Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Recenze: Když je každý spisovatel alkoholik...

Svazky edice Alef mají kolísavou kvalitu. Vedle solidního deGuaity najdeme paní \"Sorrorovou\", vedle Papuse nebo Kaplana dílka jako Keltské mýty a magie. Okultním vědám v kontextu s literaturou byla v počátcích této edice věnována kniha Surrealismus a magie (Nadia Coucha), čtenář tudíž mohl věřit tomu, že redaktor edice má dobrý noc na kvalitní dílka. I nadpisy kapitol slibovaly dosti - Osvícenský okultismus, satanistický okultismus, text doplněný úryvky... Kapitolka o osvíceneckém okultismu dále naznačovala přísliby, byť občas nazlobila chybně provedená korektura textu. Romantismus ale zcela zvrátil jakákoli očekávání. Možná se autor vyčerpal, možná že se nevyplatilo to, že mu neznámý zloděj celý hotový rukopis ukradl a musel si všechny materiály shá-nět znovu - což bylo, jak sám říká přínosné. Nepřesné informace o pojednávaných autorech, připomí-nající svou koncepcí články v bulvárních časopisech, začaly být největší problémem této knížky a bulvární styl místy až odrazoval od dalšího čtení. Jak kniha pokračovala, začalo být více a více zřej-mé, že se Gary Lachman, u nás jinak neznámý, soustředí především na skandální dění v životech pojednávaných literátů. Dozvěděli jsme se, kdo byl alkoholik a do kterého baru chodil a zda byl u žen oblíben či nikoliv, povaha spisovatelů ale zůstala skryta pod povrchní nálepkou \"snílka\", \"pijana\", \"bo-héma\" a dalších podobných. Tak zůstaly ukryty i motivy, které autory vedly k napsání toho kterého díla. Rozvíjeny byly především vztahy, kdo koho znal a kdo komu pomohl nebo nepomohl ve finanční tísni. Ani výběr literátů příliš neuspokojí. Modernistický okultismus je zastoupen např. vcelku nezná-mými autory, výjimkou je jen Pessoa. Informačně je tak kniha na úrovni lepšího bulváru a nestojí příliš za to ji číst. Když k tomu přičteme, že v textu jsou chyby a výběr ukázek z jednotlivých děl nebyl příliš šťastný (co jiného si můžeme přečíst např. od Crowleye, než Hymnus Panovi?), dostává se nám do rukou dílko spíše zbytečné než poučné. Gary Lachman: Temná múza. Vliv okultismu na literaturu 19. až 20. století, Volvox Globator, Praha 2006

květen 2007