Skoro pravidelný občastník společnosti Spiral Energy a Školy věšteckých umění v Brně při věštírně Via Regia

Recenze :

Thorwald Dethlefsen, Ruedriger Dahlke - Nemoc jako cesta, Aquamarin, Praha, rok neuveden

První z dnes představovaných knih o nemoci se u nás šířila ještě v samizdatech. U nás se zatím dočkala dvou vydání. Pánové Dthlefsen a Dahlke, který je lékař, zde ukazují hlubší významy nemocí. Každý klinický obraz nemoci má původ v duševním stavu, lépe řečeno v odchylkách duševního stavu od člověku dané cesty. A tak se může v podobě fyzické nemoci demonstrovat třeba příliš konzumní život, sobectví nebo neochota změnit za-tuchlé názory.

Ruedriger Dahlke - Nemoc jako řeč duše, Pragma, Praha 1998
Tato kniha významově navazuje na předchozí. Byla autorem sepsána asi o deset let dříve, než předchozí dílo, psané společně s Thorwaldem Dethlefsenem. Kniha je psaná jiným systémem, takže si čtenář musí zvyknout na jiný způsob členění a vyhledávání jednotlivých příznaků, přesto lze říci, že navazuje na předchozí Nemoc jako cestu a tvoří s ní celek, jehož pomocí lze hledat inspiraci při hledání vyššího vědomí, k němuž nás ta která nemoc vede různými cestičkami skrze naše především špatné vlastnosti.

Kurt Tepperwein - Skrytý význam nemoci, Eugenika, Bratislava 1998
Do třetice je tu tato kniha, napsaná taktéž německým autorem. Volně rozvíjí předchozí dvě knížky. Mnohé popi-suje podrobněji a tak lze signály nemocného či teprve unaveného těla snadněji rozluštit. Dlužno poznamenat, že aspoň na mne působí kniha srozumitelnějším dojmem než obě předchozí. Ty jsou daleko spíše souborem úvah, kdežto zde se setkáváme se seznamem či lexikonem.

Staněk - Brzobohatá - Duchovní příčiny nemocí, Agape, Brno 1999
Poslední knížka z této oblasti je od českých autorů - a je na první pohled rozdílná. namísto věcného pohledu na věc se objevují modlitby, meditace, automatické kresby a doporučení bylinek. Vysvětlení příznaků chybí, důraz je kladený na léčbu. Za textem je bohužel cítit i zaujatost autorů vůči jinému životnímu stylu, než jaký praktikují oni sami.Nechybí rozsáhlý reklamní materiál autorů knihy. Bohužel - ze všech nabízených bych si právě tuto knížku asi raději nevybírala….

Z.A.P.

Letní hororová povídka - dokončení: 

Jak znalci jistě poznají, dnešní povídka navazuje na tvorbu Howarda Phillipa Lovecrafta, známého spisovatele, který seznámil ve svém díle veřejnost s prastarými mýty Ctulhu.


LOUTKA - 2/2
Jaroslav A. Polák

Vychutnával jsem děs v jejích očích. Síla rituálu se jejím křikem ještě umocnila. Postupně jsem stále více upadal do extáze. Rytmicky recitované verše rozechvívaly vzduch. Kreslil jsem stále složitější obrazce, některé do vzdu-chu, jiné na zem, většinu však nožem do nahého těla oběti. Přicházející bytosti se přidávaly k mému zpěvu a náš blasfemický chorál se nesl do dáli. Z plamínků svíček se staly pekelné ohně, mizely hranice mezi dimensemi. Dívka bezhlesně pohybovala rty v pokusu o modlitbu. Blížilo se vyvrcholení obřadu - shodil jsem ze zad plášť, jenž byl mým jediným oděvem, a vnikl ztopořeným falem Niggurathovým do obětované dívky a tak znovu znásilnil samotnou Zemi. Pak jsem pozvedl nůž a vrazil jej do mladého těla. Ještě bušící srdce jsem s neartikulovaným výkřikem vyhodil do výše. Každý z bohů, duchů i démonů se snažil urvat si svůj podíl. Na pokraji sil jsem nabral do prosté dřevěné misky z ještě se chvějícího těla čerstvou krev a pronesl nad ní světící zaklínadlo. Myriády tvorů mne obklopily v napjatém očekávání. Pousmál jsem se. Získal jsem si jejich přízeň. Postupně přicházeli - mocný Nyarlathotep, posel Azatoth a Yog-Sototha, jimž odnesl do hlubin nejcennější dar - duši mrtvé dívky, následovali Hastur, Hypnos, Dagon, Moror, Kristus, Pan a další bohové tohoto i jiných světů. Krve v misce však neubývalo. Potom pili démoni a po nich zástupy méně mocných bytostí. Poslední přišli na řadu duchové zemřelých smrtelní-ků. Na všechny se dostalo, žádný nemusel ten večer hladovět. Jen jediná bohyně chyběla. G`Hagah. Muselo ji to stát hodně sebeovládání, aby nepodlehla touze po lákavém soustu. Své služebníky však neudržela. Byla slabší než kdy v minulosti. Byla sama.

Když se omámené bytosti rozešly, vzal jsem mrtvé tělo, naposledy jsem pohlédl do vytřeštěných modrých očí a pohladil plavé vlasy a sametovou kůži, zvlhlou potem a krví. Pootevřel jsem bránu do nejtajnější části říše snů - do míst, kde přebývá Snící Mrtvý Cthulhu, jehož tělo spočívá ve městě R`Lyehu na dně oceánu. Obludný bůh vztáhl svá chapadla a pohltil tělo obětované.

Když jsem se vrátil ze snové říše, už svítalo. Tělo se mi třáslo únavou a s pocitem triumfu jsem ulehl vedle obět-ního kamene a okamžitě usnul.

Ach Bože, tak přece jen to byl zlý sen, pomyslel jsem si, když jsem se probudil a slunce už zapadalo. Potom jsem však spatřil zakrvácený kámen, vosk z mnoha svící a prsten s černokněžnickým hematitem na prsteníku levé ruky. Vykřikl jsem hrůzou.

"No, to by snad stačilo," ozval se za mými zády panovačný ženský hlas. Otočil jsem se a spatřil krásnou černo-vlasou ženu s poněkud krutými rysy ve tváři a hypnotizujícíma černýma očima. Oděna byla do tmavých, stříbrem zdobených šatů.

"Shub-Niggurath by mohl být velmi mocným bohem, kdyby nezapomínal na důležité maličkosti. Zatímco ve tvém těle úplně vyčerpaný usnul, potlačila jsem jeho psychické struktury a obnovila značnou část tvé duše. "

"G`Hagah," zamumlal jsem potichu.

"Ano, jsem G`Hagah. A nemám ráda, když mi někdo skáče do řeči. Teď musíme zmizet. Na tomto místě je velmi silný a mohl by sem poslat některého ze svých démonů," řekla bohyně a pronesla krátké zaklínadlo. Objevili jsme se v obrovském jeskynním dómu osvětleném stovkami svící.

"No, nemysli si, že jsem ti vrátila osobnost z dobré vůle či ze soucitu. Něco od tebe potřebuji a ty nemáš mnoho důvodů mě zradit. Pokud uspěješ, zachráníš i sebe, protože Niggurathova mysl v tobě stále přebývá a pokud jej s tvou pomocí neporazím, přijdeš o duši. Tentokrát definitivně."

O tom jsem se s ní nehodlal přít. Zároveň jsem ucítil moc, jež se ve mně skrývala. Moc potlačené duše samot-ného Shub-Nigguratha. Pohlédl jsem jí do očí a přikývl.

"Výborně. Pomocí obřadu Astann nás přeneseš do Údolí stínů k chrámu Thanothepa, velmistra Gradenů. Pře-svědčíš kněží o své totožnosti s Kozlem a získáme prostředky pro vyvolání Gradena Svrhávače." Oči bohyně jiskřily vzrušením. Zřejmě svůj plán promýšlela už dlouho a nyní se nemohla dočkat jeho naplnění. "A s Gradenem vyrazíme k Vnitřní svatyni." Její hlas zněl nebezpečně sebejistě.

"A tam?"

"Vzpomeň si smrtelníku, co ti v paměti zanechal ten hloupý bůh. Slova, jež může vyřknout jen tvor se smrtelným tělem, slova otevírající Propast! Ne, nezabijeme toho boha. Pouze ho pohřbíme. Hluboko pohřbíme a zasypeme troskami tisíců světů. Nikdy, nikdy víc se nevrátí aby... prostě bude navždy uvězněn. Navždy." V očích G`Hagah se zračila vůle i zničující nenávist.

"Učiním, co bude v mých silách, G`Hagah, ale náš protivník je mocnější než si myslíš."

"Ne Phillipe Stuarte. Není," pravila po chvíli bohyně. "Teď se najez a napij co hrdlo ráčí, na naší cestě si už asi dobrého jídla neužiješ."

Uvedla mě do menšího sálu, kde již čekala prostřená tabule s nejvybranějšími lahůdkami a prvotřídním vínem.

Když jsem si po skvělé večeři naléval do poháru červené víno, žulová skála kolem mne se rozzářila jasným plamenem a z nich vystoupily bytosti, jež lze popsat snad jen jako ztělesnění odvěké hrůzy a děsu. Absurdní a strašliví ohňoví démoni Agnivari. Již pouhý pohled na ně by většinu lidí proměnil v kámen. "Pojď s námi. Paní G`Hagah čeká," zařval jeden z nich. Zkoušela mě snad bohyně hlubin? Nemínil jsem zkoumat, zda je to past nastražená Niggurathem nebo test mých schopností. "Ještě jsem nedopil svůj pohár, pronesl jsem klidně." Zaútočili. "Aasta ssa, mamathríja ssa, phanatha`ríja ssa!" zvolal jsem prastaré zaklínadlo ledových démonů Nammanu. Podzemí se zachvělo výkřikem bolesti a zoufalství, když stvůry obklopil led. Poté, co roztál, zbyly po nich jen kaluže bláta. Tato praktická zkouška schopností velice pozvedla mé sebevědomí. Víc než bylo zdrávo, řekl bych dnes, ale v té chvíli jsem dopil víno a vydal se chodbou za bohyní. Cítil jsem neuvěřitelnou, božskou moc, jíž jsem vládl. G`Hagah mi vyšla vstříc. Naše pohledy se setkaly v několikavteřinovém souboji. Nakonec mě přinutila odvrátit zrak, ale i tak mou mysl hřálo vědomí smrtelníka majícího schopnost bojovat proti bohům a snad i vítězit.

"Je čas vyrazit" přerušila náhle okolní ticho.

"Ano, je" odvětil jsem.

Vydali jsme se chladnými temnými chodbami do hlubin Země. Do velikých světů plných neznámého života, prošli jsme modře osvětlený K`n-yan, minuli rudě osvětlený Yoth a vstoupili do černého N`kai, prostého světla, odkud přišel na svět hrozný Tsathoggua - amorfní, ropuše podobné božstvo Atlanťanů. Tisíce tsathogguů žijí v těch temnotách, kde se svět prolíná s říšemi snů, jenž sní bohové neznající spánek. Jedním tahem nakreslil jsem posvátný heptakl a vepsal do jeho vrcholů jméno Toho, jehož jméno jest zapovězeno vyslovit. Zaklínání zakon-čené vyřčením toho jména uvolnilo síly vymykající se všem myslitelným mezím. Síly světů, kde neplatí žádná lidem známá fyzikální omezení. O energii, jež uvolnila průchod do nejskrytějšího Niggurathova světa by Einstein nedokázal povědět nic. A když záře znaku oslepila vnitřní zrak můj i bohyně, stáli jsme na schodišti chrámu Tha-nothepa, vládce Gradenů, a hleděli na černé sloupoví monumentální stavby před námi. Stála tam ve své ponuré kráse, z níž vzešly prvky starořecké svatyně. Naprosto cizí prvky a geometrie, jíž bylo užito pradávným architek-tem, však svědčily o tom, že bytosti, které stavbu navrhly, žily ve světě třemi rozměry vyjádřitelném jen stěží. Vstoupili jsme dovnitř. Černé závěsy ze sametu podobné látky se před námi tiše rozhrnovaly až jsme stanuli před Thanothepovou modlou. Nemá smysl ji popisovat. Byla živá a proměnlivá a nesla v sobě odraz ničivé síly skuteč-ného boha a pána obyvatel jedné z nejhlubších propastí temnot - pekla Gradenů. Třírozměrná projekce patnácti-rozměrné existence beztvarého Smrtícího, Thanothepa Sothana, vyvolala posvátnou hrůzu i v mocné G`Hagah. Padli jsme na kolena a v projevu úcty se dotkli chladného mramoru podlahy chrámu. Gradenské chrámy jsou v mnoha světech, ale ať už říše, v níž se taková svatyně nachází, patří jakémukoli bohu, náleží vždy jako nejzazší výspa ke Gradenskému peklu.

Přišel nás uvítat starý Mzzi, kněz pečující o sochu božstva. Pokynul jsem mu pravou rukou a vyjádřil svůj po-zdrav, z něhož zasvěcenec dokáže poznat, že hovoří s vtělením Shub-Nigguratha. Doufal jsem, že náš nepřítel ještě Gradenský chrám neinformoval, už proto, že zde plyne čas mnohem pomaleji, než ve světě, z něhož jsme přišli. Mzzi se hluboce uklonil a otázal se na naše přání.

"Potřebuji oko Nyglathaggy, královny třikrát třinácté, k povolání pomocníků z první třináctky, neboť říše je ohro-žena," řekl jsem obřadně. Ve skutečnosti bych potřeboval mít ve svých službách Gradena z druhé nebo i třetí třináctky, ale ty by musel povolávat sám kněz a jistě by se spojil s Oblakem - původním Shub-Niggurathem.

Mzzi se uklonil před modlou a požádal ji o oko Nyglathaggy - bránu půltřinácté třídy. V jeho bezkrevné dlani se objevila jasně pulsující záře. Sevřel dlaň a zformoval světlo do podoby fasetového oka vyřezaného z rubínu ne-bývalé krásy.

"Zde je pane. Jsi si jist, že nepotřebuješ silnější pomoc, je-li, jak pravíš, tvá říše ohrožena?"

Byla to léčka? Čekal na moji reakci?

"Ne, zatím ne moudrý Mzzi. Ale bude-li třeba, dám ti vědět."

"Věřím, že tvůj úsudek je správný pane," skončil kněz rozmluvu a odešel do vnitřní svatyně.

Pokynul jsem G`Hagah a odešli jsme do chladného a mlhami pokrytého Údolí stínů. Pomalu jsme kráčeli smě-rem ke stezce vedoucí na planinu, již protíná kaňon jako hluboká nezhojitelná rána. Konečně jsme přišli ke scho-dům ve skále. Pomalu a opatrně jsme stoupali po úzkých čedičových stupních vzhůru, zatímco vítr si pohrával s dlouhými vlasy bohyně. Nakonec jsme přece jen dosáhli vrcholu strmé stěny a přivítala nás rozlehlá šedá pusti-na, pouze na obzoru zářilo křišťálové pohoří. Poklekl jsem a nakreslil do prachu magický obrazec As-Dai sestá-vající ze dvou heptaklů s jedním společným vrcholem. Do středu jsem položil rubínové oko. Tiché věty splývaly z mých úst a volaly do nezměrných dálek, do nepředstavitelného světa, kde naše pojmy pro čas a prostor pozbý-vají smyslu.

Myriády planoucích bičů sviští světem Gradenů, který víří v naprosté nehybnosti od počátku Času. Zavržení vládci minulého Kosmu mučí a jsou mučeni, poslušni Řádu, nad nímž bdí trýznitel nejvyšší - Thanothep Sothan. Ten zaplavuje vlnami bolesti velekrále, ti zas svá knížata a bolest hučí a tříští se v nezměrném planoucím vodo-pádu, jehož kapky drtí ty nejubožejší červy z řad pradávné rasy. Ti však, drceni na prach a znovu kříšeni nakonec z posledních sil zaplaví deštěm utrpení pána nejvyššího, Thanothepa Sothana. A cyklus se uzavírá s příslibem Věčnosti.

Jen málokdy některý mocný mág z jiné dimense přivolává Gradena, aby mu sloužil. Tehdy v osloveném kruhu Gradenského pekla vypukne strašlivá válka a vítěz odchází na zlomek Času do míst, která jsou pro něj rájem...

Pronikl jsem do hlubiny temnot a povolal vítěznou Gradenku první třináctky z kasty, jejíhož příslušníka jsem potřeboval za společníka. Bytost z kasty Mollah - Svrhávajících do hlubin. Po otevření patřičné brány a oběti vlastní energie Gradenům z vyšších tříd, se na planině zhmotnila volaná v podobě krásné dívky v černém hávu. Havraní vlasy lemovaly její bledou tvář s nelidsky dokonalými rysy.

"Jaká jsou tvá přání pane?" pronesla Gradenka beze stopy jakéhokoli opravdového zájmu v hlase.

"Jak se jmenuješ?"

"Neřeknu ti své jméno, ale můžeš mne oslovovat jako Callistiniel."

G`Hagah ukázala na třpyt vzdálených hor z čirého křišťálu.

"Pod vrcholky těch průzračných skal sídlí náš nepřítel. Pomůžeš nám v boji s ním."

Callistiniel se na mne podívala. "Jaké jsou TVÉ příkazy pane."

"Půjdeš s námi. Až bude třeba dozvíš se víc."

Gradenka přikývla. Vydali jsme se na cestu. Stopy zanechané v prachu záhy zametl vítr. Přemýšlel jsem o mož-nosti stvoření dopravního prostředku, ale to by stálo příliš mnoho magické síly. Šli jsme mlčky a náš cíl se kaž-dým dnem stále víc blížil. V noci Callistiniel střežila můj spánek a odháněla dotěrné démony povětří, bohyně po dobu mého odpočinku meditovala - snad o pomstě, snad o synovi, který ji opustil a utekl ke svému otci - Shub-Niggurathovi.

Pláň nebyla tak pustá jak by se na první pohled zdála. Prošli jsme skleněným lesem a brodili se ostrými střepy, obešli jsme několik lávových jezer a minuli osamělá hnízda strašlivých šantaků. A když jehlovité vrcholky z nej-čistšího skla byly na dosah ruky, poprvé jsem zapochyboval o úspěchu naší cesty. V mém podvědomí klíčila nejasná ale strašlivá předtucha.

S Gradenkou po pravici a bohyní po levici jsem kráčel k jasně zářící skále, zbarvené zapadajícím sluncem.

"Máš strach Callistiniel?"

"Nebojíme se těch, kteří zabíjejí tělo," odpověděla vyhýbavě a rovněž pohlédla na skálu. Zdálo se mi to nebo jsem na její tváři zahlédl stopu nějaké emoce? Ani dnes si nejsem jistý. Mohla to být jen hra záblesků a stínů.

"Ararhea moi, tessa moi, dhag loi!" přikázal jsem křišťálu.

"Dhag moi, tessa moi, ararhea loi," odpověděla skála a otevřela před námi vchod do jeskyně zářící tisíci duho-vých odlesků. Vstoupili jsme a skála se za námi uzavřela. Chodba nás vedla po schodech dolů do temnoty osvětlené jen slabým bledým světlem, které jsem vyvolal. Po několika hodinách jsme sestoupili do obrovského jeskynního dómu ozdobeného bizarními křišťálovými útvary, mezi nimiž stál v ostrém kontrastu černý menhir. Vydal jsem se k němu a setřel vrstvu prachu z místa, kde prosvítala rytina. Byl to text psaný v prastarém jazyce a písmu rasy Starých:

Maa thera ghalla ephara,

maa thera ghalla naphara zza.

Khi krathi me napharri ssa, maa ghalla rra,

Khi epharri ssa, maa ghalla rra zza.

Což přeloženo zní:

Věrného jsem zabil,

nevěrného jsem také zabil.

Kdo proti mně se prohřešil, zabil jsem ho.

Kdo se neprohřešil, také jsem ho zabil.

Znal jsem ta slova, formuli největších zasvěcenců Shub-Nigguratha. Těch kteří pochopili marnost svého počínání a právě proto v něm pokračují. Tlak v mém podvědomí ještě zesílil. Jedno slovo se snažilo dostat na povrch. To slovo bylo

PAST.

'Kolik z našeho nepřítele ve mě zůstalo?' ptal jsem se sám sebe.

Zavolal jsem Gradenku. "Ať se bude dít cokoli, tvůj jediný úkol je svrhnout svatyni Shub-Nigguratha do Propasti co nejdříve po jejím vytvoření. Bez ohledu na jakékoli další příkazy. Od této chvíle jednej samostatně," přikázal jsem jí a obětoval část magické moci na zakrytí významu těchto slov před ostatními včetně G`Hagah.

"Jak poroučíš," odvětila Callistiniel a lehce se uklonila.

Pokračovali jsme v cestě chodbami vedoucími stále hlouběji do podzemí stále blíž k Vnitřní svatyni. Dávno jsme překročili hranici největšího vlivu Niggurathova. A pak se chodba rozšířila v prostoru, jejíhož konce ani stropu jsme nedohlédli. A snad míli od nás stála černá stavba Vnitřní svatyně. Nemohu ji popsat, protože každým novým pohledem se měnila. Přestože dlela v mých vzpomínkách, které mi ten, jenž v ní sídlí, zanechal, nebyl jsem při pohledu na ni schopen slova.

Když jsem otevíral nejstrašlivější brány do dimensí plných naříkající temnoty, svírala mne hrůza. Ale bylo třeba tak učinit, aby se okolo Svatyně otevřela Propast. Nikdy si nepřestanu vyčítat smrt myriád bytostí, jež nenávratně zmizely spolu se světy, které měly tvořit Niggurathův hrob. Strašlivý výkřik a ticho. Svatyni obklopila temnota a před pádem jí bránila jen nitka vůle jejího boha. Jen jediná bytost je schopná něco takového přervat - Graden Mollah, Svrhávač do propasti. Balancovali jsme na hranici. I G`Hagah se držela na takovém vláknu.

Callistiniel se změnila v nepředstavitelně zrůdnou okřídlenou bytost, jejíž podoba, odraz vícerozměrné nadčaso-vé entity, vyvolala hrůzu i na tváři bohyně hlubin.

V té chvíli jsem ztratil vládu nad sebou a stal se opět dvanáctou inkarnací Shub-Nigguratha.

A pochopil jsem, Niggurath pochopil, že nemohu poručit Gradence, aby do propasti svrhla nenáviděnou G`Hagah, jak bylo plánováno.

Gradenka vyrazila směrem ke svatyni. Zachvěl jsem se hrůzou.

Ze svatyně jí naproti letělo prázdnotou jedenáct vtělení s rudými srpy Mhawwni, zabíjejícími nejen tělo a duši, ale veškerý celek existence. Callistiniel zaváhala.

"Aaazzghamma dwari mholna hi!" seslal jsem strašlivé paralysující zaklínadlo na Gradenku.

"Ih amnahasa. Ghluvarra!" srazila G`Hagah mé zaklínadlo stranou a rozběhla se zpět chodbou.

Callistiniel se vrhla vstříc Jedenácti, rozrazila jejich šik a tři z nich svrhla do Propasti. Od Svatyně ji dělilo jen několik okamžiků. Cítil jsem vztek a hrůzu.

I bohové chybují. Niggurath neodhadl možnost podezření v mysli Phillipa Stuarta, jenž měl vlákat G`Hagah do pasti.

Osm srpů bylo vrženo do zad letícího přízraku.

Dva zasáhly.

Callistiniel zmizela.

Rozběhl jsem se za prchající bohyní.

Na svém území jsem byl rychlejší a brzy se mi podařilo dohnat ten malý náskok. Nezdržovala se magickými protiútoky a v běhu tvořila Bránu.

"Agnama ssa!" zvolal jsem prastarou formuli ohňopravců. Vzplála, ale nezpomalila.

Utvořila bránu a zmizela v ní.

Proskočil jsem za ní.

Pronásledoval jsem ji temným N`kai postrádajícím světla. Naše síly byly nyní vyrovnané. Zděšení tsathogguové nám uhýbali z cesty. Za mými zády se hroutily stropy celé věky starých chodeb. Nedostihl jsem ji ani v rudém Yothu. Zraňovali jsme se zaklínadly a kletbami. Ale jak se blížila se svému sídlu, stále sílila, zatímco na mne padala únava. Nenávist, jež mě hnala dál, mi však nedovolila zpomalit v úděsném tempu.

Modrý K`n-yan. Bytosti v mých službách se rvaly s jejími démony a ona unikala. Každou chvíli jsem se mohl dostat na její území. Ale slepá nenávist mě hnala stále dál.

"Asmakselsus Opham!" seslal jsem poslední a nejmocnější zaklínadlo, k němuž jsem měl ještě sílu. Země se otřásla. Absorbovala Sílu. A ta země mě pohltila.

Pozřela mne na svém území, kam mne dohnala zaslepenost. Niggurathova zaslepenost. Jak jsem padal vstříc Temnotě, slábl vliv Kozlího boha na moji mysl.

Obklopovala mě tma. Chtěl jsem otevřít oči, ale byly otevřené. Vysoko nade mnou se ozýval zvuk křídel osamě-lého šantaka prolétávajícího tímto i pro démony nehostinným místem.

Marnými se ukázaly pokusy dostat se z těchto míst za pomoci magie; skála ji vstřebala.

Ne, nezemřu. G`Hagah se dobře postará o můj život v útrobách pekla, jenž sama vytvořila, protože dokud budu naživu - poločlověk, polozrůda, duše nakažená myšlenkami boha, nemůže Shub-Niggurath vytvořit dvanáctou inkarnaci a na náš vesmír bude působit jen prostřednictvím Staré rasy.

A Niggurath se sem nikdy neodváží, aby mne odvedl - nebo zabil. Bez naděje na vysvobození, bez naděje na smrt, vyprávím svůj příběh šantakům. Někdy se zastaví a naslouchají tichému ševelení znaveného hlasu.

Při svém putování říší snů zaslechl jsem mnoho versí tohoto příběhu. Šantakové jej vyprávěli plachým Pojídačům mrtvol a kočkám. Poutníci, kteří hovoří s Pojídači i kočkami, jej pak tradovali mezi všemi národy nekonečné Snové říše.

*

Na základě rozmluv s těmi, kdo snad slyšeli příběh první, a vlastního úsudku jsem sepsal osud Phillipa Stuarta a začlenil jej do Daemonických písem.




 Novinky v našem obchodě:

1. Přes prázdniny nic moc. Především jsme doplnili zásoby žádaných titulů.
   

2. Sig Lonegren - Magie labyrintů. Kniha úvah na téma labyrinty. Není to špatné. (199,- Kč)
   

3. Scott Cunningham - Posvátný spánek. Vysvětlení magických praktik známým odborníkem (169,- ).
   

4. Drbal, Rejdák - Perspektivy telepatie. Reedice známé knihy, která dala vzniknout české psychotronice (189,-).
   

5. Leszek Matela - Runy. Runové karty s příručkou pro začátečníky (199,- Kč)
   

6. J.Sharman-Burke - Tarot. Pěkná publikace z Knižního klubu (249,- Kč).
   

7. Marko Pogačnik - Škola geomantie. Souborné pojednání snažící se proniknout k podstatě geomantie - dle mého příliš rozumově, ale tím přístupněji (249,- Kč)
   

8. Dotek č.7-8. Na prázdniny 2000. Téma: Země, dřevo. (68,- Kč) Dotek si můžete objednat i dopředu, zašle-me nové číslo ihned poté, co jej sami dostaneme (obvykle okolo půle měsíce).
   

9.  J.G.Frazer - Mýty o původu ohně. Jak lidé k ohni přišli a co to znamená. DOPORUČUJEME!!!.(235,-Kč
   

10. Murphy - I-Ťing. U nás známý autor popisuje své vidění této čínské věštby. (179,- Kč)
    

1. Goliáš, universální energetický zářič.

2. Amulet 31

3. Ancestral Path Tarot.

4. Dethlefsen - Nemoc jako cesta

5. Antares - Učebnice výkladu tarotu.

6. Křišťál malý, malachit, lazurit.