Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Im memoriam Julian D.
Věděla, že on už dlouho žít nebude. Věděla to, ale nechtěla si to připustit. Takové věci si přece lidé nepřipouštějí.
Přišla za ním ve středu, když skončila škola. A. se s ní ten den moc nebavila, vypadala, že má dost. Vůbec byli všichni takoví divní.
Seděla s ním u lesa a dotýkali se nohama.

-Mám tě rád,- povídal a dotkl se její tváře. Opřela se mu o rameno. Jeho ruce hledaly její ruku, ale pak sklouzly k modrému silonovému tričku.
Měla pevná malá prsa, jako dvě broskve. Za levým cítil bít srdce. Ještě bude bít dlouho, jestli ...
Ale ne. Důležitý byl dotek, pocit, že si náležejí, že jsou jedním tělem, jedním člověkem, že jsou tu a že patří k sobě. Nasávala ten pocit absolutního štěstí, prožívala jej naplno. Zalévala ji energie, horko, štěstí, zima, blaho, radost, oddanost, víra, zatracení, štěstí a zase horko. Přtitiskla se k němu a pak ještě víc a ještě víc..
Spočívali si v náručí, tiskli se k sobě, byli spolu. Ta chvíle trvala věčně. Nikdy ji neměla zapomenout.
Kolikrát potom hledala tyto okamžiky. Kolikrát věřila, že ještě existuje štěstí!

V sobotu už bylo pozdě. Přivítalo ji ticho a déšť šumící v korunách stromů. Pochopila to rychle.
-Jak?- zeptala se.
-Bylo to úmyslné. Nemohl dál,- řekla A.
-Ale proč, proč?- plakala a držela se Amiho. Slzy jí nezadržitelně tekly do jeho vlasů. -Mon Ami, mon cheri, co mi zbyde? Co mám dělat dál?-
Neuměl jí odpovědět.
 
podzim 1977

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz