Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Recenze: O měření času, doktoru Dee a krystalových mřížkách

V průběhu posledního roku jsem zaměřila svou pozornost na alchymickou, popřípadě propastně okultní literaturu (kupř. Roger - Objevování alchymie, Kabelák - Magia Divina) a zdá se, že mi vyšší síly přejí. Samy mně do cesty nastrkují díla, po nichž bych nesáhla z toho jediného důvodu, že by mne to nenapadlo. Tak to bylo i s D. Ž. Borovými Útěky domů.
Jako všechny knížky od Trigonu, má i tento svazek vysokou úroveň. Kniha je pěkná, obálka s ilustrací Vladimíra Kokolji působí neklidnou harmonií. Ilustrace mile překvapí i v textu.

Podtitul říká, že kniha obsahuje příběhy minulých a budoucích životů, doporučení z Trigonu slibovalo povídky, tak jsem se natáhla do křesla... a rychle jsem se probudila při úvodním Sisyfovi, který celou předmluvu zamotal tak, že u ní mohl podřimovat jenom čtenář, který ještě žádného Bora nepřečetl a jen tak mírnyx týrnyx si přišoupl nějaké významy, aby měl od slepenců textu pokoj.
V první povídce, Pouti napříč časem, se mi společně s autorem podařilo evokovat Meyrinka. Byla jsem odměněna znaleckým výkladem o hodnotě diamantů a dostala jsem i návod na výrobu. Dobrý začátek! Ukolébána několika příjemnými příběhy, jimž říkám kruhové, neboť nikam nevedou, jsem znovu zbystřila u povídky Anonym. Po prvním přečtení jsem vytáhla tužku a malý, pak větší kus papíru. Pak jsem zjistila, že se na šikmé ploše prostě neudržím a částečně jsem to vzdala. Hlavně ty Třetihory mi daly zabrat, ne a ne vylézt po nich nad vodu... Po několikadenním pokusu zapálit keř, pardon, Qeř, jsem se potupně ohřála u obyčejné plotny, když jsem vařila polévku z kořenové zeleniny. Ani Přiznání mi nepomohlo.
Bloudění ve Věži se rozkládalo skoro na 40 stránkách a pořád se tam jezdilo výtahem. Tolik prostoru bez námahy, to jsem potřebovala. "Nezahnul jste podle pokynů vpravo. Vraťte se a pokračujte v cestě," napovídaly mi stránky. A ta výška! A záhada, a ještě jedna záhada! Co víc potěší ostříleného detektivkáře, než pátrání? Vysvětlení přišlo včas - jmenovalo se Kámen svatého Darwina.
Historické pojednání císaře Rudolfa překvapí již na začátku: "Ti, kteří vstupují do Proudu, musí projít procesem veliké přeměny! Slyšíš? Když před 600400 lety vládli zemi Prastaří, byl ve světě Řád; pak se zrodili Staří a začali bojovat proti vlastní civilizaci. Ale přepočítali se, svůj boj s Prastarými prohráli a byli smeteni - i s nevinnými... praví šílený Arab v knize Padesáti jmen Mardukových! Spoutal v bitvě zuřivého boha svým třetím jménem MARUTUKKU a zapečetil Staré v jejich slujích za branami..." (str. 158). Čas proudí lineárně; a Saturn, jeho strážce, je merkuriální povahy. Že bychom chodili dokola? Anebo tak: dokud vím, kde je nahoře a kde dole, jsem šufánková ocel.
Nějak se nám to celé pomotalo a určitě to není bitvou na Bílé hoře. Krev prolitá ven je špatnou obětí. Evokuje síly zvenku, Odtamtud. Možná jsem ale nepozorně četla Meyrinka, že mne spojitost s Rudolfem II. nenapadla dříve.
Tuto knihu si zase budu muset zopakovat. Mezitím zkusím i toho Meyrinka.

D. Ž. Bor: Útěky domů, Trigon, Praha 2007
 
listopad 2007

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz