Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Humor v magii

Někdy v půli března tohoto roku, když jsem četla Kojotův blog, mne napadlo téma, jímž bych mohla znovu začít svoje přerušené psaní. Mezitím proběhly mnohé události, které by stály za zaznamenání. Budu-li mít trpělivost a neopustí-li mne odhodlání, doplním je sem. Ten záznam, který měl být první, však první bude. Mohlo by se sice zdát, že k dalším skutečnostem nemá vztah, jenže co se zdá je sen, kdo lže ten krade a kdo krade, bude jednou vraždit.
A sovy nejsou tím, čím se zdají být. Kdyby si to všichni už jednou konečně zapamatovali....!!!!


O trojhlavém pekelném psu Kerberovi, kterého máme doma

Máme tři psy; po pravdě - jsou to psice, ale skoro nikdo to nepozná, tak proč lpět na detailech.

Nejstarší je Dvířka. Je to podvraťáček z útulku, který vypadá jako černý knírač, pokud se psí kadeřnice snaží. V útulku jí říkali Dáša, což ale nevystihovalo její podstatu. Nikdo neví, kolik má holka let. Když jsme si ji vybrali, řekli nám, že má nejmíň dva roky, ale možná víc. Teď je jí tedy nejmíň dvanáct, ale možná víc. Už je skoro slepá a neutíká každou škvírou, jak tomu bylo dřív.
Dvířka je subinka s vyděšeným pohledem. Hledá si oběti, kterým by vlezla na klín a nechala se hladit. Na odmítnutí reaguje dalším vnucováním se, vůči shození na zem je rezistentní a zkouší to znovu. Slyší li zvednutý hlas nebo vidí hrozící prst, vyděšeně si lehá na záda. Je přebornicí v psím lhaní. Tváří se jakoby nic - a zdrhne. To dělala když byla mladší, a vždy za tím byl nějaký pes, za kterým zrovna pálila.

Wanga je její dcera, nejmladší ze čtyř štěňat. Podobou je po tatovi, Brokovi z Nového Jimramova: něco mezi německým špicem a jezevčíkem. Po něm má i kulhání na jednu zadní tlapku. Veterinář říká, že jí nic není a že si kulhání vymýšlí. Ani bych se tomu nedivila. Wanga má ráda pozornost. Když touží po pohlazení, lehne si na záda na zem nejmíň dva metry od člověka a vyzývavě tluče ocasem, dokud si nevymůže pomazlení.
Wanga je lesbička. Brání ostatní fenky před dotírajícími psy štěkotem a vrčením. Bohužel na ni dotírající psi moc nedají, což ji dokáže tak rozezlit, až jí přeskakuje hlas. Když je se zbylými fenkami v soukromí, ráda je olizuje po celém těle. To ji nadmíru vzruší.

Tamara je světle hnědá s hnědým čumáčkem. Je z našich psů největší a nevím, na jakou rasu se podobá. Dostala se k nám poté, co se Dvířka zase jednou zaběhla. Bohužel štěňátka, která z toho vzešla, se narodila mrtvá. My jsme se ale tak těšili na dalšího pejska, že jsme museli nějaké štěně získat. Jeli jsme si až za Prahu pro Tamaru, tehdy ještě Béžovou, z vrhu deseti pejsků.
Ačkoliv si z Tamary děláme legraci, že je blondýna, přesto je to pes, který myslí. Při přemýšlení nakrčí obočí. Bojí se letadel, za jejichž zvukem na obloze se bázlivě otáčí. Je jí nepříjemné praskání ohně v kamnech, které jí zřejmě zní jako střelba. Velmi se bojí reprobeden. Nepříjemná je jí rytmická hudba i industriální šumy. Nedávno jsme byli překvapeni, že si přišla poslechnout klavírní koncert.

Naše psice nám otevírají cestu... nevím, kam přesně ta cesta vede, ale projednou to nevadí. Dvířka otevírá průchody tam, kde by je nikdo nečekal. Wanga vykouzlí jasno, aby bylo vidět po krajině i sebemenší pozornost. A Tamara střílí na nepřátele.

*****

... a tento článek věnuji Jarochovi alias Kojotovi s přáním, aby mu už nikdy nechyběl humor. Nejhorší je mág, který sám sebe i magii bere vážně. Zeptejte se taťky Crowleyho, ten o tom ví své.
 
květen až červenec 2009

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz