Recenze :

Fulcanelli - Příbytky filosofů, Trigon, Praha 1996

Je alchymie a je alchymie psychologická. Zatímco tu druhou dosti zpopularizoval C.G.Jung a po něm další a další, zůstala původní alchymie zapomenutá. Dnes si většina znalců myslí, že alchymie je to, o čem hovoří Jung - ti neznalí pochopitelně věří, že alchymie je zaostalou sestrou chemie, v horším případě jsou přesvědčeni o tom, že alchymie je blbost.
O alchymii nelze hovořit a nelze ji vyložit. Přesto jeden z nejvýraznějších a také nejznámějších moderních alchy-mistů dostatečně dobře vysvětluje její principy. Natolik dobře, aby si každá vnímavější duše dokázala utvořit zákla-dy pro případné další studium spisů, které jsou daleko méně přátelské vůči neznalému čtenáři. Jak vysvětluje Sa-vignies v předmluvě ke třetímu vydání:
"Pod pojmem příbytek filosofů rozuměl vždy Fulcanelli symbolickou oporu hermetické Pravdy, jako takovou, ať už jakékoli povahy a důležitosti. Tak je jí drobný bibelot uchovávaný pod sklem vitríny, stejně jako ikonografie na jednoduchém listě či v obraze, architektonická památka, třeba jen jeho detail fragment, jednotlivé obydlí, anebo celý a neporušený zámek či kostel.
Aby Příbytky filosofů zůstaly v souladu s Tajemstvím katedrál, bylo nezbytné kresby Juliena Champagna nahradit fotografiemi iniciačních předloh. Žel mnohé z nich jsou více či méně poničeny; jiné - což je nekonečně horší - zcela zmizely často díky spojeneckým bombám, jejichž nezbytnost byla poněkud sporná. Skutečně frapantní příklad takovéto skličující ubohosti se nachází v Lisieux, jehož stará čtvrť byla zničena, včetně nedocenitelného panského sídla. Zato "komerční basilika" jež je nápadná zvláště svou kupolí, a dokonale harmonuje s obvyklou atmosférou velkých pařížských obchodních domů, se v té době těšila poklidné nedotknutelnosti".
Ti, kdož četli zmiňované předchozí dílo téhož autora, Tajemství katedrál, by se neměli nechat odradit od četby díla předkládaného - dovoluji si zde předpokládat, že laskavý čtenář první knize … příliš neporozuměl. (Přece jen je v dnešní době velmi málo praktikujících alchymistů!) Zde má hloubavý duch cestu jasně vyznačenu!
Neváhej, milý čtenáři, a pročti stránky toho díla ve dvou svazcích. Čti pomalu, trpělivě a s důvěrou. Pak teprve můžeš porozumět.

Přejeme všem pěkné čtení.
Z.A.P.

Příjemné zimní čtení
aneb něco zábavy na vlekoucí se večery, ať nás nekrmí jen ta televize

Chiah:
Na co myslíš, Sebastiáne? (O podstatných událostech života našeho)

Když jsem přišel domů, bylo asi tři čtvrti na deset. Ráno sprchlo, teď ale dopolední slunce probleskovalo mezi stromy a skrz okno v kuchyni malovalo groteskní obrazce po zemi i po zdech. Dům byl prázdný, tak jako domy ve městech dopoledne bývají.
Namazal jsem si sýr na chleba a potom pustil nějakou hudbu, kterou jsem ale po chvíli zase vypnul. Ticho domu, ruch ulice, křik ptáků a rachot jakéhosi stavebního stroje v pozadí mi připadly inspirativnější. Vlastně mne teď ne-čekala žádná práce - pochopitelně když pominu věci, které odkládám tak nějak z principu už dost dlouhou dobu. Mohl jsem se těšit na nedočtenou sci-fi a na klidný den či dva zcela bez lidí.
Zasedl jsem ke stolu a spustil na chvíli notebook, jen abych si připomenul výsledky svého několikaletého úsilí, které právě v posledních dnech přineslo ovoce. Prošel jsem grafy a výpočty; hlavně ty výpočty jsem ještě jednou musel vidět, více pro radost než pro kontrolu. Počítač jsem poté spokojeně zaklapl.
Vedle mne blikal záznamník. Obsahoval jen jednu zprávu. Byla od mého bývalého kolegy z institutu.
"Davide, jestli můžeš, zavolej nebo přijeď. Myslím, že to mám, ne určitě, určitě to mám.... Přijeď rychle, je to neuvě-řitelné, teď právě teď se mi to podařilo.... Ale budou s tím komplikace, je to jinak, než jsme si mysleli. Jestli můžeš, přijeď rychle, prosím přijeď rychle....." drmolil vzrušeným hlasem záznamník. Pak mi nezúčastněným hlasem sdělil, že vzkaz přijal ve 4 hodiny a 37 minut AM.
Nachystal jsem si jídlo do mikrovlnné trouby a spínač nastavil na třetí hodinu odpolední. Uvařil jsem si kávu a vytá-hl knížku. Přečetl jsem pár kapitol, kávu vypil a pak jsem na sebe zase vzal sako a sešel k autu.

Areál Institutu kvantové fyziky se nachází kus za městem, přibližně západním až severozápadním směrem. Silnice k němu vede převážně rovnou, suchou krajinou a není příliš používaná. Jakpak by byla. Plot už sice nezačíná kilometr za posledními domy, ale jdoucí i jedoucí pocestné může překvapit hlídka, která se zdvořile ale kategoricky zeptá, cože tam dělají. Silnice jinam než do Institutu nevede a nevzhledná zařízení lemující cestu jsou nechutně drahá, mnohdy jedinečná a jejich zkonstruování dalo mnoho práce. Při tom všem se jedná o choulostivé věcičky, které může z provozu na dlouho vyřadit i kámen z ruky uličníka. Na tajný výzkum v Institutu dnes už nikdo nevěří, a dělá dobře, pokud tedy není sama kvantová fyzika tajnou vědou.
Teď na silnici svítilo slunce a hlídku jsem nepotkal. Zastavil jsem u brány a kývl do kamery na vrátného. Sice zde již nějakou dobu nepracuji, ale osazenstvo Institutu se nemění. Za otevření jsem poděkoval pokynutím. Služební místnost ostrahy je kus za branou, u prvního pokusného reaktoru.
Navykle jsem snížil rychlost a pomalu projel k laboratořím. Silnici ještě nespravili a omítka administrativního baráku vypadala ještě otlučeněji - prostě nic nového. Cestou jsem prohodil pár obecných slůvek s Hannelore, která se vynořila z budovy statistických výpočtů - nedalo mi to, abych nezastavil - a na další dva bývalé kolegy jsem aspoň zamával, než zmizeli mezi stromy dělicího parku. V Béčku bylo prázdno jako obvykle, s parkováním jsem neměl problém. Do bezpečnostního zámku kovových dveří jsem vložil čipovou kartu - ta mi z praktických důvodů zůstala - a prošel krátkou pustou chodbou ke schodišti do podzemí.
Sebastiána jsem našel v Patnáctém úseku v řídícím sále, podlouhlé, nepřehledné a digitální technikou obalené místnosti. Uchyloval se sem už v době, kdy jsem v Institutu ještě pracoval a už tenkrát jsem sem za ním rád chodil - Patnáctý úsek jako by byl nasáklý Sebastiánovým snovým světem. Vždy jsem měl dojem, že je tam prapodivné šero a mlha - i když svítily všechny zářivky, měl jsem takový dojem! - a stále hrající zvláštní hudba mne ukolébá-vala do příjemného stavu, v němž jsem mohl sice relaxovat, ale který mi zároveň přinesl osvěžení a mnohdy i nové nápady.
Teď Sebastián napjatě sledoval dvě obrazovky s blikajícími grafy, které monitorovaly průběh experimentu a porov-nával je se simulací. Na bedně pro zálohování dat si pobzukoval větrák a podlaha se temně chvěla, jak se kdesi v hloubi projevoval cyklotron. Beze slova jsem se sesunul do volné kolečkové židle a na ní přijel až k němu.
Zdálo se, že mě nevnímá, ale nenechal jsem se tím zmýlit. Na pozdravy a zbytečné řeči jsme nikdy nehráli. Když se ke mně po delší chvíli otočil, měl unavený výraz, lesknoucí se oči a vypadal ztrápeněji, než když jsme se viděli naposled - to bylo asi před třemi nebo čtyřmi měsíci. Na člověka, který právě udělal epochální objev, se zrovna vesele netvářil.
"Tak se mi to povedlo," řekl nezúčastněně. Neptal jsem se co, pohled na grafy mi napověděl, oč Sebastiánovi šlo. Nadsvětelná rychlost neutrin, vazby mezi kvarky a jejich energetický potenciál, uvedení dalších částic do rychlosti vyšší než světlo. Monitor s řadou matematických rovnic mi upřesnil, že rychlostí vyšší než světlo se pohyboval elektron po dobu asi dvou nanosekund. Navykle jsem vytáhl z kapsy saka logaritmické pravítko a rovnice si prošel, jen tak zlehka, po svém. Tím se mi ujasnil postup i výsledek.
"Máš radost?" zeptal jsem se ho. Na problému pracovalo několik vědců, a to nejen z našeho Institutu. Výpočty hovořily jasně, zbývalo stanovit podmínky. Kladný výsledek experimentu byl na spadnutí, šlo jen o to, kdo bude první.
"Ne," odpověděl a udělal neurčitý pohyb zápěstím plným korálků. "Je tu Pablo." Aha, tak odsud vítr fouká. Pablo Borreira byl ctižádostivý vědec, pravý opak zadumaného a nerozhodného Sebastiána. Sebastián konfrontace s ním nezvládal, přestože měl Pablo vždy uhlazené, zdánlivě klidné chování. Bylo veřejným tajemstvím, že Pablo nemá chytřejšího Sebastiána rád. A prvenství v takto důležitém objevu by mu velmi zazlíval.
Nechtěl jsem odporovat ani se přít - Pablo byl Sebastiánovým slabým místem, k němuž se nerad znal. Cokoliv mu kdo za léta vzájemné nevraživosti řekl, zlehčil nebo zcela odmítl.
"Ocenění by ale tvé rodině pomohlo," řekl jsem po chvíli. Promítl jsem si Sebastiánovu ženu, menší ráznou dívku, která kromě vlastní práce a výchovy dvou dětí zvládala i péči o velké dítě Sebastiána. Často jsem uvažoval, proč tato výrazná žena zůstala právě se Sebestiánem - jeho nejistá, slabá povaha nebo plat neprůbojného vědce ji stěží mohly okouzlit.
"Pomohlo," přikývl a hned na to zavrtěl hlavou, "ale co já?" Udělal nešťastný obličej. Velké dítě. Nepochopil by, kdybych mu cokoliv řekl.
Díval se do obrazovky monitoru, pak opravil cosi na výpočtech a znovu sledoval graf - simulace nového experi-mentu. Chvíli mluvil do mikrofonu u počítače na asistenty dole u cyklotronů či na obsluhu generátorů magnetického pole.
Pak se zatvářil triumfálně, podíval se na mne a prohlásil: "Ten objev nemůže být zveřejněný. Výzkum by se měl zastavit." Hodný, nepraktický Sebastián. Zase chce změnit svět podle svého. Otevřel na obrazovce další okno. Podíval jsem se na výpočty a vytáhl z kapsy logaritmické pravítko.
Aha. Sebastián musel část výsledků experimentů zatajit, byl už mnohem dál. Při zrychlení více částic najednou (kdo toto Sebastiánovi povolil, to by mne zajímalo - muselo to stát velehory peněz) se částice chovaly nepředvída-telně při obou dosud provedených experimentech. Měnila se také topologie těch částic, které se pohybovaly nad-světelnou rychlostí. Matematický model, dozajista správný a přesný, vysvětloval, jak by se změnila topologie buň-ky, kdyby se podařilo její zrychlení a přenos. Nejsem biolog, ale asi to nebude ta správná linie vývoje.
Sebastián mne zkoumavě sledoval. "Nechám ten objev Pablovi. Když náhodně získá moje podklady, dovede je do konce a zrychlení částice se mu podaří." Ješitného Pabla nenapadne, že se k podkladům nedostal náhodou. Bude objevitelem, nebude popichovat nešťastného Sebastiána, zato bude stát u zrodu vojensky významné informace. Bude slavný a při své zabedněnosti si zodpovědnost nepřipustí a ve výzkumu dál nedojde.
Viděl jsem na Sebastiánovi, že chce slyšet, že souhlasím. Bylo zbytečné mu vysvětlovat, že tím nic nespraví. Usmál jsem se a pokrčil rameny.
Zazvonil telefon. Sebastián jej ignoroval a tak jsem vydoloval sluchátko zpod haldy papírů a knih. Za odměnu jsem mohl asi 5 minut mluvit s Iris z Devítky. Byla krásně hubatá a já jsem ji míval rád. Copak asi po Sebastiánovi chtě-la?
Chvíli jsem ještě seděl a sledoval blikání monitorů a kontrolních diod. Prošel jsem se po místnosti. Na zaprášenou obrazovku vypnutého monitoru jsem namaloval terč a z dálky asi dvou metrů do něj hodil kuličku, kterou jsem stvo-řil z cáru programu divadel, co tam kdosi zapomněl. Trefil jsem se do středu. Když se Sebastián znovu sklonil nad výpočty a začal mluvit do mikrofonu, potichu jsem za sebou zavřel dveře.


Neznámý autor:
Živý plot

Proč živý plot tak stroze ostříhán
pro půvab pravých úhlů ostrých hran?
Symetrie zdá se
něčím blízká kráse.

Řád v řádných řadách tušen
když
bůžek zahradnických nůžek
mlaská štěstím.

Práce žákyně ŠVUvB:
Heraktos z podzemia
V jedno slnečné jesenné ráno, keď som sa len tak prechádzal po lese, počúvajúc radostné zvuky lesného života, hmkajúc si akúsi starú pesničku, vdychoval som do seba vôňu lesa. Bola nádherná a pripomínala mi detstvo prežité u deda Jozefa. Dedo Jozef bol otec môjho otca a už tri roky žil sám na samote pri lese, vzdialenej od najbližšej dediny dobré tri hodiny rezkej chôdze. Odkedy babka umrela, nebol už síce taký veselý, ale o to viac spomínal. A ja som ho rád počúval. Mal som vtedy asi sedem rokov a ja som s ním prežil najkrajšie prázdniny v mojom živote.
To leto bolo veľmi horúce. Teploty vystupovali až k 33°C. V lese v tieni stromov bolo najlepšie. Trávili sme tam s dedom Jozefom skoro celé dni. Dedo bol poľovník a chodiť po lese bolo jeho najväčšou radosťou. V lese poznal každý strom a každého jeleňa či srnku. Počas pochôdzky sme boli skoro vždy ticho. Posunkami hlavy, alebo ruky ma upozorňoval na zvieratá. Ticho rozprával iba vtedy, keď ma upozorňoval na bylinky či vzácne kvietky. Hoci sme každý deň chodili po lese tou istou cestičkou, les bol vždy iný. Každý deň okolo dvanástej hodiny sme dorazili k malej jaskynke. Tu sme sa vždy rozložili a naobedovali. Bol to čas, kedy mi dedo Jozef rozprával neuveriteľné príbehy, ktoré zažil, alebo ktoré mu niekto vyrozprával. A vyrozprával mi aj toto:

Dedov otec bol baník. Fáral v bani niekde pri Banskej Štiavnici. Bol to družný a veselý človek, medzi baníkmi bol obľúbený, lebo vedel rozprávať neuveriteľné príbehy, ktoré si rád vymýšľal. Bol však aj veľmi pracovitý a ctižiadostivý. Chcel byť vždy najlepší a preto fáral vždy najdlhšie spomedzi baníkov. Aj v ten deň. Už boli všetci baníci vonku z bane, len on bol ešte v bani. Práve sa chystal skončiť, keď narazil na žiarivú žilu. Ešte nikdy nevidel toľkú krásu. Chvíľu sa v nemom úžase pozeral na ten trblietavý dar, keď zrazu za sebou začuje mohutný hlas. Obzre sa a vidí pred sebou hrozivo vyzerajúcu tak dva metre vysokú, obrovskú postavu. Pred ním stál niekto, čo mal hlavu a krk ako Centrosaurus a telo ako človek, pokryté hrubou dlhou srsťou. Bol to obávaný Heraktos - vládca podzemia. Dedov otec zostal v šoku nehybne stáť, nebol schopný čokoľvek povedať, alebo sa pohnúť. Tu k nemu prehovoril Heraktos: "už dlho ťa pozorujem. Si veľmi pracovitý a neúnavný a stále si pri práci spievaš, povedz prečo?"
Tu sa dedov otec zamyslí a po chvíli odpovie: "vieš, nikdy som nikomu nič zlé nespravil, neťaží ma zlé svedomie, a za prácu som vďačný, lebo vďaka nej dokážem uživiť svoju rodinu a potom, teším sa, lebo sa mi včera narodil syn Jozef. Dlho sme naňho so ženou čakali."
"Hovoríš, syn sa ti narodil?" "Prines ho dnes večer o deviatej do starého kameňolomu. Ak tak neurobíš, zle sa tebe i tvojej rodine bude vodiť. Prídeš ty, i tvoji priatelia o prácu, lebo baňu zasypem aj s touto zlatou žilou, čo si ju práve odokryl. Rozumel si?"
Dedov otec nesmelo prikývol a kým stačil čokoľvek namietnuť, už bol neznámy preč. Precitol až po chvíli, keď začul hlasy baníkov, ako ho volajú. Zamyslený sa pobral z bane von. V krátkosti baníkom vypovedal, čo sa mu stalo, ale tí mu neverili, mysleli si, že je to zase jeden z jeho príbehov a tak sa ponáhľal domov. Cestou horúčkovito rozmýšľal, prečo tá ozruta chce vidieť jeho syna, či má, alebo nemá ísť večer do toho tmavého kameňolomu, či to povie žene?... Myšlienky sa mu nedali zastaviť, toľko rozmýšľal. Nakoniec si povedal: "ako sa má stať, tak nech sa stane." Prišiel domov, slovka nepreriekol, najedol sa a stále ešte bez slova si zapálil cigaretu. Žena hneď vedela, že je zle, ale vedela aj to, že sa nemá nič pýtať, tak bola ticho. Keď pred deviatou zobral dieťa, ticho zastonala a keď s dieťaťom odišiel, začala sa modliť.
Ako tak šiel, aby zahnal zlé myšlienky, začal si spievať. A so spevom došiel až ku kameňolomu. Nečakal ani pol minúty a už tu bol Heraktos. Mocným hlasom zvolal:
"vidím, že si poslúchol a priniesol si syna. Poď, ukáž mi ho!" Tu ho zrazu prešiel všetok strach a nebojácne Heraktosovi podal syna. Ten chlapca jemne chytil a zapozeral sa naň. Očarený malým stvorením, čo sa mu v rukách mrvilo, po chvíľke mlčania sa zrazu rozhovoril.
"Pred pol rokom mi ľudia zabili syna. Zatúlal sa a oni ho chytili a utýrali k smrti. Chcel som to vám ľuďom vrátiť. Zvlášť tebe. Vadila mi tvoja dobrá nálada. Chcel som tvojho syna Lenže pri pohľade na to malé stvorenie, čo držím v rukách, už to nechcem urobiť. Už nepotrebujem, aby si cítil moju bolesť. Moja bolesť sa nezmierni tým, že ju budeš cítiť i ty. Neublížim tvojmu synovi. Dávaj naňho dobrý pozor a nauč ho všetko, čo vieš aj ty. Si múdry. Nauč ho druhých milovať a neubližovať im. Sľubujem, že aj ja budem s ním, keď mu bude chcieť niekto ublížiť." Podal mu dieťa a zmizol.
Zamyslený muž sa vrátil domov, podal žene dieťa a povedal: "dnes som sa stretol s Bohom. Ukázal mi, ako treba milovať tých, čo nám ubližujú."
Dedo Jozef sa zamyslel a potichu, akoby iba tak pre seba, povedal: "vždy, keď mi niekto chcel ublížiť, alebo ja som chcel ublížiť, pocítil som teplo na pravej ruke a pravom líci a cítil som zvláštny pokoj. Vedel som, že je to Heraktos".

Dedo Jozef už dnes nežije, ja som už dávno dospelý, ale stále platí, že treba milovať aj tých, čo nám ubližujú. A treba si to pripomínať dennodenne. Trebárs aj na prechádzke v lese.


Zuzana Antares
Sado maso

Láska a bolest
K sobě nepatří.
Patří k sobě láska a smrt.
Jenomže smrti se bojíme
a tak jsme si vymysleli lásku a bolest
jako ubohou náhražku smrti.

A za svůj strach se mstíme
na tom druhém.
Jenom jako.
Jak vypadáme silní!

Aby to nebylo poznat
Balíme bolest do latexového lesku.
Ona doufá,
že jej připoutá k sobě sametovými pouty lži.
On si hraje na to
jak neuvěřitelné dobrodružství zažívá.
Můžeme dělat co chceme
když nemáme vlastně nic opravdového na starost.
A když věříme že jsme vyhnali
Sestru Smrt.

Láska a bolest
K sobě nepatří
Patří k sobě láska a smrt.
Vymysleli jsme si bolest
Jako náhražku smrti
Vymysleli jsme si náhražku lásky
Ale zapomněli jsme jí dát
pravé jméno Lež.

… Když ono by to tak dobře neznělo.

Novinky v našem obchodě:

• Lilith - Základy magie Vše co potřebuje vědět zájemce o magii, aby byl v obraze. (242,- Kč)

• Green Liz, Sharman-Burke Juliet - Životní cesta v zrcadle mýtů. (269,- Kč)

• Psyche et Natura 1/00 Revue hlubinné psychologie. (77,- Kč)

• Psyche et Natura 1/01 Revue hlubinné psychologie, druhé číslo. (77,- Kč)

• Ixaxaar 1 - Časopis nejen o magii. (65,- Kč)

• Ixaxaar 2 - Časopis nejen o magii. (46,- Kč)

• Lemesurier Peter - Nostardamus pro 21. století - Co nás čeká (možná) dle Nostradama. (198,- Kč)

• Tarot - velká arkána - kniha a 22 karet. Velmi vhodné pro začátečníky. (189,- Kč)

• Tarot partnerských vztahů - 22 karet a kniha. Tarot je zaměřen čistě na výklad vztahů (329,- Kč)

• Ott Ernst - Descendent - Klíč k pochopení partnerských vztahů. (265,- Kč)

• Jung C. G. - Výbor z díla IV. - TObsahuje známou Odpověď na Joba. (400,- Kč)

Nejvícejsme prodali:

• Jayanti - Tarot v životě

• Antares - Učebnice výkladu tarotu

• Cikánské vykládací karty obyčejné

• 4 roční období - keltský amulet

• Čínské amulety - různé

• Lilith - Základy magie

• Základní tarot

• Mickaharic - Pratická magie

Vnější svět:

* · Jak u vás začal Nový rok? Zima, sníh, pěkná atmosféra. A stejně se našlo dost takových, kteří spílali a láli. Jsme my lidé se vším nespokojení! Kdyby nenasněžilo, budeme nadávat na rozmary počasí a na globální oteplení.

* · A copak nám tento rok přinese? Počasí zatím vypadá, že bude dovádět. Nálady jsou ospalé - tak to nás brzy přejde. A zahraniční situace? No … lepší než drátem do oka.

* · A to nás čeká Olympiáda a jiná šikovná srocení lidu, při nichž budou vřít emoce a šířit se pohlavní choroby.

* · Kabalistická předpověď Zuzany Antares pro zvědavé je k nalezení na Internetu na jejích stránkách.

* · V této rubrice prozatím přijdete o občasné komentářeprogramů televize. Počínaje pátým lednem jsem přišla o anténu, kterou kdosi zlý odpojil bez náhrady. Rozhodli jsme se, že televizní pozadí zrušíme a nadále na pokojové antény chytáme jen Jessicu Fletcherovou, Události, počasí a pohádky v neděli dopoledne.

* · Takže aspoň malý komentář politický:A to nám to předvolební období pěkně začíná! Už vytahuje jeden na druhého špínu. Ale fuj!

* · V komentářích k programům kin tentokráte nemohu vynechat Pána prstenů. Dojem je rozporně dobrý. Dobrý proto, že je to Pán prstenů, který je natolik dobrým námětem, že jej snad nejde zkazit - i když kdo ví…. Nedobrý třeba proto, že některé pasáže jsou ve filmu jinak, další chybějí, příběh se na jednu stranu vleče a na druhou stranu mu chybějí souvislosti, protože film není psané dílo… Efekty jsou ohromující - ale jaksi nedotažené… Ale přese všechnu kritiku je třeba tuto filmovou novinku doporučit. Jestli jste nečetli knihy, udělejte to, než půjdete do kina. Budete příběhu lépe rozumět a budete víc natěšení.

* · Dění v oboru: Nechci-li sklouznout do oblasti klípků a tlachů, musím přiznat, že se neděje nic.

* · Plány našeho nakladatelství se oproti původním edičním plánům (tj. naše záměry) i Edičnímu plánu (tj. ten papír, který se prezentuje veřejnosti) rozšířili. Teď jen abychom vše dle představ také zvládali. V prosinci vyšly Lilithiny Základy magie. V průběhu jara vyjde knížka Petra Vaníčka s pracovním názvem Vnitřní hlas. Na přelom března a dubna plánujeme i zasvěcovací příběh Bafomet - Jeskyně Berana, který v komiksové podobě připravil ve světě známý (u nás bohužel nikoliv) mág Akron. Také jsme začali pracovat na vydání Posvátné magie Abramelina Mága, což ale bude chvíli trvat.

* · Cena předplatného Energie platná od 1.9.2001: 179,- Kč. Předplatitelé dostávají 10 čísel Energie ročně (o prázdninách a na konci roku jsou dvojčísla), jednou za rok katalogy všeho zboží a když je něco aktuálního tak i další katalogy v průběhu roku. 2x za rok dostane vylosovaný předplatitel, který si objednal zboží, malý dárek.

* Další číslo Energie vyjde asi asi 18.2.02.