Logo REVUE 44

Revue 44
   Zuzaniny vlky plky
   Co využijete v praxi
   Kde mě najdete
   Kdo mne opisuje
   Rozhovory
   Nesouvisle o sobě
   Píšu si do šuplíku
   Komentovaná galerie
   Knižní recenze
   Archiv - Postřehy
   Archiv - Co kde vyšlo

Stránka s dotazníkem
Zuzaniny fotky
Odkazy jinam

Návštěvní kniha

Malé opatství thelémské
Kdo jsme?




Sluneční vítr
Geomagnetické pole


Status
Status

Více na n3kl.org.







Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana



Revue 44

Zuzana Antares & barevná realita:
Kusé komentáře denního magična.

Obsah nutno uchopit se stejnou vážností, s níž IAO pojímal tvoření světa.

Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!






Nahoru dolů
Sestup do Hádovy říše II.

Mám kamarádku, taky je magička. Chodíme spolu občas do hospody, máme společné známé, ale nepovídáme si o magii - skoro vůbec ne. Párkrát jsme na toto téma zabrousily. Můj dojem byl, že mluvíme každá jinou řečí a neumíme si sdělit ani zkušenost, ani názor. Lidé si nemusí vždy rozumět, byť by měli podobné zájmy.
Ale záhadné věci se dějí - jakpak by se neděly, když jde o magii, že? Skoro se mi chce napsat, že to bylo náhodně, když jsem zašla na její stránky a našla tam článek... o kom jiném než o Plutonovi. A tak mne to trklo, že obě propíráme podobnou problematiku, vídáme se a ani si to neřekneme. A co víc - každá to děláme úplně jinak.
Že bych si ve svém když ne chaotickém, tak aspoň hodně intuitivním, přístupu udělala trošku pořádek, když už se mi nabídl takový pěkný synchron?



Spojení s plutónskou sférou je příjemným a nemalým zdrojem energie. Je to logické - podsvětí je základem, o nějž se tento, tj. náš, svět opírá. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, jestvuje všechno stvoření dík Luciferovi - on to byl, kdo jako první spadl z nebe. Lucifer-Plutón tak je pravzorem a prapočátkem všeho, co země nosí - a je zdrojem sil všeho pozemského v mikrokosmickém i makrokosmickém měřítku.
Spojení s plutónskou sférou také je, jak jsem zjistila i z dalších zmínek (a přiznám se, že jsem jim nevěnovala mnoho pozornosti a nebýt kamarádky, taky by to tak zůstalo), v magických kruzích populární záležitostí. Zatím jsem nevypátrala, proč to tak je. Oblíbené jsou všechny planety od Saturna, pána času, dál. Popularita kultů smrti je nejméně 40 let známým sociologickým jevem... že by šlo o formu kultu smrti pro íčka? Každopádně nikomu už nevysvětlím, že jsem se k Plutonovi nevydala z potřeby včlenění do soudobé magické subkultury.

Ať mohou čísti i ne-mágové, pojďme na to skrz psychologii. Mne to aspoň přehodí do vážnějšího tónu: vždycky, když mám mluvit o magii nebo - nedej čerte - o sobě, svádí mne to k nadsázce, ba někdy i k vtipu a mystifikacím. Na třeskutě vážné pinožení v pojmech a vlastních výsledcích moc nedám. Slyším-li jiného právě takhle vážně mluvit, někdy u mne vyvolá rozpaky, jindy údiv, někdy úsměv. Jestli si myslím, že něčím magie určitě není, tak není vážným tématem. Magie propůjčuje moc. Bere-li mocí nadaná osoba sama sebe vážně, stává se diktátorem, mocným i politováníhodným, obávaným i směšným. Není lepší být rovnou kašparem? ... Což mi připomíná jeden pěkný článek v kterémsi starém číslu Hóra (alias Horusu). Jmenoval se, tuším, Vize Rozsévače, a ztotožňoval tarotového Blázna s Plutónem.

