Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Variace na světovládné téma

Určitě si vzpomínáte na ohlas, který asi před deseti lety vyvolalo první vydání knihy Da Vinciho kód. Plytká kniha mi od počátku byla knížka nesympatická, ba až vzbuzovala odpor. Bylo protivné jakože vážné hledání rádobyzáhad a nalézání rádobyvelkých a rádbyzávažných odpovědí, které jakoby mění pohled na svět. Na mém negativním postoji se podepsal i humbuk, který okolo díla vznikl. Z podobných důvodů se celkem důsledně vyhýbám i Harry Potterovi, ale nepopírám, že matrixománii jsem naopak podlehla s chutí a mezi prvními, a dodnes se k Matrixu hlásím.

Tyto knížky se rády řadí mezi detektivní literaturu, proti čemuž silně protestuji. S detektivkou mají společné asi jen ty mrtvoly. Chybí skutečný detektiv nebo tým kriminalistů, namísto uzavřené společnosti podezřelých se čtenáři nabízí (rádoby)filosofická témata o smyslu tohoto světa či nutnosti jeho záchrany pro příští generace. Nehledáme alibi, časovou následnost, konání podezřelých ani důkazy na místě činu, chybí psychologické rozpracování postav, z něhož později vyplyne motiv vraždy. Kdybych měla pro příběhy vymyslet nějakou škatulku (možná už je vymyšlená), nazvala bych je záhadologickými akčními příběhy.

Ač bych zatím Da Vinciho kód nevzala do ruky, a to ani se sebezapřením, cestu si ke mně našlo několik knih, které pokládám za inspirované Da Vinciho kódem - jeví se mi tak především proto, že jejich autoři také nastolují nějakou pseudozáhadu, také vycházejí z historie, také se tam hodně cestuje a také je kvůli pseudozáhadě hned na začátku nejmíň jedna mrtvola. Méně zdařilým kouskem z tohoto ranku je například dílko Vraždy podle Shakespeara (Jeniffer Lee Carrell), jehož děj kulhal na všech šest noh, poskakoval a nakonec byl dramatický za každou cenu. Nechci ale knize cokoli vyčítat - koupila jsem ji jako oddychovku na léto a v celkem naplnila předpoklady.
Zatím nejpříjemněji překvapená jsem byla Rituálem stínu (napsali Eric Giacometti a Jacques Ravenne). Ke koupi mne zlákala zmínka v anotaci, podle níž je druhý z autorů zednářským mistrem, publikujícím pod pseudonymem. Zaujalo mne i téma knihy - zednářské archivy odcizené Němci za druhé války a tajná společnost Thule. Podobně jako u předchozí knihy jsem nečekala víc než zábavný příběh, ale tentokrát mohl příběh aspirovat i kousek výš.

Zednářství patří mezi zatím ne zvláště známé a tudíž nevybydlené duchovní oblasti. Laici vesměs chápou zednáře jako obskurní politickou organizaci (tak o nich psal již Dumas), kterou nelze brát moc vážně. Zednářské literatury je pramálo a znalosti o historii, rituálech, účelech i současném stavu nejsou nijak valné a bohužel ani dostupné. Proto jsem si s chutí přečetla aspoň beletristický popis průběhu přijímacího rituálu, náznak vysvětlení vztahů mezi obediencemi a ze závěru knihy bylo možné pochopit i cosi o účelu zednářství. Jistě, je to beletrie, a za zednářeského mistra se můžu vydávat i já... ale lepší než nic.

Děj knihy je situován do současné Francie, začíná ale posláním mladého francouzského esesáka, jehož sám Hitler pověřil úkolem: Má doprovodit vůz plný zapečetěných beden do Jižní Ameriky. Tam ale nedojede, je zraněn kousek za Berlínem sovětskými vojáky. Pak se děj přesouvá do současnosti a objevují se mrtví, nezbytní pro tento druh literatury. Vyšetřováním jsou pověřeni dva policisté - komisař zednář a vyšetřovatelka, která zednáře nemá ráda. Zakrátko vstupují na scénu následovníci německé Thule, luštící - jak jinak - tajemství zednářů, které ale už ani zednářům není známé. Tajemství je nakonec rozluštěno. Nebudu prozrazovat jak.

Příběh je takový akorát. Neobsahuje ani přehnaně moc násilí, ani moc nelogičností, je přiměřeně okořeněn záhadami. Postavy nejsou moc placaté, dění plyne bez poskoků a zádrhelů, konec není třikrát nastavený. Nacistický mýtus je rozpracován bez zbytečného zabíhání do podrobností, které by z příběhu dělaly brak. Je to dobrá zábavná knížka - a myslím, že ji tak budou vnímat i ti čtenáři, které zláká k četbě jiný motiv, než příslib tajemství zednářů.



Eric Giacometti a Jacques Ravenne: Rituál stínu, Fuego, Praha 2007
 
24. 1. 2009

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz