétních lidí, kteří mi to řekli, i na situace, ve kterých se to stalo, i na to, jak mně to tehdy bylo jedno.
V úterý 8.7. byl takový podivný den, jakobych rámci probíhajících událostí najednou viděla jinýma očima. Vlivem jakéhosi konfliktu jsem tak měla možnost celé odpoledne objíždět Židenice a hledět do řeky tam nebo onde. Vody se valily jako hrozivé poselství z válčících zemí a nesly s sebou kusy nábytku, boty, stromy, ploty, hračky, krabičky s kávou a s kořením, lavice a stoly. Všechno v jednom zmatku, hodnoty vytržené z jejich kontextu najednou měly podobu bezcenných krámů. Když jsem se podívala na igelitem potaženou vesnickou kuchyňskou lavku, bylo mi hned jasné, kde asi stála a kam si hospodyně odkládala kastrol. Ale věci vytržené ze svého řádu nabyly řádu jiné povahy a daly vzniknout chaosu. Mohli jsme se na něj v té vodě podívat jako na poselství z jiného světa, z úplně jiného světa, jehož povaze nerozumím. Co vyjde z chaosu? Je příčinou nebo důsledkem, který odplaval s vodou?
Voda je očistná a povodeň byla na Moravě. Morava - MR - smrt, takže nun, Štír, voda. Nenapadá mě, co s tím mám dělat dál.
Víš, co to je, když se myšlenky rozbíjejí jako by o zeď? Prostě něco nejde domyslet dál, je tam překážka, jejíž tvar ani polohu neznám. Je to velmi nepříjemný stav. Část mohu vylovit tím, že je nechám přicházet. Část je pro mne nedosažitelná, anžto je neviditelná. Stojím se zavázanýma očima v cizí místnosti a mám splnit rozkaz: Najdi něco zajímavého!
Jdi tam, nevím kam. Přines to, nevím co.
Ještě je kam pokračovat, ale nejsem toho teď schopna. Konkrétní tvary myšlenek ještě nevylezly z toho guláše, který většinou vidím ve snech jako nelidsky velké stavby. Pochopitelně, že když jsem toto napsala, je v tom skrytá otázka, ale ještě se neoblékla do slov, nevím jak vypadá. Celé je to velký otazník.
Namalovala jsem několik obrázků, všechny jsou plné vody, i já jsem pořád plná vody. Není to vidění, jenom pocit. Věci se dějí a hučí jako ta řeka, jdou velmi rychle. Zrovinka teď jsem se dostala do víru, tak je to ještě zmatenější.

 
1997

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz