Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Rozumíte svému psovi?

Téma psů a pejskařů nemusí být až tak odtažité okultnu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Byť je chování domácích zvířat - především koček a psů - zdánlivě módou posledních dvacíti let, vyplývá touha po zvířecích společnících především z osamělosti, kterou člověk prožívá uzavřen v městském bytě. Slyšela jsem na toto téma kdysi smutný vtip: Víte, jak koupit opravdovou lásku za peníze? Pořiďte si štěně...

Samota v městské aglomeraci, kde nikdo nemá na nic prostor a na nikoho čas, se ale nerozplyne sama od sebe, když si domů přineseme kuličku chlupů s vlhkým čumákem. Paradox vztahů mezi lidmi (čím více lidí žije na uzavřeném prostoru města, tím méně jsou spolu schopni kvalitně komunikovat) nevyřešíme tím, že vyměníme chladný vztah k člověku za chladný vztah ke zvířeti. Každý živý tvor - člověk, zvíře, ale i nehmotná bytost - nás učiní spokojenými jenom tehdy, když my učiníme spokojeným jej.
Budete-li chtít najít cestu ke svému psovi pomocí chytré knihy, nabídne se vám pestrý sorti­ment: od odborných a trochu suchopárných pojednání přes obrázkové knížky pro méně inte­lektuálně na­dané, až po klasické chovatelské publikace. Půjdete-li za odborníkem, mohou vás překvapit ne­jednotné názory na to, co má pes umět a jak jej to naučit. Než jsem se ale - kvůli objektivitě – takhle seznámila se situací, zaujala mne knížka Rudolfa Desenského Jak poznat psí duši a poznamenávám rovnou, že můj názor na knihu je ovlivněn tím, že mne zaujal pan Desenský. Imponují mi neobvyklí lidé.
Rudolf Desenský žije celý život na okraji společnosti: jako dítě v ústavu, později v maringot­kách a srubech, víc jako bezdomovec než jako řádný občan. Nemá žádné odborné vzdělání, ke psům při­stupuje intuitivně a nic jiného netvrdí. Specializuje se na agresivní psy. Ty vy­chovává jednak šokovou terapií (jak jinak označit okamžik, kdy psa pokouše?), jednak důvěrou a jednak snahou navázat se psem to, čemu psychologové říkají raport.
Knížku, na níž je uveden jako autor, nenapsal sám. Jeho myšlenky a zkušenosti, jak se uvádí v tiráži, zapsala Jitka Škápíková. Sám by asi žádnou knihu nenapsal - prostě si lépe rozumí se psy než s lidmi a to mu ke štěstí a k skromnému životu stačilo do té doby, než jej vyhmátla TV Nova. Člověk který kouše psy - hm, to je sousto. Bohužel tím okolo vousatého nepřizpůso­bivého samotáře Desenského vytvořili popularitu, pro niž není stavěný. Na nadávky i kritiku kynologů a cvičitelů s certifikáty neumí reagovat a před záplavou lidí, kteří mu vodí své problematické pejsky, neví, kam utéci; dává jim aspoň najevo, že je nerad vidí. Někdo je prostě problematický celý život. Odborní kynologové (kteří o sobě prohlašují, že tomu rozumí lépe než ten špinavý bezdomovec – tak jsem četla) ale nemají zajímavý osobní příběh pro Novu - a osobní příběhy se teď tak nosí...! - tudíž mohou jen závidět, že jejich názor nebyl nafilmován i s jejich zasvěceným komentářem.
Podobně jako pan Desenský je lehce problematická i jeho kniha. Není to jenom knížka o vý­chově psů, ale taky příběh člověka - což může někoho popuzovat (a popuzuje). Jednoduchý recept na zvládnutí psa v knize není, ačkoliv techniky, které jsou zde popsané, mohou jedno­duše vypadat. Jak TV Nova ve své reportáži o psím psychologovi, tak paní zapisovatelka podali vše černobíle, aby se to dobře četlo a prodávalo. A skutečně! Kniha se dobře čte, ač ob­čas zní příliš uměle, především v odpovědích na otázky, které jsou připojené ke každé kapi­tole. To bude zřejmě problém zapisovatelky. Kromě osobního úvodu má kniha tři velké kapi­toly o psech a jednu krátkou o léčitelství. kt­rá opakuje jednoduché pravdy z oboru; tím velmi pěkně vyjadřuje povahu autora.
Intuitivní přístup ke zvířatům mi vyhovuje, proto hodnotím rady k výchově pejsků vesměs kladně, byť některé z nich dodržovat určitě nebudu. Zase tolik mi nevadí, že mí pejsci občas zazlobí, tak přísná na ně být nechci. Líbily se mi i popsané komunikační znaky jednotlivce i smečky, je ale možné, že bych se je dočetla i v další pejskařské literatuře. Za nevděčné pokládám vysvětlování hierarchie smečky i následné očekávání, že ji pochopí i neproškolený a zkušenosti nemající majitel psa, nebo dokonce obtížně zvládnutelného psa.

Rudolf Desenský: Jak poznat psí duši, XYZ, Praha 2009
 
říjen 2009

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz