Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: Za chvíli budeme v pr....

Ještě pořád si nevzpomínám, že bych jako holčička prožila šok z toho, že nemám penis, ba nadále tvrdím, že jsem nikdy nebyla zamilovaná do svého otce a nevnímala matku jako sokyni... ale díky Janu Sternovi začínám podivné pojmy jakozávist penisu či oidipovský komplex naplňovat jakýmisi obraznými významy. To je špica, konečně se začínám orientovat v psychoanalýze! Nevím, jestli to tak Freud myslel, ale jestli nemyslel, tak jeho problém...

Autor v úvodu - a to doslova, protože se jedná o první věty knihy - vysvětluje tři způsoby vztahování se k objektu, jak je chápe psychoanalýza: orálně-anální, v němž jde o vytěžení slasti z objektu, čili o sebeuspokojení, dále oidipovský způsob, kde se snažíme respektovat objekt v jeho podobě, ale máme z toho špatný pocit a konečně genitální způsob, který je ten správný, protože se snaží s objektem komunikovat. První způsob je vývojově nejstarší, souvisí s raným dětstvím, poslední je nejvyzrálejší. A jelikož se kniha jmenuje Anální vesmíry, nalézá autor všude ten prvý způsob vztahování se. A když říkám všude, tak myslím všude. Ať si lidstvo dělá co chce, vždy mu jde jen o vlastní rozkoš, což je pochopitelně špatně a svědčí to o jeho nevyzrálosti. Anální vesmíry - to jsou veškeré možné pokusy člověka o únik před oidipovským světem omezení, pevných hranic, reality, pohlavní diferenciace a tzv. obav z kastrace.
Při bližším ohledání působí rozebíraná témata, jako by byla vypočítána na efekt. Politici, večerníčkové postavy, pop-kulturní umělci byli v Análních vesmírech vystřídáni náboženstvím a esoterikou. Do jednoho pytlíku se tak v knize dostává Bible, punk, maxipes Fík, emo, špína, vegetariáni, kabala, krteček, krása, schizofrenie i Ježíš. Kritika Bible - to je troufalost, o níž se jistě bude mluvit... Podezírám autora, že témata vybíral tak, aby byl pokládán za odvážného. Jestli se mu to vyplnilo, netuším.
Sterova první kniha byla záživná a inspirující, druhá občas nudila, třetí je samoúčelná. Autor se vrací k podobným tématům, jako je estetika, společnost, večerníčky, a do nich nemilosrdně buší: nahlíží je jako nesprávné, perverzní a hodné kritiky. V jeho díle je pochval jako šafránu, každý nápad, vše viditelné, každý projev kultury je negativizován a shledáván prost jakéhokoli přínosu pro jedince i pro lidstvo. Nikoliv tvořivá myšlenka, nikoliv novátorský přístup. Vše, co vybočuje z přísně konvenčního řádu je označeno jako regresivní únik do dětinské slastné anality. Takové pojmenování ale může dát jen ten, kdo je omezen svými podmínkami, kdo žije v úzkém průzoru svého světa. To, čemu nerozumí, je jím označeno za nevyzrálé, nereflektující hranice, dětinské, únikové. To, co přichází zvenčí a je jiné, znamená nebezpečí a ohrožení. V rámci válečné i obranné propagandy je třeba to takhle označit všem, kdož by to náhodou nevěděli...
Mým lehce černobílým viděním (líbí/nelíbí) knihu hodnotím víc do černa. Je nepřátelská, přehnaně kritická a autor, zdá se mi, si honí triko, aby si o sobě mohl víc myslet. Po padesáti stranách má čtenář pocit, že je to stále dokola to samé a nápady se vyčerpaly. Zbyla snaha ohromit. Pochvalu jsem dala na začátku - je to dobrý a čtivý způsob, jak pochopit psychoanalýzu. Obálka je nápaditá, vydání pěkné. Čekala jsem víc, ale že bych zase až tak litovala, že jsem si to přečetla - to bych kecala. A odnáším si poučení: nemám všechno pořád kritizovat, nemám všechno pořád kritizovat, nemám všechno pořád kritizovat, vypadám potom jak nedouk....
 
Jan Stern: Anální vesmíry, Malvern, Praha 2008

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz