Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

Indiánský horoskop - charakteristiky zvířat

Připomínám, že charakteristiky osob podle Kruhu Zvířat jsem si schovala jako výstřižky z časopisů, které vycházely v 70. a 80. letech. Především se jednalo a časopis Čtení a o magazín Co vás zajímá. Materiál jsem doplnila o informace z horoskopického kalendáře z roku 1991. Každé z indiánských znamení má svou stručnou charakteristiku podobné kvality, jako jsou stručné charakteristiky znamení našich astrologických. SOKOL (21. 03. – 19. 04.) Indiáni považovali sokola za velmi elegantního dravce, který pro ně symbolizoval svobodu. Sokol vyl velice uctívaným, neboť staří Indiáni věřili, že duch Sokola má schopnost obdarovávat duši tou správnou dávkou nezávislosti, dravost a tím zajistit úspěch. Podle jedné legendy byl tenhle dravý pták vyslancem bohů, aby lidem předal bystrý úsudek a vznešené chování. Lidé narození ve znamení Sokola přesně takový bývají. Mají bystrý úsudek, jsou vynikajícím pozorovateli, umějí se s dravostí pustit do svých projektů. Představme si tohoto nádherného ptáka, jak si vyhlédne cíl a rozletí se k němu. Někdy může minout, jindy kořist polapí. Víra v úspěch však zůstává. A to platí i o lidech ze znamení Sokola – mohou minout cíl, ale jejich optimismus je neopustí. Moc dobře totiž vědí, že z jejich mnoha rozletů určitě některý nemine cíl. Sokol neplánuje svůj rozlet – sotva uvidí kořist, roztáhne křídla a letí. Takoví jsou přesně sokolí lidé. Jakmile se pro něco rozhodnou, vstanou a pustí se do toho. Když se jim to nepovede, nepovažují to za tragédii. Ovšem pozor, tak lehce se svého cíle nevzdávají. Nezapomínejme, že sokol patří mezi dravce. Proto si tito lidé musí dávat pozor, aby to nepřehnali a svojí sílu nevyužívali k sobeckému boji. Opět si představme honosného sokola jistě nás napadne, že se musí pěkně ohánět, aby si obstaral stravu. Sokolí lidé zdědili jeho aktivitu a dynamiku. I kdy většina z nich si nemůže stěžovat na existenční podmínky, neboť patří mezi velmi úspěšné lidi, nebaví je pasivní život. Podle jedné legendy to byl právě Sokol a Vlk, kteří se stali průvodce nespoutané duše. Když Indiáni meditovali a jejich duše získaly jakousi dočasnou volnost, sokol a vlk je dovedli k bráně mezi nebem a zemí. Sokol se vznášel ve výšinách a symbolizoval volnou duši, která baží po svobodě. Vlk reprezentoval mystické hlubiny duše a její sílu. Jakmile se v takovém meditačním snu vlk a sokol objevili blízko sebe, značilo to, že duše jsou na místě – u Vesmírné brány, kde může duše načerpat nejvíce energie. Protože člověk stojí u brány předků, kteří se vrátili do nesmrtelného světa – tedy do samého pramene pozitivní energie. Sokolí oči symbolizovaly bytost, ale také upřímnost. Sokolí lidé se na svět dívají očima, které se nepřetvařují. Když se na vás zaměří, víte, na čem jste. Jestli jste takového člověka rozzlobili, pak se připravte na okamžitý útok, na výbuch zlosti. Jestliže jste ho upoutali nebo rozveselili či jste mu pomohli, potom budete zavaleni jeho přízní a vášněmi. Jestliže patříte k opačnému pohlaví a zalíbili jste se Sokolímu člověku, pak na vás „zaútočí“ bez otálení. I když Sokolí lidé jsou dravci a také v lásce chtějí všechno hned, uvnitř v duši jsou romantiky. Touží druhého ochraňovat, žárlí na něho, snášejí mu modré z nebe. Ale i zde platí – upřímnost nade vše. Když se takový člověk zlobí, dá to najevo i tehdy, když právě sedí u stolu se svojí láskou. Staří Indiáni věřili, že sokol střeží nebe. Pokud chce duše člověka putovat po nebeské klenbě, nejlepším průvodcem je právě sokol. Stejně tak věřili, že Sokolí lidé jsou nejvhodnějšími průvodci na cestě k úspěchu. Ovšem pozor, tak jako by byl nehorázný čin rozhněvat si mystického nebeského průvodce, není radno těchto lidí ani zneužívat. Zloba není příjemná ani v jednom případě. Taktéž není možné si obtočit kolem prstu tyto lidi, když jim budete poklonkovat. Sokolí lidé razí upřímnost za každé situace. BOBR (20. 04. – 20. 05.) Bobr symbolizoval pro staré Indiány zemského tvora, který se mohl zdát nenápadný, ale nikdy nestrádal. Pro staré kultury amerického kontinentu představoval hojnost, vytrvalost a velmi dobré zemské základy. Lidé narození ve znamení Bobra nepatřili mezi mystiky a šamany, vykladače snů. Ne, byli to naopak lidé, kteří byli mistry praktického života. Tvořili solidní základ kmene. A povětšinou si nastřádali velmi slušný majetek. Sice se tak nestalo hned, ale za nějaký čas už to nebylo možno přehlédnout. Tak jako u zvířecího bobra – po nějakém čase si nelže nevšimnout, kde se usadil. Bobr přeměňuje životní prostředí ke svému pohodlí a potřebě. Je to jakýsi stavitel místa, kde se usadil přesně takoví jsou Bobří lidé – věčně se jim líbí něco přestavovat, pracovat se zeminou, dřevem a dalšími materiály. Jsou to velmi šikovní kutilové a řemeslníci. Bobr patřil ke klanu živočichů, kteří symbolizovali Matku Zemi. Tu Indiáni velice respektovali, neboť byla jejich opravdovou Velkou Matkou, zatímco Velkým Otcem byl pro ně Vesmír. Matka Země stvořila bobra, aby lidem ukázal, jak se o ni mají starat. Bobr „bere“, ale nedrancuje. A to lze říci i o Bobřích lidech – rádi berou, ale nedrancují a neničí. Samozřejmě že na tuto jejich vlastnost si je třeba dávat pozor – slabinou tohoto znamení by se mohla stát přílišná ziskuchtivost, která se promění v sobecké přivlastňování. Jestliže se však Bobří lidí vyvarují tohoto nebezpečí, pak lze těžko nalézt lepší hospodáře. V tom tkví talent těchto lidí – umějí se dobře postarat jak o dům, tak třeba i o lesní školku. Bobr je velmi vytrvalé zvíře a jen tak něco ho neodradí od jeho cíle. To platí i o Bobřích lidech. Jejich základní vlastností je vytrvalost. Sokol se rozletí k cíli impulsivně. Bobr je pravým opakem. Tito lidé umějí plánovat a toho využívají na sto procent. Nemilují rychlé myšlení a změny v plánech. Bobří lidé milují bezpečí a klid. To platí i o lásce. Vášně jsou sice hezká věc, ale tito lidé dávají přednost vztahu, který vyrostl postupně a slibuje solidní základy a věrnost. Bobři se velmi zodpovědně umějí postarat o rodinu. Bobří lidé se také radují z hezkých věcí a rádi je hromadí. Bohužel se také vyznačují zvýšenou chutí k jídlu, takže občas jim dělá potíže, aby si něco odřekli. Úspěch velmi rádi oslavují dobrým jídlem a pitím. O Bobrovi se tradovalo, že se dívá příliš do lůna své Matky Země a málem se ani nevšimne nebe nad zemí. Taktéž Bobří lidé dostali do vínku spíše jednostranný pohled na svět. Mystika je moc nevábí. A pokud si osvojí nějakou myšlenku či nápad, je pro ně jakákoliv změna složitá a nepříjemná. Tato vlastnost nemusí být vždy negativní, neboť Bobr alespoň nemění cíle hned při první překážce. Na druhou stranu se však stává příliš jednostranným a neochotným přijímat nové věci. Možná se zdá, že Bobří lidé se neumí zlobit. Není až tak jednoduché rozzlobit je, ale jakmile se tak stane, pak jde o nepříjemný hněv. Bobři jsou stavitelé, ale rozzuření Bobři dokáží v minutě zase všechno zničit. A pak – jejich velmi dobrá paměť je nebezpečná! Bobří lidi tedy charakterizuje hojnost, vytrvalost a solidní základy pro život. Možná mohou být zpočátku nenápadnými, ale každý úspěch je zviditelní tak, že se jejich zdánlivá pomalost vytratí. JELEN (21. 05 – 20. 06.) Stará indiánská kultura viděla v jelenu velmi čisté a elegantní zvíře. Některé kmeny přijaly za třetí symbol kruhu Země „laň“. Ať tak či onak, na první pohled je patrné, co má daný symbol vyjádřit – tito lidé jsou čilí, velmi šikovní pozorovatelé, kteří se neradi pouštějí do bojů. Jelen umí rychle měnit směr svého běhu – což je typické pro lidi narozené v tomto období. Nejdou za svým cílem přímočaře a s plnou vervou. Kdykoliv by se naskytly komplikace nebo nebezpečí boje, bez problému dokáží kličkovat. V jedné staré legendě se říká, že když se Vítr rozhlížel po Zemském povrchu a hledal mezi zvířaty svého zástupce, kterému by vdechl svůj um pohybovat se jako „vítr“, zalíbila se mu bílá laň, která se nesla s královskou elegancí po pastvinách. Byla však neustále neklidná, neboť se kdykoliv mohla stát snadnou kořistí. Tu se Vítr rozhodl, že právě ji obdaří lehkostí „větru“. Laň porodila koloucha, který se hned po narození postavil na nožky a pohyboval se po zemi lehce jako vánek. Jinak ovšem příliš mnoho legend o jelenech nenajdeme. Staří Indiáni považovali jeleny za velmi bystrá a inteligentní zvířata. Všeobecně se věřilo, že člověk narozený v Jelenu je od narození chytrý. A také že tito lidé jsou předurčeni být vyslanci, kteří zajišťují komunikaci s ostatními kmeny. Když si představíme „jeleny“, určitě nás upoutá jejich neustálý nepokoj. To se přeneslo i na lidi zrozené pod tímto znamením. Jsou nespokojení, lehce podléhají stresu, špatně spí a stále „přeskakují“ z jedné činnosti na druhou. Také se může stát, že najednou zjistí, že si prostě nedokážou odpočinout. Jelení lidé bývají šarmantní, důvtipní a také skvělými řečníky, kteří si umějí každého omotat okolo prstu. To je pro ně životně důležité, protože jsou velmi společenští. Opět si vzpomeňme na jejich zvířecí symbol. Jeleni a laně nemohou žít osamoceně – to by pro ně znamenalo smrt. Síla a úspěch těchto lidí tedy spočívá v kolektivu. V kolektivu dovedou ze sebe vydat to nejlepší. Jelení lidé milují společnost. Na druhé straně je však nikdo nesmí svazovat. Vzpomeňme si na ladné laně a jeleny – pasou se volně a vztahy ve stádu patří k těm nejsvobodnějším (mimo hlavního samce jsou si všichni rovni). A to se odráží i ve vztazích ve společnosti. Žádné omezování, žádné vztahy na život a na smrt, žádný boj o moc, žádné poučení, co má kdo dělat. Kruh Země nám tedy představil třetí znamení – znamení Jelena, jehož hlavním znakem je flexibilita, volnost a liská soudržnost. SOKOLDATEL (21. 06. – 27. 07.) Ve staré indiánské kultuře se tradovalo, že datlové jsou lékaři stromů. A stromy byly pro Indiány neživým kusem dřeva, z kterého se dá udělat kuchyňská linka, papír nebo který se musí vykácet, protože překáží na příjezdové cestě. Stromy měly duši a byly nesmírně důležitou součástí Matky Země. Datlové tudíž hráli v indiánské kultuře důležitou roli. Staří Indiáni rozpoznali jejich dar osvobozovat stromy od škůdců a talent k utváření útulných hnízd. Totéž se projevovalo u lidí narozených v červenci. A tak jim přisoudili symbol Datla. Lidé-Datlové umějí – tak jako jejich ptačí symbol – naslouchat a už tím, že naslouchají, stávají se lékaři duší lidem kolem sebe. Umějí se navíc vcítit do pocitů druhých a vždy se snaží porozumět. Prostě jsou skutečnými lékaři duší. O datlovi vypráví hezká legenda: Jednoho krásného dne si Matka Země svolala všechna zvířata, ptáky a zástupce lidí. Mezi pozvanými byl i datel. Ten se tehdy honosil krásným „červeným kabátem“, červeným peřím. Oslavovalo se, když vtom datel zpozorněl a zaslechl vzdálené rytmické bubnování. Šaman kmene volala o pomoc, protože jejich posvátný Strom života umíral. Datel neváhal a letěl Stromu na pomoc. Když tam přiletěl, zjistil, že Strom života má škůdce až ve svém nejhlubším nitru. Musel se tedy nějak dostat dovnitř. Když se prodíral dřevem, na peříčka se mu nalepila čerň, která se rozprostírala v kmenu (vesmír) a v níž svítily plaménky života (hvězdy). Datel svým ostrým zobákem zneškodnil škůdce, ale ten ho ještě předtím zranil. Když datel vylétl zase z kmene ven, byl celý černý, jen na hlavě měl od krve zašpiněná pírka. Od té doby se datlové na poctu Toho, který zachránil Strom života, oblékají do stejných barev a léčí duše. Lidé-Datlové se vyznačují tím, že jim záleží na rodinném zázemí. To musí být harmonické, co se týče vztahů,a útulné, pokud jde o prostředí. Tito lidé mají zvláštní talent k vytvoření rodinného hnízdečka – stejně jako datlové. To s sebou může přinášet nebezpečí, že členové „hnízda“ nechtějí vyletět do světa a raději v něm zůstávají co nejdéle, a že rodiče – Datlové budou chtít vědomě zadržovat mladé v rozletu. Méně se o těchto lidech ví, že patří mezi velmi silné osobnosti. I v tomto mohou připomínat svůj ptačí symbol kdo by do tohoto krásného a jemně vypadajícího opeřence řekl, ž se umí pevně zachytit na stromě (má velmi silné drápy) a proklovat se tvrdým dřevem (ostrý zobák)? Staří Indiáni si byli vědomi, že přes veškerou zdánlivou křehkost se tito lidé řadí mezi silné jedince. Je přirozené, že se stávali úspěšnými léčiteli, jednak jakoby cítili, že to je jejich poslání, jednak vynikající nesmírnou trpělivostí s nemocnými a zraněnými. A v neposlední řadě tito lidé mají velký talent rozumět bylinám, které byly pro Indiány hlavní medicínou. Staří Indiáni si také povšimli, že není snadné si datla ochočit. Všechna divoká zvířata jsou přirozeně bázlivá, ale tito ptáci se vyznačují opravdu velkou plachostí. Lidé-Datlové jsou velmi ostýchaví. Nikoliv přímo ve společnosti, ale hodně dlouho jim trvá, než začnou někomu opravdu důvěřovat. LOSOS (22. 07. – 21. 08.) Losos byl od dávných dob považován za elegána vod. A nejen to. Losos vzbuzoval obdiv, protože musel překonat dlouhou a nebezpečnou cestu k místům, kde se tře. Proto stará indiánská kultura přisoudila tento symbol lidem, kteří se nezaleknou žádné překážky a kteří mají před sebou jasný cíl. A stejně jako se losos nevzdá, dokud nedosáhne svého cíle, i tito lidé raději „padnou“, než aby slevili ze svých záměrů a předsevzetí. Jistě to je dobrá vlastnost, ačkoli tak trochu fanatický přístup k realitě jim může také hodně uškodit. Losos je mrštná ryba, žádný líný kapřík, ale hbitý živočich. Což také platí o Lososích lidech. Pohyb a aktivita je pro ně velice důležité. Pasivita by z nich mohla udělat mrzouty a zahořklé osoby. Lososí lidé musí svoji energii využívat. I kdyby to znamenalo, že se budou pouštět do projektů, které ostatní považují za nesmyslně náročné. Nečinnost v těchto lidech může probouzet podivné myšlenky a zlost. Pravý Losos se musí vrhnout do vířivých vod života, aby byl spokojený. V Lososech hoří odvážné srdce a touha riskovat. A pak nastávají dvě možnosti. Buď Losos dobude nejvyšší mety, o které se jiným jen zdálo, nebo také může naopak prohrát na plné čáře. A nutno říci, že staré legendy popisují, že v případě Lososů býval přímo propastný rozdíl mezi prohrou a výhrou. Lososi žijí v křišťálově čistých vodách, nesnášejí špinavé bahnité vody. Když to aplikujeme na tyto zrozence, vyjde nám jediné. Lososi zbožňují upřímnost. Ať je sebedrsnější. Naopak je děsí, když druzí před nimi něco schovávají, když se snaží skrýt skutečnost. Neprůhledné vztahy tyto lidi děsí. To raději vztah ukončí a uplavou do jiných vod. A dostáváme se k mystickému světu. Prameny uvádějí, že právě „neprůhlednost“ je důvodem, proč Lososí lidé nejsou nijak zvlášť velkými milovníky mystického světa. Opravdu málo kdy se stalo, že se Losos stal šamanem, kmenovým kouzelníkem či jinou mystickou osobností. Lososi se stávali naopak vůdci válečných výprav, stavěli se do čela lovcům, mohli se stát i vyslanci, ale nikoliv mystiky. Mystika tyto lidi neláká, protože jim připadá „neproniknutelná“. Lososi nepřitahují „záhady pod závojem“, Lososí lidé mají raději ve všem jasno. V jedné legendě se říká, že Losos uměl člověka přivést k pokladu ukrytému ve Velké vodní říši. Tento poklad svítil tak intenzivně, že osvětlil i temné hlubiny. Z tohoto pokladu si člověk mohl vzít, kolik pobral (Lososí lidé jsou velmi štědří), ale zato musel slíbit, že bude Lososa uctívat (Lososí lidé mají rádi obdiv a úctu). Člověk si tedy odnesl část pokladu a začal se Lososu klanět. Poté se jednou vydal ke křišťálovým vodám, aby požádal Lososa, aby ho dovedl k Vodní bráně. (Jak jsem tak brouzdala starými legendami, zjistila jsem, že Vodní bránou se myslí hranice mezi city a Vesmírem. I staří Indiáni chápali vodu jako živel symbolizující naše city. Člověk se tedy musel ponořit do oceánu svých citů a najít místo, kde se city pojily s Vesmírem). Losos však člověka doprovodil jen do míst, kde byla voda průhledná. Jakmile se ocitli na dosah hlubin, Losos se rozloučil se slovy, že dál už musí člověk hledat sám. Z toho jasně vyplývá, že typický Lososí člověk se nerad pouští do něčeho (ani studia své duše), co nemá jasný a konkrétní cíl. Lososí člověk se nezalekne dobrodružné cesty za pokladem, ale cesta do jeho duše ho může naprosto odradit tím, jak nejistý podnik představuje: co tam najde? A existuje vůbec něco takového, jako je „Vodní brána“? Lososí lidé se vyznačují velmi dobrým zdravím. Občas je může trápit krevní tlak, bolesti hlavy nebo nespavost, protože jsou tak aktivní, až se neumějí zastavit. Jinak se však jedná o jedince, jimž ostatní mohou jen závidět. Co se týče citů, i zde jsou velmi praktičtí (nesní o bohyni lásky). Navíc jsou štědří (pro své milé dobudou zlatý zámek) a vášnivý (do citů dají celé své srdce). Ovšem taktéž umějí být pěkně nestálí, neboť jejich aktivní život jim přináší nové příležitosti. MEDVĚD (22. 08. – 21. 09) Když se zadíváte na medvěda, určitě vás napadne, že je to takový těžkopádný dobrák. Staří Indiáni by patrně nebili proti podstatnému jménu, ale určitě by zavrhli ono přídavné jméno před tím. Indiáni totiž znali medvědy „jako svoje boty“ a moc dobře věděli, že to zvíře je velmi silné, praktické, chytré a klidné – ale nikoliv těžkopádné. Medvěd byl pro ně vládcem lesa, kterého velmi uctívali. Jeho síla byla pro Indiány téměř posvátná. Medvěd je pevně spoután se zemí. Objevujeme další znamení (po bobrovi) které se vyznačuje praktickým pohledem na svět. Není snílkem a idealistou, který létá v oblacích. Není mystikem, který vzhlíží k vesmíru. Jeto tvor, který umí analyzovat své možnosti a který sem musí spoléhat především sám na sebe. Medvědi nežijí ve smečkách, jsou to zvířata, která se umějí postarat sama o sebe. A přesně takoví jsou i lidé narození ve znamení Medvěda. Nezávislost a šikovnost jsou jejich hlavními znaky. I když druhá charakteristika nemusí být vždy patrná na první pohled. Jejich zvířecí symbol nevypadá nijak šikovně, a přece… přece musí takový být. Medvědi jsou učenlivý a brzy si osvojí praktičnost,protože na tom závisí jejich přežití. Medvědí lidé jsou taktéž velmi učenlivý. Prakticky můžeme říct, že neopakují stejnou chybu dvakrát. Brzy se naučí odhadnout své možnosti. Umějí velmi dobře nakládat se svými dovednostmi a energií. Často dosáhnou cíle právě díky této schopnosti a díky tomu, že se v životě drží reality. A právě o tom mluví i některé pověsti o Medvědech. Není nic těžkého najít staré legendy o tomto krásném zvířeti. Staří Indiáni jich vytvořili mnoho. Medvěd byl posvátným zvířetem, které velmi respektovali. Prakticky bylo vyloučeno, aby jen tak ulovili medvěda, umožnili to jen zvláštní okolnosti. Ulovit medvěda mohl jen vybraný lovec, který se podrobil zvláštnímu rituálu. Kůži z medvěda směl nosit jen nejlepší lovec či bojovník. Věřilo se, že duch zabitého medvěda vstoupí právě do toho, kdo nosí jeho kůži. Jeho duch měl přinést muži sílu a náklonnost Matky Země. Ani Medvědí lidé (podobně jako Bobři či Lososi) nejsou přímo spojováni s mystickými schopnostmi. Také pro Medvědí lidi je mystický svět něčím, do čeho se nijak neženou. Našla jsem jednu legendu, kde medvěd ochránil lidského ducha, který se ocitl v nebezpečí během své cesty k Vesmírné bráně. Tomuto lidskému duchu se do cesty připletl lesní netvor, který vystoupil z bažin, aby požil jeho energii. Pro ducha člověka to vypadalo velmi špatně, neboť netvor byl mnohem silnější. A tu Matka Země zavolala na pomoc Medvěda. Ten ochránil člověka a zahnal netvora zpátky do bažin. Jádro příběhu a legend o medvědech je vždy stejné : medvěd byla navždy zůstane symbolem síly. Tato síla není ničivá (medvěd ničí pouze tehdy, když se dostane do nebezpečí života), ale je ochranářského charakteru. Je vytvořena samotnou Matkou Zemí. Co se týče zdraví, už staří Indiáni vypozorovali, že největší problém medvědů je jejich „jídelníček“. Medvědi jsou schopni splácat všechno, co jim přijde pod nos. Od ryb přes jablka a med. A tak je logické, že Medvědí lidé mohou mít problémy s trávicím ústrojím a trávením. V citech jsou Medvědí lidé ochranářští, jak napovídají staré legendy, ale nejsou to žádní romantikové, kteří by se zlomili, když musí žít sami. Medvědí lidé se do svazků nějak nehrnou. Často tam vstupují později než ostatní. O to však jsou zodpovědnější a věrnější. Jakmile najdou partnera, kterému důvěřují, pak mu otevřou své srdce a dokážou, že medvědí láska dokáže být dlouhotrvající a stabilní. HAVRAN (22.09. – 22. 10.) Jsou znamení, jejichž symbolika je každému hned jasná. Na druhou stranu některá jiná skrývají hned několik významů. Mezi taková patří právě Havran. V naší kultuře neměl havran zrovna nejpozitivnější úlohu. To ovšem neplatí o indiánské. Jak jsme si už řekli, Indiáni zvířata neklasifikovali a nepřiřazovali jim negativní role. Každé zvíře mělo „ducha“, který se vyznačoval určitými vlastnostmi a byl součástí celku. Přesně to platí o havranech. V jejich případě bylo klíčových vlastností hned několik, neboť legendy a příběhy se od sebe dost liší. Začněme tou nejčastější. Havran tvořil rovnováhu v přírodě. Hejna havranů se nebránila pozřít mrtvé živočichy. To pro naši kulturu může být přímo odpuzující vlastnost, ale Indiáni moc dobře věděli, že je to důležité. Tak se zabráni rozkladu a následnému šíření nemocí. Koloběh života je pevně dán. Život a smrt jsou každodenními jevy. Havrani udržovali rovnováhu a pomáhali Matce Zemi s očistou. Ovšem havran je schopen vznést se k Otci Nebi. A to je také charakteristické pro Havraní lidi. Umějí si vážit praktických materiálních hodnot, ale také vědí, že ne všechno je „hmotné“. Proto tito lidé tak snadno přijímají nejrůznější názory. Umějí se prostě ve svých názorech „rozhlédnout“ a přicházíme k další charakteristické vlastnosti Havrana. Tito lidé se často stávali soudce. Jejich otevřený mysl jim umožňuje, aby byli „neutrálními“. Havrany se nelze jen tak naklonit, protože se nedají obalamutit. Nemají rádi, když je někdo nutí, aby rozdělovali svět na dvě části – dobrou a zlou. To se jim nelíbí, protože jako lidé s dobrým úsudkem vědí, že na každou věc se člověk může dívat z mnoha možných úhlů. Havrani žijí v hejnech. Což je další znak těchto lidí, kteří nemají rádi samotu. Samozřejmě že můžete namítnout, kdo by milovat samotu, ale u Havranů to platí i o krátkodobém osamění. Havrani mají rádi, když je stále někdo po ruce. Takže mají spoustu známých a mají rádi skupinovou práci. Další „skupina“ příběhů vypráví o tom, že Havrani znali cestu k bráně Smrti. A toto nemysleli Indiáni nijak negativně. Smrt pro ně byla transformace, která nás zavede domů do náruče Vesmíru. Našla jsem pramene, kde se doslova uvádělo, že člověk se mohl dostat do transu a jeho duch mohl požádat Havrana, aby ho dovedl k bráně smrti. Tam se mohl setkat s jinými dušemi či zjistit, zda už nastala jeho chvíle. A nezřídka se stávalo, že právě Havran byl přísedícím u Velkého Soudu, kde se rozhodovalo o dalším osudu člověka. Havrani jsou tedy doslova opředeni mystickými legendami. Žádný div, že se je Indiánští šamani snažili přilákat ke svým sídlům, že jejich peříčka používali jako posvátné rituální pomůcky. Pokud někdo havrana zabil, pak si musel usmířit mnohé mystické postavy. Což vůbec nebylo lehké, protože Havran byl důležitou součástí mystického světa. Takový člověk mohl být kmenem dokonce zavržen. Věřilo se totiž, že zabitý havran by mohl zapříčinit zlobu Smrti, což by pro kmen neznamenalo nic hrozného. Ovšem násilná smrt přerušila přirozený vývoj ducha, a to už nebylo vůbec nic pozitivního. Zloba Té, která hlídá Bránu Smrti, mohla přinést nemoci, válku a další hrozivé události. Lidé Havrani mohou tedy mít tolik charakteristických vlastností, že lehce do nějaké vklouznou. Jsou tak přizpůsobiví, jak jen havrani umějí být. Co se týče vztahů, mohou sklouznout do povrchnosti, neboť je pro ně důležitější skupinka než jedinec. Na druhou stranu však touží, aby jejich hnízdo bylo plné pohody, přátelské atmosféry, krásných věcí a lásky. Pokud se tedy zamilují do jedince, který jim nebude vyčítat náklonnost ke společenským dýchánkům, nebude jim upírat svobodný rozlet a jejich nestrannost, pak se stanou dobrými partnery. HAD (23. 10. – 22. 11.) Dospíváme k symbolu, který v nás patrně nevzbudí příliš sympatií. Had je v západní kultuře jedním z nejhorších symbolů. Je ďáblovým nástrojem. V mnoha z nás je pevně zakořeněna štítivost k hadům. V tom se lišíme zejména od staroindických národů, které k hadům chovaly úctu. Nutno podotknout, že ani staří Indiáni se nevyvarovali určitých obav (nebylo nic těžkého přijít k uštknutí chřestýšem), ale tyto obavy nezapříčinily, že by Indiáni začali hady nenávidět. Naopak. Vytvořili spoustu zajímavých legend a příběhů a tomto živočichovi. Had je v nich pro Indiány zejména symbolem neproniknutelné moudrosti, obnovy (hadí svléknutí kůže) a tajemna. Jedna z nejhezčích legend vypráví o hadím králi, který chránil Knihu moudrosti. Legenda uvádí, že tato kniha obsahuje vědomosti, do kterých může nahlédnout pouze ten smrtelník, jehož duch již vyzrál natolik, aby poznatky nezneužil. Hadí král se zjeví pokaždé, kdykoliv by chtěl otevřít Knihu moudrosti, ten, který si to nezaslouží. Z této legendy jasně vyplývá, že lidé narození ve znamení Hada jsou považováni za ty, kteří umějí proniknout do lidské duše. My bychom řekli: Vidí mu až na dno duše. A to je právě hlavní charakteristika Hadích lidí. Schopnost pozorovat, odhadovat a být obdařen skvělou intuicí. V předchozí části jsme si vyprávěli o Havranovi, který nerad vidí věci jednoznačně. U Hada je to naopak. Had musí vidět pouze dvě možnosti, proti polohy. Nesprávný výklad této legendy by nás mohl zavést k tomu, že Hadí lidé všechno rozdělují do pouhých dvou škatulek. Tak tomu úplně přesně není. Had se nebojí přijmout zodpovědnost za rozhodnutí a že umí učinit rozhodnutí. Neváhá, ale okamžitě jedná. Nepovelené odežene od Knihy moudrosti., ty druhé naopak nechá na pokoji. Had musí vybírat pouze ze dvou skupin. Na druhou stranu Hadi však vědí, že tyto dvě roviny se prolínají. Nic není jenom bílé či černé. Pokud vidí černou duši, vědí, že někdy dole musí být bílá. Pokud vidí bílou duši, chrání ji, aby napovrch nevyplavaly temné pocity a myšlenky. Hadí lidé jsou mistry toho, jak dokáži vidět obě hlavní stránky života. Stejně dobrá je i jejich intuice rozeznávat, která ze stran má pravdu. Je totiž neoklame pouhý povrchní dojem a pozlátko. Had se dostane všude, zjeví se nečekaně, může i z ničeho nic udeřit, jeho hypnotizující pohled pohltí celé okolí. A to je další charakteristika těchto lidí. Ač se zdají nenápadní, dovedou proklouznout tam, kam chtějí. Jakmile ucítí nebezpečí, umějí se účinně bránit. V případě však, že cítí klid, ukáže se jejich loajalita, silná osobnost, šarm a čarovná moc podmanit si okolí. Další legenda vypráví o Hadu, který si rozzlobil mocného kouzelníka tím, že odmítl doprovázet jeho učedníka k Bráně mystérií. Had usoudil, že učedník není vhodným kandidátem k tomu, aby poznal velká tajemství. Tato legenda ukazuje sice podobné charakteristiky jako ta předchozí, ale také přináší další důležitou vlastnost tohoto znamení. Hadí lidé se nebojí mocných tohoto světa. Udělají to, o čem jsou přesvědčení, že je správné. Není podstatné, zda se mýlí. Důležité je, že se nerozklepou před těmi, kteří jsou mocnější. Řeknou každému svůj názor, nenechají se k něčemu přinutit jen proto, že druhý jim vyhrožuje. V lásce jsou tito lidé majetničtí a chtějí toho druhého „pohltit“. To ostatně ukazuje i legenda o Hadu, který pozřel krásnou nymfu, do které se zamiloval. Jakmile Hadí lidé milují, pak to myslí smrtelně vážně. A běda, když je zraníte. Pokud však jejich lásku opětujete, pak získáte téměř dokonalého partnera (jen pozor na jedovaté Hadí poznámky). SOVA (23. 1. – 21. 12.) Tento krásný pták se stal symbolem lidí, kteří baží po vědění. Zatímco v předchozí části Had hlídal a ukrýval vědomosti před nepovolanými, Sova moudrost rozdává. Lidé patřící k tomuto znamení touží nejen vědět, ale taktéž šířit své názory a zkušenosti mezi lidi. Indiáni věřili, že Sovy jsou poslem moudrosti a míru. Sova je noční pták a její krásné oči přímo vyzařují do dálky. Krátký příběh, který jsem našla, vypráví o tom, že Otec Nebe předlouho přemýšlel, co učinit se světem, na který se rozhněval. Váhal tak dlouho, až nastala vláda noci. Tu se Otcova zloba vytratila a Otec se rozhodl dát světu šanci. Chtěl tuto zprávu okamžitě sdělit svým dětem na Zemi. Mávl rukou a z noční oblohy stvořil ptáka, jehož oči svítily jako dvě hvězdy. Jeho posel měl ohlásit, že se děti Země již nemusí obávat jeho zloby. S tím tak trochu souvisí i další vlastnost Sovích lidí. Ti totiž nejen studují, ale zejména hledají vše, co souvisí s vyššími ideály. Soví lidé nebaží po moci, jsou mírumilovní a chtějí být svojí aktivitou prospěšní. Touží nosit dobré zprávy, podílet se na úspěších a oslavovat radosti života. Soví lidé se tak snadno učí novým věcem, tak snadno se nadchnou pro nové projekty, tak lehce najdou v mysli nové nápady, až se ostatním tají dech. Představme si tohoto krásného tvora a jeho pohled, z něhož vyzařuje až mrazivě intenzivní moudrost se záblesky lidství. V jiné legendě jsem našla, že Indiáni věřili, že duch Sovy je křídly lidského ducha. Člověk se vždy toužil přiblížit Otci nebi a dotknou se ho. Věřil, že jeho duch tak ještě více zmoudří. Cestou však poznal, že to není možné. Tu k němu přiletěla Sova, která vždy obdivovala ty, kteří se chtěli probít za vyššími pravdami. Duch Sovy se spojil s duchem lidským a společně letěli k nebi. Soví lidé se zdají být natolik šťastnými, až si druzí mohou myslet, že se jim vyhýbají starosti. Tak tomu přirozeně není. Pravdou však je, že Soví lidé se na běžné starosti dívají s nadhledem. Vědí, že každodenní starůstky se musí řešit a člověk se jimi nesmí nechat stresovat. Na světě je tolik důležitých věcí, že by byl hřích utrácet čas nějakými banálnostmi. Soví lidé jsou neradi omezováni. Touží po svobodě a samostatnosti. Pak se vrátí, ale nejprve musí získat pocit, že nejsou vězněni. Tuto vlastnost poznali šamani a kouzelníci. Sova, kterou chytli a chovali v domě, chřadla. Sově, které nabídli svobodu a svou péči, se mnohdy vracela. Pokud se vrátila, považovali to Indiáni za dobré znamení. Totéž platí o Sovích lidech. Jakmile je nikdo nepoutá k jednomu místu, pak se rádi vracejí. Ať jde o soukromé vztahy nebo o pracovní. Vzhledem k tomu, že Sova byla poslem samotného Otce Nebe, její zabití bylo opravdu těžkým přečinem. Pokud se taková nehoda stala, bylo zapotřebí vykonat velké rituály, aby si kmen usmířil Otce Nebe. Když se sova zjevila nad osadou a zahoukala, značilo to, že přináší zprávu. Byla na šamanech, aby rozluštili, o jakou zprávu jde. Soví lidé jsou velmi aktivní. Jak fyzicky, tak mentálně. Pokud se nudí, pak to dají patřičně najevo. Jako sova, která se trápí uvězněná v malé klícce. V tu chvíli bychom rozhodně neřekli, že se dívá moudře. To platí i o Sovích lidech. Nuda z nich činní mrzouty. Aktivita z nich dělá prima stvoření. Co se týče mystiky, Indiáni přisuzovali sovám možnost dostat se k Bráně Mystéria. To znamená, že Soví lidé neodsuzují věci, které se nedají dokázat racionálními důkazy. Vědí, že mezi nebem a zemí může existovat něco, co nelze vysvětlit. Přesto se však raději věnují problémům, při jejich řešení mohou prokázat získané vědomosti. Proto ona „možnost“ doletět k Bráně Mystéria. Sovy však na své cestě narazily na zajímavosti, které je vždy zdržely. Než Soví lidé proniknou do hlubin Vesmíru, vždy je zdrží spousta studia: jsou to ti, kteří dostávají náš svět krůček po krůčku kupředu. HUSA (22.12. – 19. 01.) Tento zvířecí symbol v nás patrně vzbudí úsměv. V Indiánech však divoké husy rozhodně neprobuzovaly úsměv. Ale spíše obdiv. Indiáni totiž vypozorovali, že i když je tento pták poměrně těžký a činí mu někdy potíže, aby se vznesl k obloze, nakonec to vždycky dokáže. A nejenže dokáže nakonec umí uletět dlouhou cestu za svým novým domovem a poté se vrátit do toho starého. To je přímo zázračný výkon. Proto Indiáni vybrali husu za symbol pro lidi, kteří jsou nesmírně cílevědomí. I když je život neobdaří výhodami, aby dosáhly vysokých cílů (husy jsou v nevýhodě oproti ostatním ptákům), nevzdají se, protože vědí, že právě jejich tvrdošíjnost je vynese ke kýženému cíli. Husa je dalším živočichem spjatým s Matkou Zemí. Spolu s Bobrem a Medvědem patří do skupiny, která se vyznačuje praktičností a realistickým pohledem na svět. I když si tito lidé dávají vysoké cíle, nikdy to nejsou cíle, které se mohou zdát nesmyslné a nereálné. Mohou to být těžké cíle, jejichž dosažení pohltí hodně energie a času, ale nikdy nejde o to snést modré z nebe. V jedné legendě se však říká, že i když je Husa spjata se zemí, přece jenom se osamostatnila a dokázala se přiblížit k Otci nebi. Chtěla k němu doletět, ale nakonec se držela blíže Zemi než Nebi. Jinými slovy, tito lidé by snad mohli zatoužit pustit se do něčeho nereálného, věřit v mystické věci, ale nakonec se vždy vrátí blíže realitě. Ale jak je vidět, jisté odpoutání od země tu už je. Co těmto lidem nedělá žádné potíže, je studium své duše a mysli. Klidně se umí ponořit do nejhlubších vrstev své osobnosti a prozkoumávat ji. Poslechněte si následující příběh, který tuhle vlastnost podtrhuje. Jedna husa kdysi plavala po řece a nevšimla si, že se oddělila od ostatních a dostala se do neznámých končin. Proud ji unášel daleko od břehů, které znala. Tu si najednou alarmující skutečnost uvědomila. Mohla ještě všechno zachránit, otočit se a vrátit… ale neudělala to! Husa se nechala unášet do neznáma. Proud sílil, voda byla stále hlubší a temnější, slunce vyzařovalo až hmatatelně zlatavé paprsky. Husa plula dál a dál. Rázem se vše změnilo. Poslední zbytky známé krajiny zmizely a huse se ocitla na Řece vědění. Plula ve vodách moudrosti a snažila se rozluštit tajemství, která se před ní otvírala jako lekníny. Legenda popisuje touhu Husích lidí uvidět a pocítit na vlastní oči to, čemu ostatní věří bez důkazů. Kdyby existovala sebemenší možnost něco okusit, žádný člověk z tohoto znamení by nezaváhal (husa se nechala unášet), aby neznámý svět prozkoumal. Duše, smrt, duch, to jsou však témata , která se zakládají pouze na naší víře a pocitech, což je pro Husí lidi málo. Touží po racionálním poznání, chtějí všechno pocítit na vlastní kůži. Pokud prožijí nějaký zážitek, je to jiné. Už nad tím nemohou přemýšlet, dumat a pouštět se do jeho analýzy. Co se týče praktického života, Husí lidé jsou nadmíru šikovní. Umějí si poradit s problémy, dokáží si zajistit materiální potřeby, na všechno si okamžitě udělají názor, mají skvělou intuici, která je vede mezi úskalími každodenních problémů. Z toho vyplývá, že to jsou velice dobří partneři pro život. Jenom pozor na to, že Husí lidé mohou váhat, aby ukázali své emoce. Potřebují čas, aby začali věřit. Potom však otevřou své srdce. Od té chvíle berou tento vztah smrtelně vážně. Co se týče zdraví, bývají na tom poměrně dobře. Jejich slabinou mohou být nohy. Husy by se na ně měly dávat velký pozor. Jinak se ovšem těší pevnému fyzickému zdraví a poměrně dobré duševní kondici. VYDRA ( 20. 01. – 18. 02) Dalším zvířecím symbolem je vydra, kterou Indiáni milovali a obdivovali pro její hbitost, hravost a inteligenci. Až by se zdálo, že vydry berou celý život jako nějakou hru. Vydry působily jako „hračičkové“ vody a země. To je výstižná charakteristika, neboť ony se tak opravu chovají. Ovšem vydry jsou také dravci. Musí lovit, a naopak dávat pozor na své nepřátele, na pasti a další nástrahy života. Navíc bývají poměrně statné postavy. Nic to však nezmění na tom, že vydry působní jako roztomilí, mazaní hračičkové. Toto krásné zvíře Indiáni vybrali jako symbol pro lidi, kteří si umějí užívat života a snaží se zvládnout životní strasti tak, aby to druzí nepostřehli. Do všeho se snaží vkládat lehkost a hravost. Ať se jedná o konverzaci nebo o řešení rovnice o třech neznámých. Tak se často stává, že tito lidé bývají velmi úspěšnými vynálezce. Věčně nad něčím dumají (přirozeně s obvyklou lehkostí) – a jsou to ti, kteří jsou ve svém myšlení velmi progresivní. Duch Vydry podle Indiánů snímal z lidí starosti a naděloval radost. V našem jazyce bychom řekli, že vydry představovaly cosi jako jarní vánek. Vnášely do života něco nového, příjemného, a přece užitečného. Vydry ovládají vodu i souš. Jsou přizpůsobivé. Stejně jako Vydří lidé, kteří se umějí orientovat v jakémkoliv prostředí a situaci. I když o tomto zvířátku nenajdeme příliš mnoho příběhů, přesto se často objevuje v roli jakéhosi „příjemného doplňku“. A velmi často má podobu průvodce, který člověka dovede k cíli, aniž by si toho všiml. Jeden příběh, který jsem našla, vyprávěl o vydří stezce. Jeden člověk se ocitl v nesnázích. Síly mu ubývaly, přemáhala ho únava, cíl se mu zdál v nedohlednu. Ve chvíli hluboké deprese se ten člověk rozhodl, že se vzdá, že ke svému cíli nedojde. V tom okamžiku se zjevila vydra. Nemluvila lidskou řečí, a přece jí člověk rozuměl. Vysmívala se mu a ani v nejmenším se ho nesnažila přemlouvat k tomu, aby změnil své rozhodnutí. Vydra ho lákala na vydří stezku. Člověk, který se vzdal svého cíle, si řekl: Proč ne? A následoval roztomilého tvora, který ho chvíli vedl, chvíli si s ním hrál na schovávanou. Člověk přistoupil na hru. A tak si ti dva spolu hráli na vydří stezce, která v člověku obnovila síly a odhodlání. Vydra pohlédla na člověka a spatřila, že se usmívá. A rázem zmizela. Člověk se po ní marně snažil rozhlížet a volat jí jménem, zato zjistil, že se ocitl zpátky na cestě, která vede k jeho původnímu cíli. Nebyl sice nadosah, ale už se zdál v dohlednu. Člověk, nyní plný síly, se opět vydal za svým cílem. Tolik příběh, který ukazuje typickou vlastnost Vydřích lidí. Zjeví se ve správnou chvíli na správném místě a pomohou lidem nenápadným, ale přesto velmi účinným způsobem. V okamžiku, kdy Vydra splní svůj úkol, zmizí a vynoří se tam, kde je třeba. S tím souvisí i další charakteristická vlastnost – Vydří lidé nejsou příliš stálí, neboť rádi zkoušejí a objevují nové věci. Mají mnoho známých a umějí se skamarádit doslova s každým. Nesnáší však, když je někdo omezuje a když na nich vyžaduje velké sliby. Co se týče lásky, tam sice mohou být nestálí, ale jakmile najdou člověka, který je neškrtí svou láskou a který s nimi rád objevuje nové a neznámé, pak se ho drží. Vydří lidé jsou výbornými společníky. Mají vynikající intuici a některé jejich výroky by se mohly brát dokonce jako proroctví. Oni sami však neberou nic až tak vážně. Život je pro ně báječná hra, kde má navrch ten chytřejší a hbitější. VLK (19. 02. – 20. 03.) Není tomu tak dávno, co byl vlk psancem, požíral Karkulky a svým vytím, při němž stydla krev v žilách, zvěstoval příchod Drákuly. Vlkodlaci pobíhali v mrazu po temných lesích a roztrhali všechno živé, nač narazili. Poslední léta přinesla tomuto krásnému zvířeti pokojnější časy a lze říci, že s postupem času i naše kultura začíná přijímat to, co Indiáni věděli už odpradávna – že vlk je záhadné, mystické zvíře, které si zaslouží obdiv. Kdybych zde měla vyprávět všechny příběhy a legendy o vlcích, napsala bych patrně celou knihu. Indiáni vlky obdivovali. Naši Galaxii nenazývali Mléčná dráha, ale Vlčí stezka. V jejich podáních se tradovalo, že když se Stříbrný vlk vyhoupl na oblohu a uháněl Vesmírem, při běhu ztratil pár stříbrných chlupů, a jak svůj běh každodenně opakoval, utvořila se celá Vlčí stezka. Už to nám dává na srozuměnou, že Indiáni považovali vlka zvíře spojené se samotným Vesmírem. Jeho pohled vyzařoval světlo z hvězd, jeho kožich se třpytil vesmírným prachem. Vlk vyl tedy vesmírným tulákem stírajícím hranice mezi realitou a mystičnem. A právě takoví jsou i Vlčí lidé. Jejich duše nerozeznává hranice mezi „věcmi“, ale spojuje je. To ostatně potvrzuje i legenda o Sokolu a Vlkovi (vraťte se k vyprávění o Sokolu). Sokol reprezentuje první znamení Kruhu Země, Vlk poslední. Jakmile se lidské duši cestující k Vesmírné bráně ukázali vlk a sokol poblíž sebe, znamenalo to, že člověk už je blízko Brány. A nejen to. Spojení Vlka a sokola značilo spojení kruhu, který obsahuje všechnu moudrost, neboť vývoj byl dokončen. Zpět však k Vlčím lidem. Vlk je sice silné zvíře, ale také je plachý. A takoví jsou i tito lidé – mohou se držet stranou, ale v jejich nitru dřímá nesmírná síla. Vlci žijí ve smečkách. Z vlka se může stát samotář, ale jen v nejhorších případech. Ani Vlčí lidé netouží po samotě. Není jim proti mysli, když musí pobýt nějaký den sami, ale žít o samotě by jim vadilo musí vědět, že poblíž je vždy někdo, s kým mohou spojit síly, pocity a schopnosti. Další legenda vypráví o vlku, který se setkal s duchem člověka. Kráčeli společně až do míst, kde se cesta rozdvojovala. Lidský duch poprosil Vlka, aby mu poradil, kudy se dostane k Vesmírné bráně. Vlk se posadil doprostřed cesty a zavyl. Chytrý duch pochopil, že k Vesmírné bráně vedou obě cesty. Člověka však ještě zajímalo, kterou cestou se tam dostane dříve. Vlk však na otázku vůbec nijak nezareagoval. Člověk si tedy vybral cestu dle svého úsudku. Vlk se mu stal věrným průvodcem, který se sice občas ztratil člověku z očí, ale vždy se k němu zase vrátil. I když se člověku zdálo, že ve chvíli, kdy ho neviděl, vlk je stále určitým způsobem s ním, nestačilo mu to. Milého vlka chytil a přivázal ho na vodítko, vlk se snažil osvobodit, ale člověku se vysmeknout nedokázal. Tu najednou se před nimi objevil Démon, Zloděj duší. Vlk byl příliš vyčerpaný, než aby na něho zaútočil, démonovy pařáty již uchvacovaly ducha člověka. Ten upustil provaz, na kterém vlka vedl. V tu chvíli v sobě vlk našel zbytek sil a přivolala na pomoc Vesmírné síly, které démona porazily. Tu si člověk uvědomil, jak chyboval a dal svému průvodci volnost. Spolu tak došli k Bráně. Ani zde vlk člověka neopustil, ale společně se vydali do náruče Vesmíru. Tato legenda shrnuje všechny vlastnosti Vlčích lidí. Nevnucují nikomu svůj názor, ale dávají okolí na vybranou. Snaží se ze sebe setřást tíhu rozhodování. Svého partnera následují po všech nástrahách života. A i když s ním nejsou fyzicky, vždy ho provázejí svou duší. Jakékoliv omezování jejich volnosti je vyčerpává a ubírá jim sil. Ovšem jejich síly jsou ukryty hluboko v jejich nitru, takže když je nejhůř, Vlčí člověk se vždycky vzchopí k obraně. Pro Indiánské čaroděje a šamany byl vlk nejposvátnějším zvířetem. Věděli, že ho nemohou získat. Mohli chovat hada nebo si ochočit sovu, ale vlka dokázali jen zahlédnout. Když někdo vlka spatřil, značilo to, že je připraven nahlédnout do Knihy Mystérií. Úplně nejlepší znamením pro člověka bylo, když se mu zjevil světlý vlk – bílý či světle šedivý. Vlčí lidé byli považováni nejen za záhadně, ale také za velmi vášnivé. Jejich vášně se daly snadno probudit, zejména šlo-li o lásku či nějaký ideál, za který mohli bojovat. Dodejme ještě, že některé prameny uvádějí jako poslední znamení zvěrokruhu Pumu. Elegantní lidé narození ve znamení Pumy měli charakteristiku v zásadě podobnou Vlčím lidem. S jediným podstatným rozdílem – puma nežije ve smečkách, nýbrž osamoceně. Inu, dvanácté znamení bylo vždycka tak trochu záhadné a lidé, kteří se v něm zrodili, se dokáží proměňovat tak, že mohou zamotat hlavu každému.

Připraveno v červenci až říjnu 2004. Děkuji Ale za pomoc.