Magick na Magick.cz           Sborník pro duchovní vědu, hermetismus a thelemickou magii.         Motto:         Čím více všichni mluví, tím méně se slyšíme. A tím vzácnější je slovo, které tvoří víc než jenom sebe.         Pravidelné rubriky:

*Thelemick & Magick *Svatá magie Abramelina mága *Překlady, bilingvní příspěvky *Teoretické koncepty, religionistika *Obskurní beletrie

Obskurní beletrie ... a proudy vod nesou jas do hlubin rozpomnění. Kdo věříš bílému dni, věz že cesta se úží a jen dusný vzduch tě bude provázet vířícím prachem.

Cerimarie ARTHUR J. BURKS
Autor této úděsné povídky o voodoo popisuje sám sebe jako „dvojitého duchaře“, jedna proto, že sám psal strašidelné příběhy, a pak proto, že byl „štroman“, tzn. Že jako námezdný literát psal také anonymně za jiné. Arthur J. Birks je tak jedním z nejlepších amerických spisovatelů hrůzostrašných povídek, který psal knihy pro slavné osobnosti. Vedle toho samozřejmě napsal řadu okultních novel a knih o nadpřirozených silách pod svým vlastním jménem. Mnoho let prožil v době před druhou světovou válkou na Haiti – které je dějištěm tohoto námětu – a se tak dostával do styku s voodoo velmi často. Při několika příležitostech byl svědkem strašlivých následků těchto tajných rituálů a fabule tohoto příběhu se zrodila jako reakce na obzvláště odporné zabíjení. Ačkoli byla Cerimarie odměněna cenou za nejlepší krátkou povídku, když byla poprvé publikována roku 1924 v Americe, byla přesto poprvé publikována v Anglii. Povídka je převzata z Revue Horus S.A.1993 a nabízíme ji jako pozvánku na již (zatím?) fungující www.okultura.cz, kde ji ale nenajdete.
Vloženo 30.05. 2004	Pokračování >>>

Kouzelné brýle
Úvod překladatele: Při procházení spižírnou mého harddisku, hledaje co jsem ještě nep(r)ozřel, jsem narazil na tuto nádhernou povídku, která ve mě evokovala úplně wildeovskou atmosféru. Byl jsem zcela okouzlen a rozhodnut ji přeložit a předložit váženému čtenářstvu v češtině. Zde je výsledek a doporučení: pokud neznáte obrazy dále jmenovaných malířů, doporučuji je shlédnout alespoň virtuálně. Díla těchto mistrů zachycující sakrální náměty i akty jsou úchvatná. Poznámky jsou převzaté tak, jak se nacházely v Internetovém zveřejnění Equinoxu, z něhož jsem čerpal. Povídka je dlouhá, ale ne zbytečně. Kouzelné brýle /Pozn. 1: Tato povídka Franka Harrise vypadá jako metafora Crowleyho následné kariéry. Životopisci, uvažte dopad tohoto tématu na Crowleyho postoj k veřejnému životu./ Jednoho sychravého listopadového rána jsem opustil svůj byt poblíž Britského muzea a vydal se dolů po Regentské. Bylo chladno a mžilo. Než jsem došel na Kvadrant, mlha dostala barvu bahnité vody a zhoustla natolik, že chůze začala být obtížná. Neměl jsem žádný určitý cíl a tak jsem se dal do řeči se strážníkem a na jeho radu jsem zamířil do policejního dvora ve Vinné ulici, abych zde strávil hodinku či dvě do oběda.
Vloženo 17.03. 2004	Pokračování >>>