Teď ta slíbená psychologie - když se kritický dívám, co jsem v časově předcházejícím, ale místně následujícím odstavci napsala, bude to astropsychologie.
Při integraci sil dovnitř osobnosti se postupuje (zcela logicky) od vnitřních planet k vnějším. Trošku nepřesně jsou vnitřní planety (Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars) pokládány za síly vládnoucí viditelným životním projevům člověka - především vztahům. Při práci s těmito planetami se dá velmi snadno zaplést do nikdy nekončících otázek mateřských a otcovských komplexů, moci, síly a dalších. Přesto je nutné právě těmito planetárními silami začít a přes všechna úskalí je jejich integrace nejjednodušší a lze na ní získat ostruhy pro porozumění dalším silám. Nedomnívám se však, že pro plnou integraci je potřeba evokovat i příslušné planetární vládce, anděle a démonia. Jejich evokace je speciální prací a užitečná je tenkrát, když pro volanou sílu (ducha) mám buď nějaký konkrétní úkol, nebo se chci soustavně zabývat magií planetárních sil. Evokace planetárních sil všeho druhu je přitom obecně pokládána za jádro magie - asi za to může Faust...
Vnější planety, čili Jupiter a Saturn, mají méně osobní, tudíž kolektivní atributaci. Jupiter zajišťuje rovnováhu, Saturn stanovuje možnosti. Oba pojednávají o přizpůsobení se podmínkám a jejich následném ovládnutí, čili o omezujících i podporujících faktorech bytí. Jupiter je vládcem tohoto, Saturn spíše cestou k tamtěm světům. V moderní magii jsem se setkala s tím, že je Jupiter nedoceňován až přehlížen a Saturn naopak přeceněn. Příčina se mi jeví být jasná: Saturn je Strážcem prahu a skrz jeho působení vedou cesty k dalším planetám, jejichž silové okruhy jsou v současnosti, celkem pochopitelně, v kurzu: Mágové minulosti je neznali, mágové současnosti mají šanci proniknout dál.
Další - transsaturnské - planety mění pohled na realitu, ustanovenou nejenom Saturnem, ale nepřímo všemi planetami před ním. Uran a Neptun jsou o něco méně populární než Pluto. Oba prve jmenované silové komplexy jsou velice proměnlivé a tím těžko zachytitelné představou. Moje zkušenost říká, že kontakt k těmto silám není doposud v kolektivní paměti dostatečně uložen; a protože se jedná o ohnivou a vodní pra-sílu, jsou ve své jednoduchosti obtížně separovatelné z temnot nevědomí. Důvod jejich horší postižitelnosti může být i v tom, že nejzazší Pluto tvoří jakousi hranici, o niž se celkem pohodlně odrazí paprsek vědomím zaměřený, kdežto skrz předchozí dvě transsaturnské sféry jen projde. Zpracování Urana a Neptuna jsem pod váhou této myšlenky původně odložila; až v nedávné době jsem se začala zabývat Uranem.
Narozdíl od sil tradičních jsou totiž Uran, Neptun a Pluto zcela mimo oblast vědomí. Proto se s nimi velice těžko pracuje přímo - jejich podoba vědomé pozornosti uniká, a je-li vědomé úsilí příliš bdělé, maskují se tváří sil (obvykle) z okruhu vnitřních pěti planet. Je proto třeba se nejdříve naučit uvést své vědomí do ostražitého klidu, do aktivní pasivity, čili do stavu, v němž nezasahuje do dění, jen pozoruje a pamatuje si. Mění se také doba, za niž je možno pozorovat výsledek operace: První odezvy se mohou objevit do několika dnů, ale dopad na realitu i postup integrace lze posoudit až po několika měsících. Jista si výsledkem mohu být dokonce až přibližně po roce.

Pozorovala jsem u sebe popisované síly asi takto: Pro prvotní navázání kontaktu je nezbytné najít v sobě projev té síly, kterou chci kontaktovat. Od jejího osobního odlesku je velmi snadná cesta k celé sféře; stačí, je-li mi známo, co mám hledat - čili jaká je povaha božstva. Podle pravidel vztahů mikro- a makrokosmu se skutečná, makrokosmická podoba síly odkrývá souběžně s tím, jak odhaluji její odlesk (nebo stín?) v utváření své povahy.
Při pasivní pozornosti lze s transsaturnskými silami velmi dobře udržet stálý kontakt, který trvá na pozadí vědomí a lze jej aktivizovat krátkou meditací o povaze či podobě síly. Aktivizované božstvo mohu přitáhnout blíže k vědomí pomocí prosté koncentrace na jeho povahu a projev. Výsledek se mi jeví mnohdy hubenější, než se původně jevilo - je to dáno tím, že síla zaplaví vědomí a na několik okamžiků je může ovládnout. Stopa pak v zabarvení vědomého vnímání může zůstat i po několik dnů a tak se zdá, že bylo integrováno více, než se mi skutečně podařilo. Běžné vědomí je ve srovnání s transsaturnem slabým a křehkým protihráčem a nelze mu to mít za zlé. Tak jako při jiné náročnější magické činnosti je rozumné, když se osobní vědomí přesune do polohy pozorovatele a na aktuální stav mysli, rozbouřený kontaktem s transsaturnem, nereaguje.

Odbočka: Kamarádka, o níž jsem svrchu uvedla pár slůvek, píše ve svém článku také o bannishingových, tj. vymítacích, rituálech. Kritizuje jejich používání, které zakonzervovává daný stav mysli tím, že vyhání cizí entity a brání mágovi ve spojení a následné integraci s nimi. (Převyprávěla jsem svými slovy). To mne to překvapilo, asi jsem fakt mimo. Nikdy mne totiž nenapadlo, že by někdo mohl vážně používat bannishingový rituál na vyhánění (=vymítání) nějakých entit. Cvičení těchto rituálů se mi jeví být vynikajícím cvičením koncentrace, velmi dobrým nástrojem pro začátečníky, které uvádí do problematiky strukturování rituálů obecně a také dobrým prostředkem pro nácvik vizualizací, astrálního kontaktu a vůbec spojení s jiným než hmotným světem. Budu se muset poptat, kdo je zlý na duchy a nepustí je k sobě blíž. Konec odbočky, pokračuji pozorováním.

Pluto vyvolává silnou odezvu v podobě kolísající nálady, která osciluje mezi pocotem síly a stavem zmatku. Plutónská energie velmi ráda plácne do temného kouta, odkud vyžene oblaka prachu, dobře si bytující větší hlodavce a vyruší tak kostlivce ve skříních. To není příjemné, zvláště pokud bych o jejich existenci nevěděla. Po překonání emočních rozlad se nabídne možnost prověřit a zužitkovat všechny odložené stíny. I ony jsou zdroji sil, popřípadě jejich zloději.
Uranská síla vyvolá prudkou, náhlou, ale krátkodobou emoci revolucionářství. Této emoci je nutné předložit cíl, na němž se může užitečně vybít. Neptunská síla povzbuzuje sexuální oblast, již lze dobře využít pro fantazijní projevy, pro umění a obecně pro nová řešení.
Postupnou integraci všech transsaturnských okruhů, aktuálně sféry plutónské, do celku Já pokládám za (přinejmenším) dostatečný cíl. Je možné, že se objeví cíle další, jakmile budu v pokročilejším stadiu spojení.


Za první maják na své cestě za vládcem pekel pokládám Vizi Lucifera, kterou jsem popisovala už dříve. Na ni navazovaly další, už slabší vize. Souběžně se objevovaly sny o podivných bytostech, beroucích člověku sebe-uvědomění. Svět skořápek toho sebeuvědomění mnoho nemá, nebylo divu takovým snům - ale kecala bych, že jsem se vůbec nelekla. Ale namísto útěku jsem zvolila útok, tak jako obvykle. Vyhrabala jsem všechny šavle, meče a dýky, opásala jsem se jimi, od pavučin jsem očistila sekerky, kopí a halapartny, které jsem chňapla do chapadel a vydala jsem se dolů. To zbrojířské haraburdí jsem nechala ve speleologickém táboře č.1 - tuze mi zavazelo. Budiž pozdraven, pekelný pane!
Přibližně o rok později, kdy už jsem se přímo plutónskou sférou záměrně a cíleně zabývala, jsem začala vnímat bouřící nepoddajné zdroje síly, jež měly velmi dobrou schopnost vyvolávat chaotické reakce, spojené se zahlcením silou. Nejsilnější prožitek mi připravily celkem pochopitelně v okamžicích, kdy jsem se rozhodla vyjít jim vstříc. Postupovala jsem takto: Podsvětí jsem vizualizovala jako vzdálený cíl v hlubině; překážka v cestě dolů a dovnitř se obvykle představila jako závrať z hloubky; někdy se objevila jako panická reakce pozornosti - myšlenky se zachovaly jako když střelí do vrabců. To jsem se pak musela vrátit a projít daný úsek znovu. Nejpozději na čtvrtý-pátý pokus se pozornost nerozbila.
Vize na pomezí vědomí se popisují velmi obtížně. Mohu jim dát jakýkoli slovní háv a jak jsem vypozorovala, toto oblečení se mění podle toho, s čím v daném čase vědomě pracuji. Jednotící vlastností viděného byla pohybující se masa temnoty, pocit, že se ono temné na mne sápe a velice hluboký, bručivý zvuk, ani zdánlivě nepřipomínající slova.
To, co jsem označila jako překážky, jsem vždy spojila jak s vnitřním pocitem shora popsaným, tak s vnějším světem a děním, které v něm probíhalo. Obvykle šlo (jde) o symbolické činy či procesy, které se samy nabídly za doprovodu výrazné a nepřehlédnutelné synchronicity.

Vysvětlující odbočka. Počátkem roku jsem měla sen, jehož obsahem mj. bylo to, že jsem unášena větrným vírem. Jeho síle jsem se nesměla bránit, jinak mi hrozil pád. A právě takový vzorec chování jsem nesčetněkrát uplatnila při slézání dolů. Úkol (překážka?) měl podobu uchvacujícího víru, který se objevoval zničehonic. Samotný úkol (nevím, jaké jiné slovo použít) spočíval v konfrontaci s něčím, co bych mohla charakterizovat jako osobně nepříjemné, popřípadě s nutností rozloučit se s tím, co jsem do té doby pokládala za pozitivní - je to ale dosti psychologizující popis, který dobře nevystihuje hlubší podstatu. Nicméně i tak mohu tyto projevy pokládat za typicky plutónsko-transformační. (Pluto je pánem smrti, regenerace a skrytého bohatství). Konec odbočky.

Svoje váž(e)né názory, natož zkušenosti, nerada prezentuji jinak než převážně nevážně. Ani tento popis cvičení jistě nevyhoví magickým módním trendům; nehodnotím jej jako pro veřejnost zdařilý, ale uspokojil mne, neboť strukturuje uvědomování těch sil, které popisuji. Setkání s článkem kamarádky, která se shodou okolností zabývá podobným tématem, mne donutilo k projevu - tímto jí děkuji. Nadosmrti bych si vyčítala, kdybych nechala jakoukoliv synchronicitu běžet bez povšimnutí.... natož takovouhle!

 
3. - 29.6. 2005

(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz