Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

       Posledních jedenáct přidaných:

Recenze: Ani mluva, ani tanec

Od Steinera jsem přečtla několik desítek děl. Mnohé knihy sice opakovaly stále dokola podobná témata, jiné už mi přišly trochu jako zbytečné pitvání jasného tématu na další a další prvočinitele, když souběžně se autor pokoušel zaplést do své nauky všechno, co kdy na zemi existovalo. Odměnou mi bylo nalezení střípků, které významně doplnily tu část celku jeho života a díla, která mne zajímá.

Pokračování >>>

Recenze: Jak proudí bioenergie

Jakožto analytik-amatér mám k neanalytickým formám psychoterapie nedůvěru. Připadají mi zjednodušující a mnohdy degradující člověka na prostou, jednoduše oblbnutelnou bytost. Zvláště nesympatické mi jsou směry, vycházející z behaviorání psychologie čili psychologie chování. Ani abreaktivním (odreagovávacím) školám nejsem příliš nakloněna. V nedávné minulosti i v současnosti se jejich význam silně přeceňoval - holotropní dýchání, arteterapie, regrese nebo rodinné konstelace patřily k všespasitelným metodám, které promění a očistí člověka od jeho bloků a on se stane novým, lepším, zcela nezatíženým svou minulostí, zkušenostmi, svými emocemi. Že je to úplná blbost, se snadno přesvědčíte. Stačí potkat pár takto očištěných lidí, kteří zadusali minulost, prožitky a emoce hluboko do oblasti osobního stínu, a stali se usmívajícími, vždy pozitivně naladěnými, ale také netolerantními, hostilními a sebestřednými.

Pokračování >>>

Vizuální technologie II. aneb Co je esoterika

Z několika diskusí na téma vizuálních technologií vzešlo pár postřehů, které pokládám za pozoruhodné. Jako nejvýraznější hodnotím tvrzení žádný vnitřní svět neexistuje, popřípadě vnitřní svět je totéž co já. Podobně mne překvapil názor, dle nějž může člověk ovládat i ty podněty, které jdou mimo jeho vědomí - jinými slovy mluvčí říká: vládnu i tomu, o čem nevím, že to existuje. Za méně pozoruhodná a snadno napadnutelná pokládám tvrzení o pokroku vědy a techniky, o dobrém - protože příjemném - využití volného času, o poučnosti podobných zážitků nebo o odreagování. Každopádně mne diskuse na toto téma připadly plodné hlavně proto, že jsem se mohla konfrontovat s jinými, pro mne neobvyklými názory. Na všech stranách diskuse jsem ale měla pocit jistého zmatení pojmů. Kde se asi bere, může snadno ilustrovat následující článeček. Pochází z titulní stránky ŠVUEvB a namanul se mi vcelku případně při opravách webů.

Pokračování >>>

Do kina s deštníkem

Právě teď láme rekordy rozmach 3d filmové projekce. Kina se předhánějí, jak kvalitní a jak pokrokovou technologii nabídnou, aby si koupila dost diváků, a víc a ještě víc. Už i voda bude na diváky crčet a vítr na ně bude foukat. Do roka se dočkáme i toho, že na ně bude smrdět hnůj. A tož proti gustu... Reklama na umělé ráje v kině je účelově opřená o Cameronův film Avatar. Až to leckdy budí dojem, že se Cameron smluvil s vývojáři 3d projekcí a za podíl na zisku podporují oni jeho film a on jejich vynálezy. Odměněni budou tučným ziskem, a lid se bude těšit z iluze pokroku. Budiž jim přáno: jsou to chytří lidé, znalí dějin, zvláště římských. Neboť už tehdy kdosi přišel s myšlenkou, že lid chce nejen jíst, ale také se bavit.

Pokračování >>>

Rozhovor pro časopis Enigma 2006

- Co Vas privedlo na napad zalozit skolu vesteckych umeni? Škola vznikla v roce 1993, kdy u nás nic podobného nebylo. Přitom bylo hodně lidí, kteří by se rádi ve věcech okultních i věšteckých poučili. Proto mne napadlo zkusit pořádat pro tyto zájemce semináře. Nejdřív se jednalo o odpolední semináře se zaměřením na jedno praktické věštecké téma nebo o víkend zaměřený na okultismus. Od roku 1996 jsem začala organizovat dálkovou výuku, o kterou byl větší zájem, protože zájemci mohli, ale nemuseli dojíždět do Brna. Škola věšteckých umění a esoteriky v Brně je zaměřena na věštectví a esoteriku, není to jen věštecká škola. Myslím, že naším obrovským plus je právě to, že nabízíme široké spektrum možností sebevzdělání - od nejobyčejnějšího věštění až po okultní poznatky.

Pokračování >>>

Malá politická reminiscence

Tyto střípky jsem dala dohromady z rohovorů a prastarých mailů z dob, kdy jsem se zabývala politikou. Měla bych dodat, že jsem také kandidovala (Za Českomoravskou unii středu) a svoje politické postoje jsem se snažila popularizovat. To, co budete dále číst, pochází z rozhovorů s potenciálními voliči.

Pokračování >>>

Starší rozhovor pro portál o zdraví a pro Meduňku

Také tento rozhovor je mimo pořadí, a objevil se při pokusu vyčistit složky archivu. Původně vyšel na portálu o zdraví, dnes už zaniklém. Pro tento portál jej dělala mladá paní, s níž jsem se kvůli tomu sešla - bohužel už nevím její jméno a tímto se omlouvám. Pak rozhovor koupila Meduňka, tam ale - pokud je mi známo - nebyl nikdy otisknutý. Prý se zde nepíše nic o tom, jak pečujeme o nemocné. :-) Verze, kterou budete číst, je opravená a mírně zkrácená verze pro Meduňku. Původní, delší verze rozhovoru, se mi nezachovala. Článek pochází z prvé poloviny roku 2005, kdy jsem dokončovala Učebnici Crowley tarotu.

Pokračování >>>

Recenze: Detektivka jako zdroj historických informací

Jsem dlouholetým příznivcem detektivek, přesněji detektivních románů. Nestačí mi jenom tak nějaká vražda a nějaké pátrání. Detektivka má mít propracované postavy, které se vyvíjejí a komplikované vztahy mezi postavami, kde je něco zhoubného ukryto. Detektivka má být přiměřeně hrůzostrašná, aniž by nutně byla nechutně krvavá a libovala si v utrpení. Má být psychologická, ale přehledná a napínavá. Moje představy splňuje několik autorů - tedy autorek: Phyllis Dorothy Jamesová, Ruth Rendellová, Deborah Crombie, Val McDermidová, Patricia Wenworthová, naše Michaela Klevisová, zvládnu i nějakou tu lehce ukecanou Agathu Christie nebo konzumně odlehčenou Lilian Jackson Braun či Donnu Leone a poslední dobou jsem si zamilovala všechny islandské krimi, co u nás vyšly.

Pokračování >>>

Alkoholismus a sebevražda

Mám manžela, ten se jmenuje Roman. Má zajímavou práci v doléčovacím středisku pro alkoholiky, které se jmenuje Lotos. Lotos je kapitola sama pro sebe, proto si ji nechám na samostatné pojednání. Po dobu práce v Lotosu se Roman zabýval výhradně terapií alkoholiček. Nedávno dostal do péče i dva muže. Byl překvapen, že oba mluvili o sebevraždě. Jeden byl dokonce několikanásobný sebevrah, ale ne demonstrační, mínil smrt vážně, posuďte sami: Jednou se chtěl oběsit v chalupě na samotě. Uvázal špagát na trám, hodil na krk smyčku, podkopl stoličku - a už letěl k zemi a na něj i celá střecha.

Pokračování >>>

Rozhovor pro Miau, 2005

1. MIESTO PRE ŽIVOT (Kde bývate a ako sa Vám tam býva? Vyznačuje sa Váš domov nejakými zvláštnosťami? Čo Vás nabíja energiou a kde čerpáte silu, keď sa cítite unavená?) Bydlím v mírně zmodernizovaném pavlačovém bytě v menším činžáku. V takovém bytě jsem vždycky chtěla bydlet, pavlačáky jsou romantické a připomínají doby, kdy bylo ještě čisté ovzduší a nejezdila skoro žádná auta. Bydlím tu ráda. Někdy si říkám, že bych chtěla malinký domek, ale potom mne to zase přejde – to tak, zvykat si na jiné místo! Zvláštnosti? Byt je malý a žiju tady s partnerem a synem – musíme se nějak porovnat. Mám hodně knih. Všechno je stavěné do vrchu, postele jsou na patrech, všude něco visí. Potahy jsou laděné do červena, nábytek vesměs tmavý – jsem milovník kontrastů a myslím že je fajn, když má oko na čem spočinout. Mám velký pracovní stůl, čtecí kout a malý oltářík. Všude vládne tvůrčí nepořádek a knihy jsou i … víte kde. Energii mi přináší čtení anebo přemýšlení na téma, které si předem určím. Mám ale ráda i vycházky do přírody, zvlášť do hor a lesů.

Pokračování >>>

Bylinný receptář

Při úklidu vyhřezl z mého archivu, dávám jej tedy k dispozici. Je to přece základní pomůcka každé jedovarné čarodějnice. Základní předpisy Nálevy Nálev je za tepla získaný vodný výluh drog. Voda by měla jen přijít k varu, protože v silně vroucí vodě s párou vyprchají i hodnotné silice. 15-20 g bylin na šálek, přelít vařící vodou a nechat nějakou dobu vylouhovat. Květy potřebují zpravidla jen několik minut, listy a semena se mohou nechat odstát 20-30 minut, aby bylo využito všech účinných látek. Vhodný především pro mladé byliny obsahující éterické oleje. Při delším vaření by vyprchaly. Základním pravidlem je že čaj je hotový klesnou-li byliny na dno. Byliny s vysokým obsahem olejů (tymián) - neklesnou ani po hodinách. Stačí tedy 10-15 minut louhovat. Čaj se pije teplý - ihned, aby látky nevyprchávaly. Na cesty či do kanceláře si můžeme vyrobit bylinné sáčky. Na čtvereček mulu dejte 1-2 lžičky bylin a provázkem svažte do malého ranečku. Ten jednoduše vylouhujte 10 min. v šálku na čaj.

Pokračování >>>