Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Rozšíření vědomí, které dle autora ale rozšířit nelze

V jedné ze svých nedávno zveřejněných recenzí jsem psala o našich a slovenských autorech, na jejichž nové knihy se vždy těším a jakmile vyjdou, vrhám se po nich a čtu a čtu a čtu – a potom kritizuji. Sice kritizuji ráda a s chutí, ale je to takové přátelské kritizování. Co bych bez těchto našich autorů s takovou chutí četla a nač bych se potom těšila?
Nevím proč mi v tom minulém výčtu unikl Jan Stern. Kecám, vím proč – to jsem psala o autorech okultní a hermetické literatury – a to by se na mne Jan Stern oprávněně zlobil, kdybych jej zařadila do přihrádky jeho nepříliš oblíbeného žánru. Hm – byli bychom fifty fifty. Když jsem si na straně 81 jeho nové knihy Mystika západu přečetla, že ženy jeho knihy nečtou, nazlobila jsem se zase já, protože pan Stern dobře ví o mé recenzi na minulou knihu, když si odkaz na ni dokonce zařadil na svůj web. A tak opakuji – nejen že knihy, všechny knihy, čtu já, ale ode mne další a další ženy, jimž je hromadně doporučuji.

Přítomná kniha je rozdělena do tří částí. Po nezbytných Základních definicích jsou to Psychoanalytické koncepty uvolněné pro sociologii a Sociologické koncepty pojednané psychoanalyticky. Vynikajícím zlepšením je jakýsi slovníček na konci, kde autor vyjmenovává psychologické a sociologické teze, jichž se v knize dopustil, v přehledné, několikařádkové podobě.
Už v úvodní části jsem měla dobrý pocit, že se autor výrazně polepšil stran jazyka. Ne že by předchozí díla byla napsána neobratně, ale tentokrát se text četl jako báseň. Slova plynula myslí, věty libě zněly vnitřnímu sluchu. Výklad byl zpestřen vyprávěním, teorie osobním zážitkem, pozornost občas povzbudilo nečekaně vložené slůvko. Kultura jazyka je dnes taková ucouraná. Kdo se pokouší jazyk pěstovat, často se dopouští opačných excesů. Sem řadím i sebe, s mým košatými větami a archaickými výrazy.
Obsah knihy byl hned zpočátku příjemný, protože vnášel nové myšlenky, inspiroval. Obrázek, který ve mně zanechalo předchozí dílo, byl blízek stereotypu. (Připomínám: Média, psychoanalýza... mne nadchla, Totem, incest... nezklamal, protože byl o tom samém, a poslední Anální vesmíry už byly trochu trapné, jak mlely stále totéž dokola). Tentokrát jsem si sice několikrát povzdechla na autorovým obdivem k (staroaeonskému) řádu, což mi jako thelémitovi upřímně leze na nervy, ale zůstalo jen u povzdechů a další výhrady se nekonají, protože nemám, nač bych lála. V knize je daleko méně hodnotících slov, daleko více se setkáváme s konstatováním, s popisem. A to zní mnohem dospěleji, než (obvykle negativní) hodnocení děl minulých. Možná proto, že jsem se necítila manipulovaná do role nezdárného děcka, mne předkládané teze natolik nadchly, jako už žádná jiná kniha dlouho ne.
Stern pomocí své oblíbené psychoanalýzy definuje společenské jevy. Tím nejen vysvětluje společnost, ale vysvětluje i psychoanalýzu – což činí tradičně. Ale právě ty pohledy na společnost jsou pozoruhodným způsobem nové a – což mne nejvíc dostalo a čím asi autora vůbec nepotěším – jsou magické: protože zohledňují to, co lidé běžně nezohledňují, protože si autor uvědomuje to, co si člověk obvykle neuvědomí (tak jak je to s tím rozšířeným vědomím? - viz str. 106), protože dosahuje dál a protože inspiruje – a to je pro magii důležité.
Pokud mi v knize něco chybí, jsou to psychoanalytické teze spojené s ženskou psychoanalýzou a se specifikou ženské psýché.
Knihu jako obvykle skvěle vypravilo nakladatelství Malvern.

Jan Stern: Mystika západu, Malvern, Praha 2009
 
5. 1. 2010

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz