Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Brány meonu
... nebo tentokrát možná i úvaha o chaosmagických postupech


Na knížky Jozefa Kariky se vždycky těším. Mohlo by to být tím, že je to jeden z mála českých nebo (v tomto případku) slovenských autorů, píšících o magii. Druhým je Josef Veselý, jedním kouskem jsem přispěla i já a do společné škatulky si ještě dovolím zařadit tradičnějšího D. Ž. Bora; jeho díla jsou s magií spojena více, než Nakonečného intelektuální akademismus.
Podtitul Karikovy novinky slibuje Magickou legendu o 20. století. V úvodu píše autor o hře imaginace, surrealistickém textu, tunelování mezi stukturami a experimentu mysli. Vše je nakonec tak trochu pravda a jako mnohdy jindy, i zde záleží, co čtenář očekává.

Je těžké napsat, o čem kniha je. Asi nejspíš je o dějinách 20. století, přičemž jsou popisovány především dějiny masového vraždění v různých diktaturách. Autor se nevyhýbá přesným popisům zacházení s vězni v rozličných diktátorských režimech, uvádí fakta o počtech mrtvých, výpovědi přeživších obětí i informace o jejich katech. Knihu tak není radno pokládat do postelí nebo na ubrusy: kape z ní krev. Dojem, který 300 stran popisů vražd a mučení vyvolá, je skutečně děsivý.
To je kostra knihy. A ni jsou připíchnuty shody, podobnosti, synchronicity a magické souvislosti ze všech možných zdrojů. Výsledek ve mně vzbudil pocit koláže, přesněji různobarevných papírků přišpendlených na krví pocákanou nástěnku.
Kniha se velmi dobře čte, a myslím, že to skutečně není jen proto, že potoky krve byly od počátku lidských dějin fascinující podívanou. Uváděné souvislosti jsou zajímavé a inspirativní a - to hlavně - jsou originální, pramenící z vlastního studia, aspoň mohu-li posoudit. Podobně jako v Zónách stínu, i zde jsou poctivě zpracovány poznámky a prameny, jichž je i tentokrát tolik, že s každou stránkou roste můj obdiv k autorově sloní paměti.
Byla-li inspirativní koláž cílem knihy, pak je vše v pořádku a případný kritik se ocitá v patové situaci. V koláži je povoleno slepit vše, co u sebe bude aspoň pro okamžik demonstrace díla držet. Všechny pospojované výstřižky a kousky můžeme chápat jako záměr a každý postup skutečně může záměrem být... (Že by jednoduchý recept? Vybrat nosné téma, podpořit je paletou pramenů a opatřit barevnými střípky souvislostí. Hm - mohu se nechat vyhecovat a napsat takhle vlastní knihu!)
A proto mám pocit, že moje očekávání nebylo naplněno. Chybí mi souvislosti mezi souvislostmi a chybí mi konsensus souvislostí. Kniha odporuje sama sobě, za výstřižky shod a bolestí obětí se cosi ztrácí. Těžko objasnit tento dojem, ale zkusím hledat v konkrétních příkladech: mnohé jsem se dozvěděla o martických silách, celkem dost o silách slunečních a plutonských, ale Uran je zmíněn okrajově a Neptun jen na stránce o atomové bombě; o ostatních silách ani nemluvě. Podstatnou část knihy tvoří příběh nacismu. Albánie, Vietnamská válka nebo Afrika jakoby nebyly. Jistě - ta kostrbatost a nehotovost díla je můj dojem a můj problém. Ale chci-li se ke knize nějak vyjádřit, nemůžu bez zamyšlení přijmout tvrzení, že kniha je takto inkoherentní schválně.
Jinak nemám výhrad - pouze jedinou: Hned na straně 10 mne znechutilo spojení Osirida a Saturna, které pokládám za nepříliš trefné (Osiris je pánem obilí a úrody a Crowley jej v 777, kterou autor také na jiných místech cituje, spojuje se sefirou Malkuth, se zemí; ten kdo přichází s kosou a zabíjí jej, je jeho bratr Set, Satan či Saturn, dle Knihy zákona Hoor-pa-kraat, Harpokratés). Naštěstí se další text touto nepovedenou souvislostí zabývá jen málo. Podobně disharmonicky na mne jiná zmínka nezapůsobila.
Legenda o 20. století je kniha mýtotvorná. Úvahu o tvoření mýtů si ale nechám zase někam jinam.

Jozef Karika: Brány meonu, Vodnář, Praha 2009
 
29. 4. 2009

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz